Při procházce lesem se svým opatrovníkem, naslouchajíc šumění listů stromů, vzpomínala lesnice Su-jie-e na minulost, kdy žádná ze sazenic bobulí goji pěstovaných jejími rodiči nepřežila drsné přírodní podmínky v jejím rodném městě připomínajícím sýpku.
Jejímu rodnému městu Mang-ja v mongolské a tibetské autonomní prefektuře Chaj-si v provincii Čching-chaj se přezdívá »nejosamělejší město v Číně«, protože je obklopeno zemí nikoho Hoh-Sil, pohořím Altun a Lop-Nur.
V okruhu 350 km od Mang-ja se nenachází žádné město a nejbližší město Tun-chuang je vzdáleno 390 km. Všemi směry od Mang-ja je jen pustina. V rozlehlé poušti Gobi se však město vyznačuje zelení.
»Pokaždé, když se vracím domů z oblasti mimo Mang-ja, je cesta nesmírně dlouhá, ale jakmile se objeví zeleň, vím, že jsem doma,« říká Uyuuna, učitelka na základní škole v Mang-ja, o tom, jak se jí zelená barva vryla do paměti jako něco, co je spojeno s domovem.
Péče o jeden strom je v Mang-ja, kde 80 % regionu má nadmořskou výšku přes 3000 m, poušť Gobi a tekoucí písečné duny zabírají více než dvě třetiny území a roční úhrn srážek činí méně než 60 mm oproti ročnímu výparu přes 2600 mm, mimořádně náročná. Zalesnění si vyžádalo neúnavné úsilí více než jedné generace.
»Vyrostla jsem tu a naše rodina tu má pastviny, ovce a dobytek,« uvedla Su-jie-e, lesnice, dcera z pastevecké rodiny pocházející z mongolského etnika.
K této vyprahlé zemi má zvláštní vztah založený na lásce smíšené s nenávistí. »Když jsem byla malá, rodiče kdysi zasadili asi 100 sazenic goji v naději, že je budou prodávat za peníze a že jimi budou krmit ovce, protože tráva na naší pastvině moc nerostla. Všechny však uschly, ještě než zakořenily.«
Aby město Mang-ja čelilo omezením rozvoje způsobeným přírodními podmínkami, vyčleňuje od roku 2008 každoročně čtvrtinu svého rozpočtu na rozvoj životního prostředí a pustilo se do ozeleňování města.
Třemi největšími překážkami jsou odstraňování zasolení a zásaditosti půdy, výběr životaschopných odrůd stromů a řešení nedostatku vodních zdrojů.
»Obrátili jsme se na okolní města, aby nám poradila s výběrem stromů, a pozvali jsme odborníky z jiných míst, aby nám pomohli zlepšit úrodnost půdy,« řekl Pchan Chaj-ťün, vrchní lesník, a poznamenal, že náklady na výsadbu jednoho stromu v Mang-ja jsou řádově vyšší než ve východních regionech, nemluvě o lidském úsilí, které se do práce vloží.
»Žádný rašící semenáček nemůže přežít typicky prudký pokles teplot, které se zde pohybují od 25 stupňů Celsia přes den až po mínusové teploty v noci. Kromě toho je zde málo vody, která je ve většině případů slaná a zásaditá, a písečná bouře dokáže dokonce oloupat kmeny stromů,« připomíná Pan. »Když však jeden strom uhyne, zasadíme dva další.«
Díky takové silné vůli a vytrvalému úsilí se místním obyvatelům podařilo výrazně zlepšit životní prostředí, v podstatě zastavit šíření písečných nánosů a rozšířit plochu zeleně.
Plocha zalesnění se rozšířila z 300 mu (20 hektarů) na dnešních více než 6320 mu a náklady na zalesnění se snížily z dřívějších 170 000 jüanů (23 803,5 amerických dolarů) na mu na přibližně 27 000 jüanů na mu, protože technici překonali obtíže, jako je zvýšení úrodnosti půdy.
Su-jie-e je zodpovědná za celkem 138 mu. »Klima se zlepšuje, jsem si docela jistá, že kdyby moje rodina znovu vysadila sazenice goji, dařilo by se jim jinak.«
Mang-ja je příkladem rozsáhlého zalesňovacího úsilí země, vzhledem k neúprosným přírodním podmínkám možná až extrémního.
V období 2012-2022 dosáhla kumulativní plocha zalesněných ploch v Číně 960 milionů mu, zatímco 165 milionů mu travnatých ploch bylo zkvalitněno a více než 12 milionů mu mokřadů bylo založeno nebo obnoveno, ukazují oficiální údaje.
(Xinhua)