S blížícím se koncem roku 2024 se Rumunsko stalo dalším evropským státem uvězněným v »povolebním chaosu«. Země čeká na novou vládu, která určí termín pro opětovné zvolení prezidenta poté, co Ústavní soud bezprecedentně zrušil první kolo prezidentských voleb.
Napříč Evropou vládne podobná nestabilita. Několik vlád čelí hlasování o důvěře, politický zmatek přetrvává a vedení zůstává nevyřešeno.
Více než 20 regionálních a národních voleb letos nedokázalo uklidnit politické manévrování na kontinentu. Místo toho vznikly roztříštěné parlamenty a křehké koalice, které nechávají voliče hladové po změně – a stále více nespokojené – zatímco klíčové problémy přetrvávají, ne-li se zhoršují.
VOLEBNÍ VERDIKT: POSUN DOPRAVA
Rumunská politická krize pramení z obvinění z ruského vměšování, které podpořilo krajně pravicového kandidáta Călina Georgesca v anulovaných volbách. Proevropské strany nyní bojují o vytvoření většiny, protože spory o vedení a politické rozdíly brzdí pokrok a zvyšují frustraci veřejnosti.
Situace v Rumunsku odráží širší trhliny a rostoucí vliv krajní pravice napříč Evropou. Po volbách do Evropského parlamentu (EP) v červnu získaly krajně pravicové strany na popularitě. Zatímco středopravé síly vedené Evropskou lidovou stranou (EPP) si udržely pozici největšího bloku, krajina EP se stala roztříštěnější. Počet stran podílejících se na vládě vzrostl, což podkopává vyhlídky na stabilní většiny.
Listopad přinesl další politické drama: Ursula von der Leyen těsně obhájila druhé funkční období v čele Evropské komise. Její schválení, nejtěsnější od roku 1993, zdůraznilo rozdělení v EP. Bývalý místopředseda EP Jacek Saryusz-Wolski proces označil za »nejslabší v historii EP«, poznamenaný »mezistranickými handly«.
Tuto institucionální paralýzu doplňuje vakuum ve vedení EU. Francie a Německo, dlouho považované za pilíře politiky EU, se nyní potýkají s vnitrostátními krizemi.
Ve Francii utrpěla strana prezidenta Emmanuela Macrona v červencových předčasných volbách do Národního shromáždění ponižující porážku, což vedlo k měsícům politické patové situace a nejkratší vládě od roku 1958. V Německu se minulý měsíc rozpadla křehká koalice kancléře Olafa Scholze kvůli rozpočtovému a politickému chaosu. Očekává se, že hlasování o důvěře v Německu povede k předčasným volbám v roce 2025.
Ke konci roku 2024 již krajně pravicové strany drží vládní pozice v nejméně sedmi zemích EU, včetně Nizozemska, Finska a Itálie.
Podle londýnského think tanku Chatham House začíná rostoucí vliv krajní pravice přetvářet Evropskou radu, přičemž euroskeptici stále častěji prosazují omezení rozhodování EU ve prospěch národní kontroly.
SÍLY POHÁNĚJÍCÍ EVROPSKÝ POSUN
Politické posuny v Evropě odrážejí roky hromadící se frustrace voličů z ekonomické stagnace, narůstajícího tlaku migrace a přetrvávajících regionálních konfliktů.
Ekonomické problémy byly v roce 2024 ústředním tématem. Ekonomika eurozóny má vzrůst o pouhých 0,8 procenta, přičemž největší ekonomika, Německo, se podruhé za sebou propadla. Obavy ze státních dluhů se znovu objevily, protože rozpočtový deficit Francie vzrostl na 6,2 procenta, což je dvojnásobek cíle EU, což znovu rozdmýchalo obavy o fiskální disciplínu.
Mezitím vysoká inflace, rostoucí ceny energií a neúprosná krize životních nákladů dále napínají rodinné rozpočty. V říjnu protestovaly desetitisíce lidí v Madridu proti rostoucím nákladům na bydlení.
Únava z ukrajinské krize rovněž posílila politické posuny. Trpělivost veřejnosti s balíčkem pomoci EU v hodnotě 133 miliard dolarů slábne, zejména ve fiskálně napjatých státech, jako je Francie. Na Slovensku pomohl odpor vůči vojenské podpoře Ukrajině dostat krajní pravici k moci, zatímco v Polsku příliv uprchlíků zesílil nacionalistickou rétoriku a prohloubil veřejné rozdělení.
Ambiciózní klimatická agenda EU také čelí odporu. V lednu němečtí farmáři protestovali proti regulacím Zelené dohody, což vyvolalo podobné demonstrace v Belgii, Francii a Polsku. Pařížský Institut pro klimatickou ekonomiku odhadl, že dosažení klimatických cílů EU do roku 2030 bude vyžadovat roční investice ve výši 813 miliard eur – což odpovídá 5,1 procenta HDP bloku – což je pro mnoho ekonomik, které se potýkají s problém, neúnosné.
Migrace zůstává nejvíce politicky nabitým problémem Evropy, přičemž hlavní centristické strany stále častěji přejímají rétoriku krajní pravice, aby si udržely podporu voličů.
V dubnu EU přepracovala své azylové politiky zpřísněním hraničních kontrol a urychlením deportací. V Německu byly v září obnoveny dočasné hraniční kontroly, následovaly Francie, Rakousko a další. Tato opatření však mají svou cenu: erozi základního principu Schengenského prostoru – volného pohybu.
VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ VÝZVY
Francouzský think tank Fondapol poukázal na politická dilemata Evropy: progresivisté jsou chyceni mezi požadavky masové migrace a ekologického přechodu a potřebou zachovat sociální stát a kupní sílu nízkopříjmových skupin.
Měnící se geopolitická krajina, kterou charakterizuje návrat Donalda Trumpa do Bílého domu, přidává kontinentu další nejistoty. S blížící se »Trumpovou érou 2.0« se Evropa připravuje na možné důsledky: odchod USA z NATO, snížení podpory Ukrajině a obchodní války.
Jian Junbo, zástupce ředitele Centra pro čínsko-evropské vztahy na univerzitě Fudan, řekl agentuře Xinhua, že pokud se tyto obavy naplní, může Evropa upřednostnit bezpečnost i na úkor ekonomiky.
Uprostřed těchto obav zdůrazňují krajně pravicové strany strukturální a vůdcovské nedostatky EU, čímž konsolidují své nacionalistické a euroskeptické platformy. Tyto napětí rovněž nutí tradiční strany přizpůsobovat se.
»To, co bylo kdysi považováno za radikální, se nyní stalo novým standardem,« poznamenal Matthijs Rooduijn, politolog z Amsterdamské univerzity.
Volební rozhodnutí roku 2024 odrážejí narůstající krize v Evropě, která stojí na kritickém rozcestí. Zda Evropa dokáže překonat svou roztříštěnost – obnovit důvěru voličů a jednotu mezi členskými státy – bude určovat její budoucnost. Jedno je však jasné: staré přístupy již nestačí.
(Xinhua)