Dvojice zemských voleb v Německu přinesla vítězství stranám z opačných okrajů politického spektra. V Berlíně uspěla Levice, jejíž kandidátka Elif Eralpová by se mohla stát první primátorkou německé metropole s tureckými kořeny. V Meklenbursku-Předním Pomořansku na severovýchodě země naopak zvítězila národně-konzervativní AfD. Ta navázala na své vítězství v Sasku-Anhaltsku, kde před dvěma týdny rovněž skončila první.
Odpočítávání komunálních voleb ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko se pro CDU mění v thriller. Konkrétně byly dosud sečteny výsledky v 1842 z 1974 volebních okrsků. CDU a BSW – Aliance Sahry Wagenknechtové mají každá po 4,8 % hlasů…
A v Berlíně dochází k historickému politickému převratu, kdy německá levicová strana Die Linke zaznamenala impozantní volební nárůst. Podle prvních oficiálních odhadů stanice ARD získává Levicová strana vedená 45letou Elif Eralpovou téměř 25 % hlasů (projekce se pohybují mezi 24,5 % a 26 %).
Tento výsledek se promítá do téměř dvojnásobného nárůstu procentuálního zastoupení strany ve srovnání s předchozími volbami, což způsobuje silné politické otřesy v německém hlavním městě a odsunulo Křesťanské demokraty (CDU) kancléře Friedricha Merze na druhé místo.
Přijetí strategie starosty města New Yorku
Toto působivé oživení nebylo náhodné, ale výsledkem radikální změny strategie. Tváří v tvář vážné vnitrostranické krizi a nízké volební účasti se vedení strany Die Linke rozhodlo podívat se za hranice Evropy. Vyslalo delegaci do New Yorku, aby se podrobněji zabývala politickým fenoménem Zohrana Mamdaniho. A další »komunistické« nebezpečí, které představuje pro Trumpa Lewis Georgeová – také imigrantka ve Washingtonu, která má tendenci stát se silným favoritem všeobecných voleb v původně »tmavomodrém« republikánském městě znamenají další významný pokrok pro demokratické socialisty v komunální politice po celé zemi, ale je také reálným příkladem pro levicové síly ve světě.
Elif Eralpová!
Osobou, která tuto strategii dokonale ztělesňovala, byla Elif Eralpová. Pětačtyřicetiletá právnička a aktivistka za lidská práva, původem z Turecka, byla mezinárodními médii rychle přezdívána »berlínská Mamdaniová«. Eralpová vedla kampaň, v níž oslovovala přímo občany v nejchudších, ale také tradičně levicových čtvrtích, jako jsou Neukölln a Friedrichshain.
S ústředním sloganem agresivní konfrontace s velkými realitními společnostmi a znárodněním stovek tisíc bytů se Eralpové podařilo shromáždit nejen tradiční základnu levice, ale i velkou část mládeže a imigrantských komunit ve městě. Její rétorika poskytla odpovědi na hněv občanů ohledně přesnosti a zároveň fungovala jako obrana proti vzestupu pravice AfD.
Zjevná vítězka voleb poděkovala svým voličům a prohlásila: »V našem městě láska porazila nenávist a nenávistné projevy.«
Co chce Weidelová od CDU?
Alice Weidelová na základě výsledků voleb argumentuje, že AfD nahrazuje CDU jakožto významnou lidovou stranu. Také uvádí, že usiluje o dlouhodobá jednání o vládním partnerství.
To neznamená, že je koalice na spadnutí. Předseda CDU ve spolkové zemi Daniel Peters spolupráci s AfD vyloučil. Politicky však pozvání slouží širšímu cíli: přesunout debatu od toho, zda lze AfD považovat za vládního partnera, k tomu, kdy křesťanští demokraté tuto možnost přijmou.
»Firewall« – vládní odmítání spolupráce s krajní pravicí – nadále omezuje její přístup k moci. Samotný však nezastavuje její volební expanzi.
V tom spočívá nejtěžší problém pro její oponenty: jak získat zpět lidi, kteří je již dočasně neodsuzují, ale začínají věřit, že je AfD lépe zastupuje.
Jednotný narativ krajní pravice v Evropě
Německo není výjimkou. Od Francie přes Rakousko až po Nizozemsko je vzestup krajní pravice spojen s opakujícím se politickým problémem: tradiční strany ztrácejí důvěru sociálních skupin, které kdysi považovaly za své oddané stoupence.
Národní cesty se liší. Vrací se však strach z hospodářské recese, obtížný přístup k bydlení, tlak na veřejné služby a pocit ztráty kontroly tváří v tvář migraci a mezinárodním změnám.
Krajně pravicové strany se snaží tyto obavy propojit do jednoho narativu: vlády chrání ostatní, zatímco opouští své vlastní občany . Jeho přitažlivost nyní přesahuje tradiční hranice protestu.
