AKTUALIZOVÁNO
Světová rekordmanka a dvojnásobná olympijská vítězka v hodu oštěpem Barbora Špotáková ukončila profesionální kariéru. Posledním závodem jednačtyřicetileté atletky na vrcholné scéně bylo čtvrteční finále Diamantové ligy v Curychu, kde skončila pátá výkonem 59,08 metru.
Někdejší vícebojařka Špotáková se poprvé jako oštěpařka představila na mistrovství Evropy 2002 v Mnichově. Tam se letos už jako trojnásobná mistryně světa a majitelka dalších medailí z vrcholných akcí po dvaceti letech vrátila a v dramatickém finále vybojovala posledním pokusem bronz. Ten s ní oslavili i partner Lukáš a oba synové, devítiletý Janek a čtyřletý Darek.
»Každá pohádka má svůj konec a tahle pohádka má nádherný happy end,« poznamenala Špotáková na setkání s novináři v restauraci u Pinkasů, kde slavila své medaile.
Triumfovala na olympijských hrách v Pekingu 2008 a Londýně 2012. V roce 2016 přidala na hrách v Riu de Janeiro bronz a po druhé mateřské pauze se chtěla loučit na olympiádě v Tokiu. Ta byla kvůli koronaviru o rok odložena a nakonec se konala v bublině bez diváků, takže Špotáková postrádala olympijskou atmosféru a vypadla v kvalifikaci.
Atletickou kariéru si o další rok prodloužila a bezprostředně po evropském úspěchu si nebyla jistá, jak se svou budoucností naloží. Nakonec se rozhodla pro odchod z vrcholné scény. V pokročilém sportovním věku už je pro ni příprava náročná. »Tělo už si stěžuje. Nějakou dobu mi nadává, že bych se k němu měla chovat líp,« řekla. Trénink už byl bojem o to, aby se udržela zdravá.
Ozvala se achilovka
Ve čtvrtek v Curychu se jí při rozcvičení ozvala achilovka, takže Špotáková nemohla podat maximální výkon. »Byla jsem naštvaná. Říkala jsem si, proč se mi to muselo stát před posledním závodem. Zase bez nohy 59 metrů docela jde,« poznamenala. Do poslední chvíle se cítila jako závodnice. »Bylo to jako každý nepodařený závod. Já jsem furt stejná. Když neprodám maximum, tak jsem naštvaná. Každý normální člověk by byl spokojený, že se dostal na finále pro šest nejlepších, obzvlášť v mém věku. Ale bylo to úplně stejné naštvání jako vždycky. Nic víc,« popisovala, jak prožívala čtvrteční mítink.
Soupeřky věděly, že končí. »Teď je to jiné, než dřív, kdy byla velká rivalita. Moc se neháže. Je nás tam taková grupa, ze které jedna může vylítnout. Objímaly jsme se a bylo to hezké. Jsme kamarádky napříč generacemi,« pochvalovala si.
Prozradila, že se vítězstvím na Diamantové lize rozloučila s kariérou Američanka Kara Wingerová, která se v červenci díky světovému stříbru dočkala v 36 letech první medaile z vrcholné světové akce. »Je to moje dobrá kamarádka. Byly jsme spolu v úterý před Curychem na večeři. Tohle byl její rok a ona si to moc zaslouží,« řekla Špotáková na její adresu.
Nyní se chystá věnovat rodině a pracovat na Dukle s mladými atlety. »Teď bych si chtěla hlavně odpočinout, protože takhle unavená jsem nebyla ani nepamatuju. Moji blízcí se o mě poslední závody už báli. Chtěla bych docela klid. Vždycky jsem byla člověk, který věci plánoval a dělal s rozmyslem. Musí to chvilku doznít. Všechno má nějakou setrvačnost,« připojila.
Nejvíc? Souboj s Abakumovovou
Při sledování sestřihu svých jedenácti velkých medailí se Špotáková usmívala a vybavila se jí spousta vzpomínek. Její atletický život nenaplnily jen úspěchy, ale i řada bolestivých zkušeností. Nejsilnější emoce má ale i po letech spojené s vítězným závodem – památným soubojem s Ruskou Marií Abakumovovou na olympijských hrách v Pekingu 2008.
Před olympiádou už měla Špotáková stříbro z ME 2006 a byla mistryní světa z Ósaky 2007, ale až vypjatý souboj pod pěti kruhy jí zajistil nejen v Česku všeobecnou popularitu. »To mělo obrovský dosah. Pochopila jsem, co dokáže udělat sport, co dokáže přenášet za emoce. Lidi si pamatují Peking 2008, pořád mi to připomínají. Byl tam ten finský komentář mého hodu, píseň Čtvrtá sestra od Tří sester,« vykládala.
Vizitka Barbory Špotákové
Datum a místo narození: 30. června 1981, Jablonec nad Nisou
Výška a váha: 182 cm, 80 kg
Klub/trenér: Dukla Praha/Jan Tylče (dříve Rudolf Černý a Jan Železný)
Největší úspěchy: dvojnásobná olympijská vítězka, trojnásobná mistryně světa, mistryně Evropy, držitelka světového rekordu (od září 2008 výkonem 72,28 m)
– OH (2-0-1): 2008 (Peking) a 2012 (Londýn) – zlato, 2016 (Rio de Janeiro) – bronz
– MS (3-1-0): 2007 (Ósaka), 2011 (Tegu) a 2017 (Londýn) – zlato, 2009 (Berlín) – stříbro
– ME (1-1-2): 2014 (Curych) – zlato, 2006 (Göteborg) – stříbro, 2010 (Barcelona) a 2022 (Mnichov) – bronz
Další úspěchy: 5x celková vítězka Diamantové ligy (2010, 2012, 2014-15, 2017)
Ocenění: 2x vítězka ankety o nejlepšího českého sportovce roku (2008, 2012); 9x vítězka domácí ankety Atlet roku (2007-12, 2014, 2016-17); držitelka státní Medaile za zásluhy (2012); držitelka Ceny Věry Čáslavské za mimořádný přínos pro sport žen (2017)
Rodina: svobodná, s přítelem Lukášem Novotným má syny Janka a Darka
(koz, čtk)
FOTO – ČTK/Vít Šimánek a ČTK/Roman Vondrouš