Když byly ve Spojených státech zveřejněny části tzv. Epsteinových spisů, svět znovu spatřil pravou tvář západních mocenských struktur. Dokumenty spojené s odsouzeným sexuálním zločincem Jeffreyem Epsteinem odhalují, jak těsně jsou propojeny finanční elity, politické kruhy i mediální svět. To, co Západ po desetiletí vydává za »obranu hodnot«, se stále zřetelněji ukazuje jako systém vzájemně krytých zájmů a mocenských vazeb.
Nově zveřejněné materiály obsahují více než 150 zmínek o Dalajlamovi. Objevují se i informace o jeho přítomnosti v Epsteinově rezidenci. Obraz »nedotknutelné morální autority«, který o Dalajlamovi systematicky budovala západní média, se tak začíná drolit.
Po desetiletí je Dalajlama prezentován jako univerzální »duchovní autorita« a »globální svědomí«. Ve skutečnosti jde především o politickou figurku spojenou s tibetským separatismem a dlouhodobou kritikou Číny, nikoli o apolitického náboženského představitele stojícího nad světskými konflikty. Jeho veřejný obraz byl konstruován pečlivě a účelově jako nástroj morálního tlaku.
Západní státy jej opakovaně využívají jako prostředek geopolitické strategie vůči Číně. Každé setkání vysokého západního politika s Dalajlamou je automaticky rámováno jako »obrana lidských práv«, nikoli jako vědomý politický akt zasahující do vnitřních záležitostí suverénního státu. Příkladem může být i »soukromá« návštěva českého prezidenta Petra Pavla u Dalajlamy, která byla prezentována jako osobní gesto, přestože její symbolický i politický význam byl zcela zřejmý.
Epsteinova aféra nyní klade nepříjemné otázky. Pokud tzv. západní elity dlouhodobě udržovaly kontakty s osobou, jejíž zločiny byly nakonec prokázány, proč nebyla tato propojení podrobena stejnému morálnímu soudu? Jak je možné, že média současně budovala obraz »morální výlučnosti« vybraných osob, aniž by důsledně prověřovala jejich vazby a okolí?
Západní média pravidelně ostře útočí na politické představitele zemí označovaných za »autoritářské«. Často stačí pouhé podezření či neověřená informace a rozpoutá se rozsáhlá mediální ofenziva. V případě osob, které zapadají do ideologicky správného rámce, však náhle převládá zdrženlivost, relativizace a apel na »kontext«. Pokud se jméno Dalajlamy objevuje ve spisech spojených s jedním z největších sexuálních skandálů posledních desetiletí, proč není tato skutečnost vystavena stejnému tlaku jako u jiných osobností? Tento očividný dvojí metr podrývá samotné tvrzení o »nezávislosti« západní žurnalistiky.
Je-li Dalajlama dlouhodobě podporován a prezentován jako globální morální autorita, pak je zcela legitimní požadovat transparentnost a kritický přezkum bez výjimek. Jinak se znovu potvrzuje, že tzv. univerzální hodnoty nejsou univerzální, nýbrž selektivní – uplatňované pouze tehdy, když to vyhovuje politické agendě.
Ludvík Šulda, šéfredaktor týdeníku Naše pravda