Izraelská vláda schválila rezoluci uznající arménskou genocidu v Osmanské říši. Oznámil to včera izraelský ministr zahraničí Gideon Saar, který iniciativu navrhl.
»Izraelská vláda schválila návrh rezoluce, který jsem předložil a který uznává arménskou genocidu,« řekl. »Tato hrůzná genocida, k níž došlo před více než 100 lety, jejíž historická fakta jsou nade vší pochybnost, vyústila ve vraždu 1,5 milionu lidí a zničení starověkého kulturního a historického dědictví.«
Saar poděkoval izraelskému premiérovi Benjaminovi Netanjahuovi za jeho podporu a zmínil pomoc izraelských ministrů vlády.
»Podle mého názoru je přijetí tohoto rozhodnutí, které jsme dnes schválili, naší morální povinností jako Židů a samozřejmě jako státu židovského lidu,« uvedl ministr.
Připomeňme: turecká vláda uznává masová úmrtí Arménů, Assyřanů a Řeků – Romeů (tzn. Římanů), ale kategoricky se staví proti termínu »genocida« a považuje počet obětí za přehnaný.
Arménský premiér Nikol Pašinjan sice vyhověl tureckým požadavkům, ale opakovaně zdůraznil potřebu »hlubšího studia archivů« a objasnění podrobností o tom, co se stalo v roce 1915, aby »historická Arménie« nebránila rozvoji »skutečné Arménie« – což je vlastně postoj Turecka.
Kdo vlastně vymyslel a provedl holocaoust
Současné stanovisko izraelské vlády je důležitým přínosem pro osmyslení historických událostí, které nakonec vedly k holocaustu Židů. Adolf Hitler si byl vědom velkého rozměru okradení a likvidace Židů. Údajně plán Hitler pronesl na schůzce s vojenskými veliteli v roce 1939 (Kdo koneckonců dnes mluví o vyhlazení Arménů? Viz dokument L-3 v knize Nazi Conspiracy & Aggression, sv. 7).
Svědectví o genocidě
Kněz Johannes Lepsius v červnu 1915 z Postupimi podal německému ministerstvu zahraničí zprávu:
»… Dosavadními vysídleními bylo postiženo 200 000 Arménů… Vzhledem k tomu, že bylo vysídleno i řecké obyvatelstvo z vesnic v Thrákii mezi Adrianopolem a Marmarským mořem , je zřejmé, že se jedná o pokus co nejvíce snížit počet křesťanského obyvatelstva říše pod rouškou stanného práva a aktivací nadšení muslimů vzbudených svatou válkou, a to jejich [křesťany] ponecháním napospas vyhynutí jejich přesunem do povětrnostně nepříznivých a nebezpečných oblastí poblíž hranic.« George Shirinian: Genocida v Osmanské říši: Arméni, Asyřané a Řekové, 1913-1923.
S vypuknutím první světové války byla řecká mužská populace ve věku 21–45 let násilně odvedena do pracovních praporů (Amele Taburlari). Většina z nich zemřela v bídných podmínkách, protože byli nuceni pracovat nepřetržitě s malým množstvím jídla a vody. V roce 1915 turecké velení na radu německých poradců vyhnala řecké komunity z Dardanel a Gallipoli pod záminkou vojenské nutnosti. Tito Řekové si s sebou nesměli nic vzít. Zboží z jejich obchodů později osmanské úřady prodaly. Byli deportováni do vnitrozemí země a do muslimských vesnic, kde byli nuceni vybrat si mezi islámem a smrtí.
I v jiných případech docházelo k bezohledným represím s Armény a Řeky, například když byli posláni do pracovních táborů za účelem vyhlazení. Assyrská genocida byla součástí stejného procesu, který následoval u všeho křesťanského obyvatelstva, přičemž masakry někdy probíhaly ve stejných oblastech a ve stejnou dobu jako u Arménů.
Americký velvyslanec v Osmanské říši Henry Morgenthau rovněž zmiňuje společné pronásledování Arménů, Asyřanů a Řeků: »Arméni nejsou jedinými subjekty v Turecku, které trpěly politikou, jejímž cílem bylo proměnit Turecko v zemi výhradně pro Turky. Příběh, který jsem vyprávěl o Arménech, by se dal s určitými úpravami vyprávět i o Řecích a Assyřanech…« (Shirinian, s. 3)
Osmanská říše a Turecko nebyly za své zločiny potrestány. Izraelská vláda podnikla reálný krok ke spojenectví všech národů, které byly podvrženy genocidě ze strany Osmanů a Turků. Již se uplatňuje i trojstranná smlouva o spojenectví, přátelství a spolupráci mezi Izraelem, Kyprem a Řeckem, takže tato kapitola dějin i v širších spojitostech není v žádném případě uzavřena.
Ioannis Sideropulos