Čtrnáctého srpna 1948 nastal den, který se navždy zapsal do dějin československé a české sportovní gymnastiky. Zlatým písmem, ale i černou stuhou. V ten den v Londýně zemřela Eliška Misáková, tehdy třiadvacetiletá rodačka z Kojetic u Třebíče.
Zemřela v londýnské nemocnici v Uxbridgi v sobotu v 7.30 londýnského času, jen několik hodin poté, co její přítelkyně získaly zlato na Letních olympijských hrách 1948, prvních poválečných, v soutěži družstev. Jeho vedoucími byly Marie Provazníková a Vlasta Děkanová, přičemž sestavu kromě Elišky tvořily její sestra Miloslava Misáková, Zdeňka Honsová, Božena Srncová, Milena Müllerová, Zdeňka Veřmiřovská, Olga Šilhánová a Marie Kovářová. Náhradnicí byla Věra Růžičková, která nastoupila místo své nemocné kolegyně a skvělým výkonem pomohla ke zlatu. Zdravotní potíže se u Elišky Misákové začaly objevovat již během přesunu do anglické metropole. Ukázalo se to nejhorší – šlo o tehdy nevyléčitelnou dětskou obrnu, v té době neléčitelnou.
Všechno šlo rychle. A zlatá radost byla zároveň smutkem. Při slavnostním vyhlášení vítězů byla československá vlajka olemována černou stuhou a Eliška Misáková byla následně v Anglii i zpopelněna. Dostala unikátní olympijskou medailí, která nikdy předtím, ani potom nebyla jinému sportovci udělena. Její osud a sportovní souvislosti byly zfilmovány v dokumentu Zlato pro Elišku režiséra Miroslava Kačora z roku 2012.
(koz)
FOTO – wikipedia.org