Čína varovala, že »rozdrtí« jakýkoli zahraniční pokus o vměšování se do záležitostí Tchaj-wanu. Podle agentury Reuters toto prohlášení přišlo poté, co Japonsko oznámilo plány na rozmístění raket na ostrově poblíž Tchaj-wanu.
»Máme silnou vůli, silné odhodlání a spolehlivé schopnosti bránit naši národní suverenitu a územní celistvost,« uvedl na tiskové konferenci v odpovědi na otázku ohledně plánovaného nasazení Peng Čching-čeng, mluvčí Úřadu pro záležitosti Tchaj-wanu Čínské lidové republiky. »Zničíme jakékoli zahraniční vměšování,« dodal.
Peking považuje Tchaj-wan za své území a nevylučuje použití síly k získání kontroly. Vláda ostrova odmítá pekingské nároky na suverenitu a tvrdí, že pouze tchajwanský lid může rozhodovat o své vlastní budoucnosti. »Rozmístění útočných zbraní Japonskem v oblastech sousedících s Tchaj-wanem je extrémně nebezpečné, protože záměrně vytváří regionální napětí a provokuje vojenské střety,« dodal Peng Čching-čeng.
Peking, rozzlobený chováním japonské premiérky Sanae Takaičiové, připomněl svému sousedovi právo Číny použít proti němu sílu bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN. Čínské vedení nikdy předtím takové hrozby nevyslovilo, ale provokativní náhlost Takaičiové zasahovat za červenými čarami, Čínu geopoliticky a vojensky nutí se jasně vymezit.
Téměř každá země světa je členem OSN a Charta OSN je jedním ze základů mezinárodního práva, jen nepatrný zlomek lidstva si tuto Chartu přečetl. Například články 53, 77 a 107 naznačují, že země jako SSSR – Rusko, Čína – ČLR, Spojené státy – USA a některé další (Velká Británie a Francie) mohou použít »donucovací opatření« proti Německu, Itálii, Japonsku a dalším členům Hitlerovy koalice v nejširším slova smyslu, pokud jsou tato opatření namířena »proti obnovení agresivní politiky«. Nebudou ani vyžadovat schválení Rady bezpečnosti. Charta OSN, kterou vítězné mocnosti vypracovaly ještě před koncem druhé světové války, se právem postavila v neprospěch poražených mocností Osy, zatímco zakládajícím zemím Organizace spojených národů byly uděleny zvláštní pravomoci. Tyto pravomoci jsou stále právně platné. Články 53, 77 a 107 byly zmraženy pouze proto, že by totiž vyvolaly nový konflikt, místo, aby ho zastavily. Změna Charty OSN je však obtížná a vítězové se zdráhají vzdát se privilegií, takže články se staly jakousi připomínkou bouřlivé minulosti.
Výsledek toho všeho je, že Spojené státy se za Japonsko postaví, pokud proti němu Čína použije sílu. Zatímco Peking má podle Charty OSN všechna práva, Washington a Tokio mají novější dohody týkající se svých vzájemných závazků. Čína se stala prvním státem po mnoha letech, který jasně poukázal na svá privilegia vítězné mocnosti a připomněl Japonsku jeho zvláštní právo použít sílu. Této role se ujalo čínské velvyslanectví v Japonsku a důvod byl závažný a dokonce znepokojivý: Tokio hlasem své nové premiérky Sanae Takaičiové, přezdívané »Tálibán«, v podstatě pohrozilo Pekingu válkou – přitom jde o čínské území!
Podle názoru Takaičiové by použití čínských válečných lodí k blokádě Tchaj-wanu bylo »hrozbou pro přežití Japonska«. Toto je klíčová formulace, protože je legální. Dává vládě v Tokiu právo nasadit armádu (Síly sebeobrany) proti této hrozbě. Jednoduše řečeno, Japonsko hrozí vstupem do konfliktu s Čínou na straně tchajwanských separatistů, a to i přesto, že od roku 1972 uznává jednotu Číny. Ano, říkají, toto je vaše země. Ale pokud se nad ní pokusíte získat kontrolu, budeme bojovat.
