Pětice Izraelek ve věku od 43 do 61 let překonala chladnou vodu i silný vítr a přeplavala Lamanšský průliv. Některé se plavání věnovaly odjakživa, jiné se naučily plavat později. Plavaly ve jménu neziskové organizace zvané Ženský duch, která poropaguje ekonomickou nezávislost Izraelek, jež zažily násilí. Překonání Lamanšského průlivu mělo pomoci získat pro tuto organizaci peníze, napsal deník Haarec.
Avišag Kofmanová Tureková má za sebou dlouhý seznam plaveckých úspěchů – přeplavala tři významné trasy – kromě Lamanšského průlivu také průliv u kalifornského ostrova Santa Catalina (31,6 kilometru) a okružní trasu kolem Manhattanu (45 kilometrů). Drží rekord v přeplavání Galilejského jezera (20,5 kilometru za pět hodin a 34 minut) a byla první, kdo tuto trasu přeplaval tam i zpět.
V jiných životních situacích ale takové úspěchy neslaví, přiznává. »Nedokázala jsem se roky rozejít s partnerem, protože jsem nevěděla, jak budu sama živit dcery,« popsala. Přeplavání Lamanšského průlivu ve skupině s dalšími čtyřmi ženami pro nadaci Ruach Nashit (Ženský duch) označuje za »naprosto dokonalé«.
Cílem nezisková nadace Ruach Nashit je podporovat ekonomickou nezávislosti žen, které přežily násilí v Izraeli, a usiluje o sociální změnu z feministického hlediska a angažovanosti v oblasti sociální a genderové spravedlnosti. Plavba přes Lamanšský průliv byla koncipována jako sbírka pro tuto nadaci a plavkyně si veškeré náklady nesly samy.
»Chtěly jsme udělat něco, co nám dodá sílu, a zároveň pomoci ženám, které nemají v životě takové štěstí jako my,« řekla sedmačtyřicetiletá Kofmanová Tureková, které se považuje za někoho, »kdo spojuje lidi s vodou všemi způsoby«.
Lamanšský průliv Izraelky přeplavaly trasou dlouhou přes 41 kilometrů. Ve skupině byla i manažerská konzultantka Tamar Čošenová (51 let), Meital Saiskiová (43) z vedení startupové společnosti, burzovní analytička Noa Cviová (53) a psycholožka Naomi Lippinová (61).
Příběh Naomi Lippinové se od toho Kofmanové Turekové liší. Po čtyřicítce se rozhodla naučit se plavat kraul. »Zúčastnila jsem se několika lekcí, do té doby jsem neuměla plavala,« řekla. Začala chodit do bazénu v Mošavu u Netanji a tam se jí jednou trenér zeptal, pro jaký klub plave. Lippinová si myslela, že si dělá legraci. »Jste plavkyně, ne?« zeptal se. »Nejsem, ale je to úžasná poklona,« odpověděla. Trenér si myslel, že plave od malička. Za rok se jí to stalo znovu a Lippinová si uvědomila, že ji voda a plavání vždy přitahovalo.
Kofmanová Tureková si v plavání dala dvacetiletou pauzu a tvrdí, že začít se dá v jakémkoli věku. Podle ní by vláda měla dávat víc peněz na sportovní aktivity dospělých. »Nemusela by pak tolik utrácet za zdravotní péči,« sdělila.
Lippinová se připojila k plaveckému týmu v Bejt Jicchaku a začala plavat dlouhé tratě. Kamarádka ji přiměla vyzkoušet i plavání v přírodní vodě. »Plavci říkají, že když začnete plavat v moři, vrací se vám do bazénu těžko. Pak jsem začala plavat sama,« řekla Lippinová. Přeplavat Gibraltarský průliv se jí kvůli logistickým problémům nepodařilo, ale pak přišla nabídka na »ženskou plavbu« přes Lamanšský průliv.
Přípravy trvaly šest měsíců, kdy se stanovily tréninkové dávky. Jednou týdně plavala celá pětice vždy jednu hodinu večer. Kofmanová Tureková považovala za nutné připravit se na to, že budou muset plavat i v noci. Plavci v průlivu bojují se severozápadním větrem, který mívá rychlost 31 kilometrů za hodinu.
Při prvním tréninku v Lamanšském průlivu měla voda 16 stupňů, méně než na jakou byly zvyklé z Izraele. »Byly jsem dobře připravené, ale zvyklé na teplejší vodu. Je třeba se přizpůsobit, protože je rozdíl, když plavete ve vodě teplé 28 nebo 16 stupňů,« upozornila Kofmanová Tureková.
Za dva dny skupina absolvovala čtyři tréninky, běžně trvá přizpůsobování se na situaci v Lamanšském průlivu osm dní. Krátká příprava Izraelek byla daná dobrou předpovědí podmínek za dva dny. »Musely jsme se rozhodnout, zda se do toho pustíme, a já jsem řekla, že určitě. Po prvním tréninku byly holky ve výborné kondici,« potvrdila Kofmanová Tureková.
»Bylo příjemné ponořit se do šestnáctistupňové vody, bylo to snadné,« zavzpomínala Lippinová. Léčila si tehdy bolavý kotník, ale kvůli tomu plavbu nevzdala. »Věděla jsem, že to musím dokázat,« řekla.
Desátého července skupina přeplavala průliv za deset hodin a 52 minut. »Byly jsme první čistě ženská skupina. Nebyl to rekord ve srovnání s plavbami v Izraeli, protože podmínky jsou nesrovnatelné,« ujistila Kofmanová Tureková.
Po dosažení Francie se Izraelky vrátily do Anglie lodí. Lippinová odešla do nemocnice ujistit se, že zranění není vážné, a pak se vrátila do Izraele se Cviovou. Tři ostatní si udělaly předem naplánovaný výlet v Anglii. »Chodit po Londýně bylo mnohem těžší než plavat přes průliv, měla jsem vyčerpané nohy,« s úsměvem zažertovala Kofmanová Tureková.
Podle ní je třeba pořád mluvit o posílení postavení žen. Jako trenérka plavání stále naráží na diskriminaci. »Neposuzují mne stejně jako muže. Muži to nedělají záměrně, ale neuvědomují si to. Chci vydobýt místo pro ženy vystavené násilí a docílit toho, aby si prostor našly samy, tak jako my jsme se popraly s Lamanšským průlivem,« dodala Kofmanová Tureková.
Podle Lippinové to platí pro všechny životní situace. »Společnost je zdravější a silnější s tím, jak významné místo v ní zaujímají ženy. Když jim poskytne lepší postavení, posílí to všechny,« uzavřela.
(mac, čtk)
FOTO – ČTK/haaretz.com/Amnon Khoury, Guy Shmueli