Dva nově objevené druhy sépií velikosti nehtu žijí na japonských korálových útesech. Vědci tvrdí, že jejich zdejší výskyt na útesech je známkou zdravého ekosystému. Inspirací pro vědecké názvy obou nových druhů sépií (Idiosepius kijimuna a Kodama jujutsu) byl japonský folklór a mytologie, a to díky vzhledu a chování mini chobotnic.
Porosty mořské trávy a korálové útesy obklopující japonské subtropické ostrovy Okinawy a patří biologicky k jedněm z nejrozmanitějších ekosystémům na planetě. Tyto krásné, ale křehké podmořské háje jsou domovem více než 360 druhů korálů a poskytují místo pro život bezpočtu druhů živočichů.
Vědci z Okinawského institutu vědy a techniky (OIST), stejně jako z univerzit v Japonsku a Austrálii, loni pokročili v katalogizaci tohoto bohatého mořského života také tím, že popsali dva nové druhy sépií – sépii rjúkjúanskou (vědecký název Idiosepius kijimuna, japonsky Rjúkjú-himeika) a sépii Hannanovu (vědecký název Kodama jujutsu, japonsky Tsuno-himeika).
Vědecké názvy obou nových druhů čerpají inspiraci z japonského folklóru a mytologie, a to díky jejich vzhledu a chování. Rjúkjúanská sépie (Idiosepius kijimuna), je pojmenována podle krátkovlasých zrzavých rozpustilých lesních víl kijimuna, které prý žijí v banyánech na Okinawě. Stejně jako jejich jmenovkyně jsou tyto sépie drobné, mají červené zbarvení a většinu času tráví ve svém »lesním« prostředí, přichycené k vegetaci v mělkých porostech mořské trávy poblíž pobřeží ostrovů Rjúkjú v jižním Japonsku, včetně Okinawy. A avé obecné jméno Rjúkjúanská získala tato trpasličí sépie podle místa svého výskytu.
Sépie Hannanova (Kodama jujutsu), je nově objeveným druhem v rámci zcela nového rodu. Rod Kodama je pojmenován podle kouzelných duchů s kulatou hlavou, nazývaných právě kodama, kteří podle japonského folklóru žijí ve starých japonských stromech a jsou strážci zdravého lesa. V průběhu staletí na sebe tito duchové kodama vzali mnoho podob. Někdy jsou neviditelní, jindy vypadají jako stromy a například v animovaném filmu Princezna Mononoke byly duchové kodama zobrazeni jako malí humanoidi s otáčejícími se hlavami.
Neobvyklé vědecké druhové jméno jujutsu sépie Hannanovy odkazuje na kořistnické chování tohoto malého druhu sépie, které připomíná japonské bojové umění. »Bojové umění Jiu-jitsu využívání síly protivníka ve svůj prospěch a Kodama jujutsu dokáže ulovit krevety větší, než je ona sama, tím, že okolo ní ‚tančí‘ a chytá ji svými malými chapadly,« řekl Jeffrey Jolly z oddělení pro změnu mořského klimatu na OIST, který je spoluautorem článku popisujícího objev obou druhů v časopise Marine Biology. Sépie byla také pozorována se zdviženými chapadly stočenými nad hlavou, což připomíná také jeden z postojů zmíněného bojového umění.
»Najít tyto sépie nebylo snadné, protože jsou skutečně miniaturní. Největší zkoumaný exemplář měřil na délku pouhých 12 milimetrů. Navíc jsou oba druhy aktivní pouze v noci, a Idiosepius kijimuna se objevuje pouze v zimě. I přesto byl tento druh již mnohokrát odchycen, ale nesprávně taxonomicky zařazen, neboť byl nalezen v relativně přístupných, mělkých porostech mořské trávy. Při bližším zkoumání se ukázalo, že jde o samostatný druh. Kdežto nalézt a polapit sépii Hannanovu o velikosti nehtu malíčku, která se vyskytuje pouze na korálových útesech, kde je tolik jiných věcí k pozorování, nebylo snadné ani pro zkušené oceánské fotografy a vědce,« doplnil Jolly.
Objev a zdokumentování obou druhů bylo možné díky spolupráci vědců a podmořských fotografů. Jeffrey Jolly původně začal pracovat na katalogizaci druhů v oddělení molekulární genetiky na OIST a na projektu se podíleli vědci z obou oddělení i z australských univerzit. Výzkum umožnila také práce podmořských fotografů a přírodovědců Shawna Millera, Keishu Asady a Brandona Ryana Hannana. Právě po potápěči a fotografovi Brandonu Ryanu Hannanovi má Kodama jujutsu své obecné jméno (sépie Hannanova), neboť jeho fotografie odstartovaly počáteční zájem o katalogizaci těchto i dalších druhů živočichů.
Nové sépie patří do čeledi Idiosepiidae, což jsou nejmenší hlavonožci oceánu, a jsou trpasličími příbuznými chobotnic, olihní.
Jolly a jeho kolegové chovali oba druhy trpasličích sépií v akváriích, a při chovu se ukázalo, že oba nové druhy je mnohem snazší udržet při životě, než větší druhy sépií, které mají tendence se vzájemně napadat a chovat se nespolečensky.
Při pozorování sépií zblízka tým pozoroval chování, které by ve volné přírodě bylo obtížné sledovat, vzhledem k tomu, že oba druhy vedou noční život. »Oba druhy sépií tráví spoustu času jen tak posedáváním,« popsala Amanda Reidová, taxonomka Australské organizace pro vědecký a průmyslový výzkum (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation), která pomáhala nový druh identifikovat, když pracovala v Australském muzeu. Přišla také na to, že Idiosepius kijimuna mají na zádech lepkavou skvrnku, kterou se přilepují na stébla mořské trávy, kde čekají na svou kořist, krevety, až se k nim přiblíží na dosah. Podnítilo to vznik jejich přezdívky »chobotnice s přísavkou«.
Oba druhy trpasličích sépií se podařilo v zajetí rozmnožit. »Každý druh provádí odlišný a složitý namlouvací rituál, buď tváří v tvář, nebo se samec nachází pod samicí nebo za ní, a vydávají při tom zvuk přimomínající bzučení včely,« dodal Jolly.
Jolly úspěšně odchoval dvě generace Hannanových sépií, což je podle něj u této čeledi poprvé. Když se vylíhnou, jsou mláďata relativně velká a mohou okamžitě lovit krevety. Žijí však jen dva až tři měsíce.
»Stejně jako jejich mýtičtí jmenovci jsou i tyto trpasličí sépie úzce spjaty se svým přirozeným prostředím ve smaragdových vodách Okinawy. Tato prostředí jsou bohužel ohrožena lidskou činností, zejména v důsledku klimatických změn, které ohřívají vody oceánů, což může způsobit bělení korálů. Nadměrný rybolov, rekultivace půdy a splachy půdy rovněž ohrožují podmořské domovy těchto živočichů, ať už jsou jakkoli velcí nebo malí. Pro mne je to jeden z mnoha důvodů, proč je věda taxonomie stále důležitá. Taxonomie není tak okázalá jako jiné vědy, ale díky pojmenování a charakterizaci druhů jednak upozorňuje na úžasnou rozmanitost života v oceánech, a také připomíná, že toho ještě tolik nevíme,« uzavřel Jolly.
(mac)
FOTO – Okinawa Institute of Science and Technology/Brandon Ryan Hannan