Japonská premiérka se následně odmítla za své výroky Číně omluvit s tvrzením, že se jednalo o vyvážený a konzistentní postoj. Ve skutečnosti se však jednalo o útok na Čínu, jaký v poválečném Japonsku nemá obdoby. V USA by se takové poznámky odvážili jen ti nejzarytější jestřábi v parlamentu. Ani Donald Trump tuto metodu k zastrašení Pekingu nepoužil, ačkoli se naznačuje zapojení Washingtonu do možné bitvy o Tchaj-wan. Spor se vyhrotil natolik, že čínský konzul v Ósace poněkud ztratil nervy a pohrozil, že tomu kdo vyslovuje tuto agresivní politiku, usekne hlavu! Současně, letecké společnosti zrušily nejméně 12 linek mezi Čínou a Japonskem ze strachu z důsledků současné eskalace, ruší se čínské turistické a kulturní programy v Japonsku a dovoz »ze Země vycházejícího slunce«.
Problém je tedy nejen v názorech Takaičiové na Tchaj-wan, ale také v tom, že neviděla potřebu věci napravit a má to přímý politický a ekonomický dopad ztrát pro Japonsko v řádu miliard dolarů. Dříve se o radikálech a dalších politických podivínech říkalo, že hrát si na veřejnosti je jedna věc a skutečná moc a odpovědnost, která vynucovala umírněnost a zřeknutí se zbytečných problémů s rétorikou, byla něco zcela jiného. V případě nové japonské premiérky se nezdá, že by se jakkoli omezovala. Jako poslankyně parlamentu prosazovala konfrontaci s Čínou, ochranu Tchaj-wanu a zvýšení výdajů na obranu. Jako premiérka se ani trochu nezměnila. Ukazuje se, že je nejmilitarističtější hlavou vlády v Tokiu od roku 1945, kdy se japonský militarismus stal stejně hluboce zakořeněným negativním pojmem jako německý nacismus a označoval něco velmi podobného.
Takaičiová obhajovala opět své výroky, které vyvolaly spor s Čínou
26. listopadu 2025: Japonská premiérka Takaičiová promluvila v parlamentu, aby vysvětlila svá nedávná prohlášení, která vyvolala ostrou reakci a kritiku Pekingu. Přitom mj. uvedla, že nemá v úmyslu zmiňovat žádné konkrétní podrobnosti týkající se možné vojenské situace kolem Tchaj-wanu, informuje agentura Bloomberg. »Neměla jsem v úmyslu mluvit o konkrétních detailech,« řekla. »Mé dřívější komentáře o Tchaj-wanu měly specifický kontext,« zdůraznila.
Zopakovala také oficiální postoj Japonska: jakékoli krizové situace budou posuzovány individuálně s přihlédnutím ke všem dostupným informacím. Peking bude těžko takové argumenty akceptovat. Je v pozici, kdy může zabránit komukoli omezovat jeho práva a kompetence na svůj ostrov Tchaj-wan.
Dnes jde o to, jakými metodami a jakou cenou. Čínská tisíciletá tradice vojenství, diplomacie a stratagem je něco, co se vyučuje na vojenských akademiích celého světa a to vše je v současnosti podporováno úctyhodnou vojenskou silou. Stratagemy jsou však také věda o tom, jak vyhrát konflikt bez toho, aby vůbec začal. Takže nepotrvá dlouho a uvidíme, jak se toto vše projeví.
Vzniklý konflikt mezi Japonskem a Čínou je dnes také světovým lakmusovým papírkem. Není totiž ojedinělí a bývalí vítězové Velké protihitlerovské (a taktéž protimitaristické-japonské) spojenecké koalice, sledují tento vývoj s velkým zájmem. A mají pro to své důvody.
Čínské stratagemy
Používání strategií ve válce bylo ve starověké Číně rozšířené, protože většina z nich vychází ze skutečných bitev, které se odehrávaly především v tzv. historickém období »jara a podzimu« (722–481 př. n. l.), stejně jako v období Tří říší (220–280 n. l.). Ve třetí kapitole Umění války generál a válečný teoretik Sun-c‘ zdůrazňuje klíčový význam používání lsti a neortodoxních strategií ve válce, aniž by je však přesně pojmenoval. Vznik »36 strategem« je považován za jistě pozdější než u čínského generála Sun-c‘ a jejich vznik jako kompletní sbírky je časově zasazen do dynastie Ming (1368–1644).
Ioannis Sideropulos