Společné evropské dilema se týká zejména středopravice: jak si získá zpět voliče, aniž by legitimizovala zjednodušování a vyloučení svých konkurentů?
Proč Merz nezastavuje vzestup
Boháč-milionář Merz byl zvolen na základě slibů o hospodářském oživení a efektivnější správě věcí veřejných. Podle agentury Reuters důvěryhodnost tohoto slibu ohrožují pokračující tlak na životní náklady a nespokojenost s jeho reformami.
CDU tak čelí obtížnému politickému problému: tvrdší formulace nestačí, když občané očekávají výsledky. A přijetí témat, v nichž dominuje AfD, nezaručuje, že voliči budou dávat přednost křesťanským demokratům.
Existují však závažné náznaky toho, že úbytek voličů není pro žádnou tradiční stranu nevyhnutelný. Odolnost SPD v Meklenbursku-Předním Pomořansku souvisí s osobní popularitou premiérky Manuely Schwessigové.
Místní přítomnost a důvěra v konkrétní jednotlivce se stále počítají. Odmítnutí systému nefunguje všude stejně.
Odpověď se neomezuje pouze na dohody nebo zákazy spolupráce. Je také určena schopností vlády obnovit bezpečnost v každodenním životě, než se nejistota stane trvalou politickou identitou.
»Protestní hlasování« už nestačí
Názor, že voliči AfD chtějí jednoduše trestat ostatní, podceňuje politickou změnu. V analýze federálních voleb v roce 2025 s využitím dat z Infratest dimap uvedlo 54 % těch, kteří si vybrali AfD, že tak učinili z přesvědčení, a 39 % ze zklamání. 66 % uvedlo program jako motivaci pro své rozhodnutí.
Tato procenta nepopisují dnešní volební urny ve státě. Ukazují však, že voličská základna strany se již stala stabilnější. Politická nespokojenost koexistuje se shodou na striktních protiimigračních postojích a se širšími ideologickými volbami. Uznání sociálních příčin vzestupu nepopírá obsah hlasování. Zároveň AfD vrací k volbám lidi, kteří se z volebního procesu stáhli. Podle FT se v Sasku-Anhaltsku čistý zisk oproti předchozím abstinentům odhadoval na 170 000 hlasů – což je zhruba 30 % celkové síly strany.
Pro tradiční strany to znamená, že nestačí vyhledávat své vlastní staré voliče. Musí také oslovit lidi, se kterými ztratily kontakt .
Německý kancléř se ujal úřadu před rokem s rozsáhlým reformním programem. Ekonomika však neroste a občané toho mají dost.
Merz špatně zvládl očekávání.
Růst cen pohonných hmot a následně i životních nákladů dominuje politické debatě a obavám občanů. Továrny se zavírají, automobilový průmysl chřadne, tisíce lidí jsou propouštěny. »Je to ekonomika, hlupáku,« jak by řekl Bill Clinton.
Křesťanskodemokratický milionář a kancléř je však odtržen od reality a nemá žádnou empatii pro střední třídu a nejchudší. V každém případě, dříve či později, Německo vstupuje do nové politické éry.
Další den do Berlína s Die Linke jako »průvodcem«
Toto vítězství otevírá cestu k historickému vývoji, jelikož Elif Eralpová je nyní na cestě stát se první starostkou Berlína s imigrantským původem od znovusjednocení Německa. Aby však strana Die Linke mohla vládnout, bude muset hledat spojence, přičemž nejpravděpodobnějším scénářem se jeví trojstranná koalice se sociálními demokraty (SPD) a Zelenými.
Volební místnosti se otevřely jako obvykle v 8.00. »Dnes se na zajištění nerušeného hlasování podílí přibližně 1100 našich zaměstnanců,« napsala policie na sociální síti X na svém účtu.
Nicméně se již objevily zprávy o porušeních. Podle deníku Tagesspiegel neznámí osoby v berlínské čtvrti Schöneberg nalily lepidlo do klíčových dírek místní tělocvičny, kde byly zřízeny dvě volební místnosti. Na vstupní dveře tělocvičny také napsaly »Volby«, slovo přeškrtly, a na jednu ze stěn »Odpor«.
Graffiti bylo rychle odstraněno a zámky byly vyměněny. Vyšetřování převzala policejní jednotka specializující se na politicky motivované trestné činy.
Merz: Přebírám odpovědnost za reformy
Kancléř Merz zaujal vzdorovitý a rozhodný tón po úderech, které jeho konzervativní strana CDU utrpěla v dnešních volbách. »Výsledek v Meklenbursku-Předním Pomořansku nelze přikrášlovat, je to katastrofa,« řekl Merz.
Zmínil se o německých ekonomických problémech a prohlubujících se rozděleních ve společnosti a zdůraznil, že »odpovědí nemůže být návrat ke starým dobrým časům«.
