Prezident Donald Trump označil stažení koaličních sil vedených USA z Iráku za »vítězství« Washingtonu, a to navzdory obavám, že by tento krok posílil proíránské milice.
»Tento den je vítězstvím pro Spojené státy, vítězstvím pro Irák a rozhodným vítězstvím nad ISIS,« uvedl Trump v příspěvku na Truth Social s odkazem na skupinu Islámský stát, proti které koalice bojovala.
Trump prohlásil, že Irák má nyní »skvělého« premiéra, a dodal: »Měl jsem na výběr, zda zůstat, nebo odejít, a bezpochyby jsem cítil, že nastal čas, aby se Amerika vrátila domů!«
Poslední američtí vojáci včera opustili Irák a uzavřeli tak – alespoň vojensky – cyklus, který začal v roce 2003 sliby o bezpečnosti, demokracii a novém Blízkém východě.
O dvacet tři let později je výsledek mnohem těžší vměstnat do tehdejších sloganů: tisíce mrtvých amerických vojáků, statisíce mrtvých Iráčanů, země, která přešla od diktatury k invazi, okupaci, občanskému násilí a vzestupu ISIS – a Washington, který odchází bez snadné odpovědi na nejzákladnější otázku: čeho přesně dosáhl?V dubnu 2007 sjížděl americký mariňák po rampě letounu C-17 na letecké základně Al Taqaddum.
Válka v Iráku už byla stará čtyři roky. Věřil, stejně jako tisíce dalších, že bojuje proti terorismu a pomáhá vytvářet svobodný Irák. Dnes, ve svých 48 letech, sleduje stahování posledních amerických sil a přiznává něco mnohem těžšího než jakákoli vojenská porážka: o dvě desetiletí později si už není jistý, proč tam bojoval.
Toto je možná nejtvrdší verdikt války. Ne, že by bitva byla prohraná. Ale ti, kteří byli povoláni k boji, nemohou po letech s jistotou vysvětlit, jaký byl konečný cíl.
Od »zbraní hromadného ničení« k realitě
V roce 2003 prezentovala administrativa George W. Bushe Irák Saddáma Husajna jako vážnou hrozbu a zaměřila se na obvinění ze zbraní hromadného ničení.Poválečné vyšetřování však tento ústřední narativ nepotvrdilo.
Zpravodajský výbor Senátu USA dospěl k závěru, že mnoho základních předválečných hodnocení bylo buď hrubě přehnaných, nebo nedostatečně podložených dostupnými důkazy. Pozdější zjištění také zaznamenaly, že režim Saddáma Husajna nedisponoval zásobami zbraní hromadného ničení, které byly prezentovány jako hlavní důvod invaze. Vojenská kampaň byla z čistě operačního hlediska impozantně rychlá.
Saddámova vláda se zhroutila během několika týdnů. Ale tam začal skutečný problém. USA prokázaly, že dokáží zničit stát mnohem rychleji, než dokážou vytvořit funkční nový. A to je možná nejdůležitější odkaz Iráku pro americkou zahraniční politiku. Vojenská síla může dobýt hlavní město. Sama o sobě nemůže vytvořit politickou legitimitu, sociální soudržnost a stabilní stát.
(is)
ILUSTRAČNÍ FOTO – AI