Zcela ojedinělý zápis do atletické historie se povedl českému běžci Emilu Zátopkovi na olympijských hrách v Helsinkách v červenci 1952. Slavný vytrvalec vyhrál ve finské metropoli během osmi dnů závody na pět a deset kilometrů i maraton, což dosud nikdo jiný nedokázal. Od prvního ze tří Zátopkových triumfů na desetikilometrové trati dnes uplynulo 70 let.
Do desítky nastupoval Zátopek, jehož přípravu na olympiádu narušily různé zdravotní komplikace, jako obhájce zlata z Londýna a úřadující světový rekordman. V prvních kolech sice za nejlepšími zaostával, díky strojovému tempu však postupně předbíhal jednoho soupeře za druhým a do cíle doběhl s obrovským náskokem v novém olympijském rekordu (29:17,00).
O čtyři dny později ve finále »závodu století« na poloviční trati sice tehdy devětadvacetiletý běžec obhajoval stříbro, přesto ho odborníci kvůli silné konkurenci neřadili mezi favority na medaili. V drtivém finiši si však Zátopek nakonec doběhl pro druhé zlato, navíc v olympijském rekordu 14:06,6. Za pouhé tři dny se pustil i do maratonu, který nikdy předtím neabsolvoval. A k překvapení všech ho suverénně vyhrál, opět v olympijském rekordu (2:23:03,2).
Rodinné galapředstavení na helsinské olympiádě ještě vyšperkovala Zátopkova manželka Dana, která krátce po Emilově druhém triumfu v běhu na 5000 metrů vyhrála soutěž oštěpařek. Z běžce s prořídlými vlasy a svéráznými tréninkovými metodami se definitivně stal národní hrdina, na konci toho roku byl potřetí vyhlášen nejlepším sportovcem světa.
(koz, čtk)