»Odpovědí musí být připravit naši zemi na budoucnost,« řekl novinářům. »Beru tuto odpovědnost, protože chci posunout naši zemi vpřed,« dodal Merz.
Předchozí šok Saska-Anhaltska
Politická krajina se již od voleb 6. září v Sasku-Anhaltsku změnila. AfD se tam stala vedoucí silou se 43,8 %, což ve srovnání s rokem 2021 zvýšilo její podíl o 23 procentních bodů . Naproti tomu CDU se omezila na 17,2 % , což je ztráta téměř 20 procentních bodů.
Hluboká propast mezi Východem a Západem
Zde leží možná nejdůležitější prvek dnešní konfrontace. Třicet šest let po znovusjednocení jsou ekonomické a politické rozdíly mezi bývalým Východním a Západním Německem stále viditelné. Podle údajů shromážděných agenturou Reuters činilo průměrné čisté jmění domácností na Východě, včetně Berlína, v roce 2023 přibližně 125 500 eur, oproti 257 100 eurům na Západě – méně než polovina. Navzdory působivé konvergenci v zaměstnanosti a příjmech po znovusjednocení východní společnosti stále investují přibližně o 25 % méně na zaměstnance, zatímco region čelí demografickému poklesu a stárnutí. Tato ekonomická opora se nyní setkává s hlubokou diferenciací v zahraniční politice.
Ukrajina a Rusko: Dvě různá Německa
Na národní úrovni se podle průzkumu něco málo přes polovinu občanů domnívá, že vojenská podpora Ukrajiny je na správné úrovni nebo by měla být zvýšena, zatímco více než čtyři z deseti se domnívají, že zašla příliš daleko. Ve východním Německu však převládá odpor k podpoře Ukrajiny zbraněmi. Stejný průzkum zjistil, že na východě je AfD stranou, které voliči vkládají největší důvěru téměř ve všech zkoumaných oblastech politiky, s výjimkou klimatu a životního prostředí.
To je klíčové. Nedokazuje to, že vzestup AfD je způsoben výhradně Ukrajinou nebo Ruskem.
Ukazuje to však, že zahraniční politika je součástí mnohem širšího politického odstupu mezi federální vládou a významnou částí východoněmecké společnosti.
Merz: Více zbraní, více evropské vojenské síly
A přesně zde se dnešní volební urna setkává s velkou evropskou debatou. Merzova vláda se rozhodla pro dramatické zvýšení německých vojenských výdajů.
Podle oficiálního federálního rozpočtu se má běžný rozpočet na obranu v roce 2026 zvýšit z 62,4 miliardy eur na 82,7 miliardy eur. K tomu se připočítává 25,5 miliardy eur ze zvláštního fondu…
Peníze jsou mimo jiné směřovány na velké programy zbrojení a střeliva, zatímco německé ozbrojené síly mají být do roku 2026 posíleny až o 10 000 dalších vojáků. Vláda se také zavázala zvýšit výdaje na obranu na 3,5 % HDP do roku 2029. Sám Merz uvádí, že Evropa musí převzít větší odpovědnost za euroatlantickou bezpečnost a že Německo bude i nadále podporovat Ukrajinu. Oficiální postoj jeho vlády je, že posilování vojenských schopností působí odstrašujícím způsobem proti Rusku a posiluje evropskou bezpečnost. Kritici této strategie tvrdí, že obrovský nárůst vojenských výdajů mění rozpočtové priority a posiluje dlouhodobou militarizaci evropské politiky.
Ekonomika: Zlepšení čísel, tlak na každodenní život
Je německá ekonomika ve volném pádu? Nová prognóza německého ekonomického institutu IW, zveřejněná dnes, zvyšuje očekávaný růst pro rok 2026 na přibližně 1,2 %, oproti předchozí prognóze pouhých 0,4 %, a to zejména díky lepšímu exportu a zvýšeným vládním výdajům. Existuje však i druhá strana.
IW varuje, že dynamika pravděpodobně ve druhé polovině roku oslabí kvůli vysokým cenám energií, slabým soukromým investicím a ztrátě pracovních míst. Předpokládá se, že soukromá spotřeba poroste pouze o 0,3 %, jelikož inflace nad 2,5 % omezuje kupní sílu. Agentura Reuters zaznamenává, že hlavními obavami voličů v dnešních dvou volbách byly náklady na energie, bydlení a životní náklady obecně.
Evropa sleduje Německo. Největší ekonomika EU čelí politickému paradoxu: Berlín se snaží převzít větší evropskou roli právě v okamžiku, kdy se zdá, že domácí politická základna kancléře je extrémně oslabená.
Ioannis Sideropulos
Z toho mám radost. Jen tak v celé Evropě!
Die Linke 👍