Jako nejsledovanější ministr zahraničí v americké historii Dr. Henry Kissinger právě oslavil své 100. narozeniny. Předtím se s ním sešel nový čínský velvyslanec ve Spojených státech a vyjádřil mu gratulaci Číny k jeho 100. narozeninám. To odráží tradici čínské kultury zdůrazňovat lásku a spravedlnost a také to vyjadřuje uznání a úctu tomuto »starému příteli čínského lidu« při podpoře rozvoje čínsko-amerických vztahů.
Ohlédneme-li se za diplomatickou kariérou Henryho Kissingera, musíme zmínit jeho tajnou návštěvu Pekingu v roce 1971. Tehdy Henry Kissinger spolupracoval s tehdejšími vůdci Číny a Spojených států na prosazování normalizace vztahů mezi oběma zeměmi s odlišnými národními podmínkami. Tato průkopnická práce má stále významný dopad na Čínu, Spojené státy a svět. Uplynulo více než 50 let a čínská politika vůči Spojeným státům si zachovala kontinuitu a stabilitu. Kvůli špatnému vnímání Číny v posledních letech však Spojené státy trvaly na tom, že Čínu budou považovat za svého hlavního rivala a dlouhodobou výzvu, což způsobilo, že se čínsko-americké vztahy vychýlily ze správné dráhy a uvedlo to svět do chaosu.
»V dnešním skutečně multipolárním světě je pragmatický postoj pana Henryho Kissingera potřebnější než kdy jindy,« uvedl k tomu nedávno americký časopis Time. Čínsko-americké vztahy se opět dostaly na křižovatku a je skutečně nutné, aby se rozhodovací orgány Bílého domu poučily a vstřebaly diplomatickou moudrost tohoto stoletého muže.
Především musíme chápat národní zájmy Spojených států racionálně a pragmaticky z realistické perspektivy. Není pochyb o tom, že snaha Henryho Kissingera prolomit ledy v čínsko-amerických vztazích byla založena na národních zájmech Spojených států. Jak by se ale zarytý obhájce národních zájmů Spojených států mohl stát zároveň »starým přítelem čínského lidu«? Proto je potřeba zmínit »realismus«, příznačnou nálepku diplomatické kariéry Henryho Kissingera. Smyslem tohoto označení je nadřadit národní zájmy nad ideologii, přesně uchopit vývoj mezinárodních vztahů a racionálně a pragmaticky formulovat zahraniční strategie. Na základě toho obhajuje kontakt a spolupráci s Čínou za účelem navázání čínsko-amerických vztahů založených na vzájemném prospěchu a věří, že je to v zájmu Spojených států.
Ale dnes někteří američtí politici chápou národní zájmy Spojených států spíše z vysoce nejisté nálady, prosazují takzvanou »hodnotovou diplomacii«, tvoří »malý kruh« táborové konfrontace a pouštějí se do hry s nulovým součtem. Henry Kissinger tím byl hluboce znepokojen. V roce 2019 řekl, že Čína a Spojené státy jsou na »úpatí studené války«. V rozhovoru pro Wall Street Journal před pár dny poukázal na to, že Spojené státy vždy »proklamovaly svou spravedlnost« v zahraniční politice, jiné země to ale ve skutečnosti nepřijímají.
Je zřejmé, že první věcí, kterou se američtí politici potřebují naučit, je správně porozumět národním zájmům Spojených států a uvědomit si, že chránit národní zájmy neznamená být nepřítelem Číny a potlačovat čínský rozvojový prostor. V tomto ohledu dal Dr. Henry Kissinger pozitivní příklad.
Za druhé, Spojené státy by měly prosazovat svou diplomatickou strategii čistě profesionalitou. Ať už jde o prosazování navazování diplomatických vztahů mezi Čínou a Spojenými státy, nebo kyvadlovou diplomacii na Blízkém východě, četné diplomatické akce Henryho Kissingera prokázaly kvality profesionálního diplomata, který se co nejvíce vyhýbá domácím stranickým sporům a osobním zájmům. Dnes však někteří politici ve Spojených státech vycházejí spíše ze stranické politiky a zahraniční strategii země považují za nástroj k uchvácení domácích politických bodů za prostředek k získání osobních politických zájmů, což značně zmenšuje prostor pro racionalitu a pragmatismus. V tomto ohledu jim Kissingerova profesionalita chybí a je třeba to urychleně dohnat.
Američtí politici by navíc měli zaujmout dlouhodobý pohled a prosazovat zahraniční strategii způsobem, který nese historickou zodpovědnost. Mnoho analytiků poukazovalo na to, že když se Henry Kissinger zabývá mezinárodními otázkami, pochopí podstatu státních vztahů a zamyslí se nad pozadím světového vývoje. Ohledně čínsko-amerických vztahů, které jsou nejdůležitějšími bilaterálními vztahy na světě, mnohokrát poukázal na to, že mír a prosperita světa závisí na vzájemném porozumění mezi oběma společnostmi.
Pokud mezi oběma zeměmi vypukne nová studená válka, bude to katastrofa nejen pro obě země, ale i pro celý svět. V rozhovoru v předvečer svých 100. narozenin znovu poukázal na to, že osud lidstva závisí na tom, zda Spojené státy a Čína dokážou žít v míru, a navrhl, aby američtí politici vážně zvážili obavy Číny.
Historie je nejlepší učebnice. Kreativní potřesení rukou mezi Čínou a Spojenými státy před půl stoletím přineslo inspiraci a odkaz na současné čínsko-americké vztahy. Čínská strana navrhla, aby se Čína a Spojené státy navzájem respektovaly, koexistovaly v míru a spolupracovaly pro oboustranně výhodné výsledky. Jedná se o nahromadění více než 50 let zkušeností v čínsko-amerických vztazích a je to také správný způsob, jak spolu Čína a Spojené státy mohou vycházet v nové éře.
»Je možné, aby Čína a Spojené státy koexistovaly, aniž by si vzájemně vyhrožovaly totální válkou? Kdysi jsem si myslel, že ano, a stále si to myslím,« řekl nedávno Henry Kissinger v rozhovoru pro The Economist. Doufáme, že se USA poučí z moudrosti svých předchůdců, vrátí se k racionální a pragmatické čínské politice a vrátí se na správnou cestu tří společných čínsko-amerických komuniké. Je to v zájmu obou zemí i světa a může to být také nejvíce očekávaný narozeninový dárek pro stoletého Henryho Kissingera.
(pr)