Jak opravdu vypadá rozšíření čínsko-ruských obchodních vztahů?

Tak jsme se zase v tisku »dozvěděli«, že Rusko v posledních měsících posílilo svoje obchodní vztahy s Čínou až natolik, že se z něj stal »vazal« Číny.

Je to samozřejmě asi natolik »pravda«, jako že Iniciativa pásma a stezky, do které se lačně hrnou země celého světa, protože se z ní stal největší tahoun globálního ekonomického rozvoje posledních let, je neokoloniálním projektem k vytváření dluhových pastí. Nebo že rozvojová spolupráce čínských a afrických podniků na návratných projektech prudce zvyšujících hospodářský růst zemí a snadno vydělávajících na splacení svých investic, je kolonialismem na rozdíl od »rozvojových pomocí«, po nichž země vždy zůstane zadlužená a nucená rozprodávat svoje infrastruktury.

Také představa, že by někdo mohl udělat vazala z Ruska, tedy ze země, která je největším dodavatelem komodit světa, a výpadek jehož dodávek by znamenal pro planetu asi největší ekonomickou katastrofu nejméně za posledních 100 let, je ulítlá. Po tom zboží, které bere Rusko z Číny, ruský trh prahne, a není to povinný odběr »od pána vazalem«. Přičemž více než úspěšně nahrazuje zboží ze zemí, které se naivně domnívaly, že svými sankcemi z Ruska vazala udělat mohou. Mezi oběma zeměmi také nedochází k žádnému významnému zadlužení.

A zrovna nyní v ruském dálněvýchodním Vladivostoku běží Východní ekonomické fórum, kde se čínské a ruské podniky i političtí činitelé baví o tom, jak další ekonomickou spolupráci rozšířit, kdy zejména Rusko o to má enormní zájem.

Rusko by např. chtělo prosadit další »svobodnou ekonomickou zónu« v donedávna odlehlém čínském pohraničním městě Fuyuan na říčním ostrově mezi oběma zeměmi Heixiazi na soutoku řek Amuru a Ussuri v severovýchodní čínské provincii Heilogjiang. Návrhy tohoto projektu předložil čínské straně Alexej Čekunkov, šéf odboru pro ruský Dálný východ a Arktidu na Ministerstvu rozvoje. Jednání o tom probíhají zatím pod pokličkou, takže příliš mnoho podrobností veřejně známo není. Jisté však je, že ruský trh baží po větší provázanosti a otevřenosti v propojování s trhem čínským přes třeba svobodné zóny. A dost těžko si představit, jak by svobodná zóna více otvírající trhy mohla fungovat jako »vazalské jho«.

Z tohoto odlehlého krajského města se po propojení obou zemí mosty na tento ostrov stal uzel rychlého provazování místních regionálních ekonomik obou zemí do jednoho celku a je i distribučním centrem přeshraničních obchodů, kde transakce přesáhly 660 milionů jüanů. Lidé si zde nakupují desetitisíce druhů zboží z obou zemí. Přetvoření na »svobodnou ekonomickou zónu« by zde mělo ještě snížit provozní náklady a podniky z obou zemí sem budou intenzivně investovat. Zrychlit se má zdejší oběh zboží z obou stran. Narůst má už teď bující turistika na tomto ostrově a měly by se zde rozšířit a doladit mechanismy přímých vyrovnávání plateb v národních měnách mezi jüanem a rublem.

Ekonomiky obou zemí jsou tak nějak zákony volného trhu »odsouzeny« k rozšiřování obchodů a spolupráce nejen svou geografickou blízkostí, ale i komplementaritou své nabídky a poptávky, v níž se skvěle doplňují. Rusko je ohromným dodavatelem energií, surovin a produktů těžkého průmyslu, po kterých Čína prahne, zatímco ruský trh prahne po čínských průmyslových výrobcích i nabízených službách.

Teď v době nestabilní globální situace a těkavých trhů se vztahy vzájemně velice stabilizují. Spolupráce je příslibem toho, že v Číně nejspíš už nedojde k podobným energetickým krizím jako nedávno a veškeré pokusy o sankce na ruský trh se ukáží jako bezzubé. I lidé z obou zemí se také významně sbližují a cítí k sobě vzájemnou náklonnost jakožto ke spojencům proti geopolitickým hrátkám rivalů.

Z Číny se už pro ruský Dálný východ stal největší obchodní partner i zdroj zahraničních investic. Čínský obchod s východní Sibiří loni dosáhl obratu 13,89 miliardy dolarů, což byl meziroční nárůst o úchvatných 28 procent. Mezi oběma zeměmi se neustále budují nové silniční a železniční spoje a místní ekonomiky i populace se silně provazují.

Například ve významném pevninském přístavu Manzhouli v severočínském vnitřním Mongolsku narostly dodávky uhlí z ruského přístavu Manzhouli-Zabaikal za prvních sedm měsíců letošního roku o 18,3 procenta. Polovina tohoto uhlí se spálí už v elektrárnách severovýchodní Číny, zbytek putuje dále do země. Za letošní první půlrok se ho tudy dovezlo asi 7,5 milionu tun.

Ač v době epidemie v Číně turistický průmysl spíše vázne, tak čínští turisté se do Manzouli nebo přes něj dále do Ruska jen hrnou. Už předtím v klidných časech let 2016-20 se do Manzhouli za »ruskou exotikou« nahrnulo 23,3 milionů čínských turistů a utratili tu 36,38 miliardy jüanů.

Pohraniční čínské město Heihe, které je už »svobodnou ekonomickou zónou«, v severovýchodní provincii Heilongjiang zase vsadilo na přeshraniční e-commerce obchody, takže do 18. července v něm jen za letošek přibylo 2 456 nových podniků s upsaným kapitálem 10,5 miliardy jüanů, kdy 70 procent z nich provozuje přeshraniční e-commerci.

Na platformě čínsko-ruské e-commerce Epinduo.com za letošních prvních sedm měsíců meziročně narostly prodeje ruských produktů o 900 procent, kdy Číňané nejvíce prahnou po ruském cukroví, kyselých okurkách, oplatkách a čokoládě.

Epinduo vzniklé roku 2016 má 17 fyzických a 113 internetových obchodů a chystá se, že své podnikání rozšíří ze spotřebitelského trhu na přeshraniční obchod s komoditami, kdy pohraniční město Heihe vidí jako ideální základnu svého podnikání. V červnu byl do tohoto města otevřen z Ruska i první dálniční most v rámci budování dálnice Tongjiang-Nižněleniksoje. Tím by mělo provazování místních ekonomik a nárůst místních obchodů prudce vzrůst.

Už tam nejde o nějaké pouhé výměny zboží, nýbrž obě ekonomiky zde prorůstají, místní podniky úzce spolupracují jako sousedé, po obou stranách hranice je čilá doprava, turistika a přeshraniční nákupy.

Letos je na mezinárodních trzích velice nejistá a těkavá situace, ale vzájemný čínsko-ruský obchod nabývá na mohutné hybnosti a růstu.

Loni čínsko-ruský obchod narostl meziročně o 35,9 procenta na rekordních 146,87 miliardy dolarů. Ale i tak za prvních sedm letošních měsíců oproti loňsku narostl o dalších 29 procent na 97,71 miliardy dolarů.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG