Hokejový brankář Šimon Hrubec se těší na působení v Curychu, kde před měsícem a půl podepsal se švýcarským vicemistrem dvouletou smlouvu. Jednatřicetiletý rodák z Vimperku očekává, že angažmá pod Alpami pro něho bude po všech stránkách velkou změnou oproti působení v Kontinentální lize, kde odchytal poslední tři sezony.
Už z prvních kontaktů má reprezentační gólman srovnání. »Je to úplně jiný svět,« řekl Hrubec. »Švýcarsko je nádherná země. Není moc co říct špatného o Švýcarsku. Až jsem říkal, abychom tam nakonec ještě nezůstali, jak se nám tam zalíbí,« dodal s úsměvem.
Nadšený byl i z přístupu klubového vedení. »Když jsme si volali s generálním manažerem Svenem Leuenbergerem, tak jsme spolu mluvili asi hodinu v kuse a vůbec jsme se nebavili o hokeji. Bylo to strašně příjemné. Velký rozdíl oproti Rusku, kde je to jenom o tom, že úspěch a musíš. A když nebude úspěch, tak ty nebudeš. Tady? My hlavně chceme, aby sis ten hokej užíval, tvá rodina tady byla spokojená, měli jste super zázemí a ve Švýcarsku se vám líbilo,« přiblížil.
»Ne nadarmo všichni kluci, co jsou a byli ve Švýcarsku, říkají, že jakmile zkusíte Švýcarsko, už nechcete moc nikam jinam. Hrozně moc se na všechno těším. A kluci sami říkali, že hokej tady si začali ještě o to více užívat, protože ve Švýcarsku se to dá,« uvedl Hrubec.
V klubu nahradí Jakuba Kováře, který na něho podal klubu dobré reference a zároveň Hrubce ujistil, že nemůže zvolit lépe. »Všichni kluci, s nimiž jsem mluvil, říkali, ať o ničem nepřemýšlím a jdu, protože nejlepší štace, kam můžu jít, je Curych,« řekl Hrubec.
Být s celou rodinou
Důležité pro Hrobce bylo, aby mohl být na nové hokejové adrese s celou rodinou. »Tím spíš, když se nám před měsícem a půl narodila holčička. Čtyřletý syn Adam také potřebuje tátu pořád vidět. A Švýcarsko je na tohle fantastické. Nejdelší trip za zápasem je asi čtyři hodiny, to jsme v KHL jeli skoro jen na letiště,« konstatoval Hrubec.
»Jinak jsou to po Švýcarsku dvouhodinové cesty, nikam se nejezdí den dopředu, co jsem slyšel. Takže přijedete v noci domů a ráno snídáte s rodinou, což je fantazie,« doplnil.
Lákadlem je ale samotná kvalita švýcarské ligy. »Vidíme to na světových šampionátech i olympiádách, že to není Švýcarsko, co bylo před lety, kdy ho všichni brali jako tým, který postoupil právě ze skupiny B. Teď už je to na velkých akcích každoročně jeden z favoritů na medaile. Liga se ohromně zlepšila a teď navíc ještě tím odlivem hráčů z KHL si myslím, že bude mít úplně neskutečnou kvalitu,« míní Hrubec.
Sám je zvědavý, jak mu bude hokej ve Švýcarsku sedět. »Musíte se adaptovat. Ještě těžší to je asi pro hráče z pole, protože my brankáři máme v práci prostě pořád jen zastavovat puky a snažit se co nejvíce překážet,« řekl s úsměvem.
Pochvaloval si, že měl letos konečně čas na letní přípravu. »Minulý rok jsem měl mezi sezonami jen čtyři týdny, zatímco teď jsem měl k dispozici čtyři měsíce. Dva měsíce letní přípravy mám za sebou, do toho trénuju s tátou a bráchou v Budějovicích na ledě. Příprava už finišuje, protože 24. července odjíždíme s rodinou do Curychu,« nastínil Hrubec.
Ve Švýcarsku už mají vše připravené. »Budeme tam mít apartmán se zahradou, kterou nám doporučili s ohledem na to, že mám rodinu, dostanu auto… Je to moc fajn a příjemné, jak se o člověka postarají.«
Ambice jsou ty nejvyšší
Do klubu přichází v době, kdy začne hrát v nové hale Swiss Life Areně pro 12 tisíc diváků. »A chtěli by v ní oslavit zisk titulu. Ambice jsou ty nejvyšší. Bylo by i divné, kdyby nebyly, když letos jim to uteklo a ještě za takových okolností, když z vedení 3:0 na zápasy prohráli sérii v sedmém utkání. To musí extrémně bolet, když už jste v podstatě na náměstí a slavíte s pohárem, ale nakonec vám to někdo sebere. Ten tým je zdravě naštvaný, aby se ten poslední krok udělal. Sílu na to určitě má, ale všichni víme, jak to je – síla na papíře ještě nic nezaručuje,« zdůraznil Hrubec.
Být v týmu, který cílí na titul, mu vyhovuje. »Se zkušenostmi, které mám z Třince, kde jsem byl sedm let a druhé místo se tam nepočítalo, s tím nemám problém. Bylo to sedm let pod tlakem, ale já jsem byl za něj rád. Tlak člověka rozvíjí. Záleží, jak k němu přistupujete. Buď se ho bojíte a nechytáte dobře, nebo věříte tomu, že z vás vyždíme to nejlepší. A já věřím té druhé možnosti,« uvedl Hrubec, který má ve sbírce i Gagarinův pohár s Omskem.
Zatím to vypadá, že v Curychu bude bez českých či slovenský spoluhráčů, ale problém to pro něho není. »Honza Kovář a Peter Cehlárik jsou v Zugu, což je od Curychu asi dvacet minut cesty, když se budeme chtít vidět. Má žena Míša se zná dobře s Peterovou partnerkou, já zase s Kovim. A Kovi je zlatý parťák do nepohody, miliónovej kluk,« řekl Hrubec.
(koz, čtk)