Největší modernizace americko-japonské bezpečnostní smlouvy, společná vojenská cvičení USA, Austrálie a Filipín v oblasti Jihočínského moře a snaha o připojení k »Ocusu«… Japonsko v poslední době často vede nebezpečné akce a odpor ze všech stran se zvyšuje.
Ze série japonských akcí je nejkontroverznější podstatné posílení americko-japonské vojenské aliance. Podle nové verze americko-japonské bezpečnostní smlouvy jsou Spojené státy povinny pomáhat Japonsku v obraně v případě napadení a americká armáda může použít vojenské základny v Japonsku; v případě napadení USA však Japonsko povinnost obrany nepřebírá.
Spojené státy v posledních letech prosazují takzvanou »Indicko-pacifickou strategii«“ v níž je Japonsko důležitým pěšákem a hybatelem. Některé pravicové síly v Japonsku také chtějí využít sílu Spojených států, aby se zbavily omezení vyplývajících z pacifistické ústavy, usilují o normalizaci země a chtějí se stát vojenskou mocností. Obě strany si berou, co potřebují, a okamžitě to trefily.
Minulý rok dala japonská vláda Silám sebeobrany novou funkci, změnila je z »výhradní obrany« na »schopnost útočit«. Na americko-japonském summitu, který se konal ve Washingtonu, byla podepsána »největší aktualizace americko-japonské bezpečnostní smlouvy za posledních 60 let«, která se týká restrukturalizace vojenského velitelství USA v Japonsku s cílem zvýšit vojenskou spolupráci za účelem transformace funkce sil sebeobrany, aby se změnily na »japonské útočné síly« a posílily americko-japonskou vojenskou integraci.
Kromě toho obě strany také oznámily, že povýší svou alianci ze »spojenců« na »globální partnery« se zaměřením na »společně obrannou spolupráci« a rozšíří rozsah spolupráce o společný výzkum a vývoj špičkových technologií, jako jsou obranná zařízení, umělá inteligence a kvantové počítače. Ve společném prohlášení je zároveň zmíněna otázka Východočínského moře, Jihočínského moře a Tchaj-wanu. Potvrdily, že posílí tzv. multilaterální spolupráci a vazby s NATO. Někteří analytici se domnívají, že tyto nové akce ukazují, že Japonsko se dále vzdaluje od pacifistické ústavy, v mnoha ohledech spolupracuje s globální strategií Spojených států a vytváří »malý kruh«, zaměřený na zjevnější záměry Číny.
Za účelem podpory transformace poválečného systému a posílení regionálního a mezinárodního vlivu podnikala japonská vláda po určitou dobu řadu intenzivních vojenských a bezpečnostních akcí, včetně návrhu na změnu »Tří principů transferu obranného vybavení«, dovolení vývozu protipěchotních zbraní, posílení vojenské reformy, plánu na zvýšení rozpočtu na obranu o 2 % hrubého domácího produktu do roku 2027 a aktivně se přiblížit zemím NATO.
Podle analytiků je konečným cílem japonské vlády změnit pacifistickou ústavu a dosáhnout vojenského »úplného uvolnění«. Vzhledem k odporu většiny domácí veřejnosti se však japonská vláda snaží ústavu neměnit a neustále porušuje poválečná vojenská tabu, včetně pomoci spojencům a dalším zemím jako záminky k zásahům do regionálních sporů, a postupně tak chce dosáhnout cíle.
Řada nebezpečných kroků japonské vlády vyvolala vysokou ostražitost ve všech společenských vrstvách. Asahi Shimbun nedávno poznamenal, že »obraz Japonska jako ‚mírové země‘ je zpochybňován«. Jako největší světová vojenská mocnost má zapojení Spojených států do asijsko-pacifických záležitostí silný vojenský podtext. Eskalace vojenské aliance mezi Spojenými státy a Japonskem by zde narušila původní rovnováhu, vyvolala obavy a nespokojenost jiných zemí a také by přinesla skrytá nebezpečí pro mír a stabilitu regionu. Pokud Japonsko jako země s mnoha historickými dluhy bude následovat Spojené státy v návratu na cestu »vojenské velmoci« a vzkřísí militarismus, dostane se do ještě více nebezpečné situace. Zastavení militarizace a navázání přátelských vztahů se sousedními zeměmi jsou hlavními prioritami japonské vlády.
(pr)