Demokracie, svoboda, rovnost. Termíny, jejichž výklad je poplatný době. To se bezprostředně týká současnosti v naší vlasti. Některé názory nebo projevy svobodného chování mohou být či už byly kriminalizovány. Tak je už nyní omezována svoboda projevu či svoboda jednání. Není totiž jen odsouzení učitelky Bednářové, zbavení funkce děkana Ševčíka, obvinění předsedy SPD Okamury, ale také řada dalších rozsudků a zároveň opatření státní moci, jež systematicky omezují deklarovanou svobodu. Jedním z těch, kterých se to týká, je i předseda OV KSČM Nymburk Zdeněk Milata, který byl v červnu zatím nepravomocně pražským soudem odsouzen.
Co vám bylo kladeno za vinu?
Jsem vinen tím, že jsem na demonstraci dne 31. července 2024 proti nacistům pluku Azov měl na sobě tričko s bábuškou Annou držící Sovětskou vlajku, za níž byl plamen ve tvaru písmene »Z«, dále že jsem fotku ze shromáždění dal na internet a pak že jsem na politické stránce na Facebooku veřejně prezentoval příspěvek »Pozdrav do Fialova fašistického protektorátu pro Rakušanovu politickou policii« s fotkou u zdi na Krymu v Jaltě, kde za mnou byla zobrazena samotná postava bábušky Anny držící v rukou Sovětský prapor. Podotýkám, že jsem odpovědný za to, že jsem to nesmazal, protože jsem to tam nenahrál, v Ruské federaci je z rozhodnutí soudu Facebook blokovaný.
Jaký trest vám zřejmě nedávno jmenovaná soudkyně, rozhodnutá získat ostruhy v politických případech, uložila?
Dostal jsem přísnější trest, než se u nás dává za znásilnění. Šest měsíců podmíněně se zkušební dobou dva roky. Dále peněžitý trest ve výši 50 tisíc korun a zákaz účasti na politických shromážděních v Praze na 18 měsíců.
Takže, pokud jste, nebo byl-li byste, stoupencem třeba jednoho z pražských »S«, nezapomeňme na to, že slávisté mají na prsou rudou hvězdu, tak nesmíte půldruhého roku v Praze na fotbal? Anebo kdybyste chtěl přijít na koncert třeba pěvkyně Nětrebkové, pokud by přece jen směla přijet do Prahy, tak také nesmíte?
S ohledem na zdivočelou justici a aktivistickou policii v odboru extremismu a terorismu, tak je to možné. Za obraz bábušky Anny nebyl nikdo v ČR, a pokud je mi známo, ani v EU dosud odsouzen.
Odvolal jste se?
Ano, prostřednictvím advokáta. Jinak to ani nešlo, rozsudek přišel v době mého pobytu na dovolené v zahraničí a utíkaly lhůty.
Urážky odpůrců politiky současné vlády z úst i významných představitelů nynějšího režimu naopak nejsou nijak postiženy. Mám na mysli třeba Rakušanovy proruské šváby, nebo Foltýnovy svině, atd. V obou těchto příkladech policie a státní zástupci benevolentně mlčí a soudy nekonají, i když zmíněný Foltýn mluvil dokonce o vykopání hlubokého příkopu mezi těmi, co jsou jiného názoru, než má on. To znamená jakési koncentrační tábory anebo přijetí opatření, aby byli odděleni od svých občanských práv?
(skáče do řeči) Na to si dovolím reagovat. Na mé trestní oznámení na pikety veřejně prezentované na shromáždění Motorgenu, což je mládežnická organizace Motoristů, kde se uvádělo, že »Každej komouš musí viset«, mi jak z policie, tak i ze státního zastupitelství, při odvolání se k nim, napsali, že to je v pořádku. Státní zástupce dokonce dopsal, že to není technicky možné. Asi nenavštívil žádný z koncentračních táborů.
Ale přeskočme list. Byl jste jedním ze čtyř občanů, kteří navštívili nedávno Rusko a Lotyši je odmítli vpustit zpět do schengenského prostoru. Proč jste vůbec jeli do Ruska?
Je osmdesát let od skončení Druhé světové války a u nás, v Česku, se dělá vše pro to, abychom zapomněli na hrdiny, kteří nás osvobodili a bez nichž bychom tu dnes zřejmě ani nebyli. Řekli jsme si, že pojedeme položit kytičku těm, kteří v Leningradu museli prožít v blokádě skoro devět set dnů a dokázali vydržet. Byli jsme se poklonit šesti stům tisícům Leningradců, kteří zahynuli hlady či zimou, u pomníku na vjezdu do města, který symbolizuje vysoký pylon. Byli jsme u míst, kde začínala Cesta života přes Ladožské jezero, jež přece jen mohla po určité době poněkud zmírnit útrapy Leningradců, i u místa, odkud vyplul parník s leningradskými dětmi označený viditelně červeným křížem, jenž nacisté doslova před očima rodičů několik set metrů od břehu potopili, atd. Leningrad blokádu vydržel. U nás doma jsme si na ty hrůzy ani nevzpomněli. Počátkem září tomu bude právě osmdesát čtyři let, kdy nacisté uzavřeli smrtící obklíčení města. Na mnoha místech jsme položili květiny. Za Česko, za nás za všechny. Nevím, proč bychom to nesměli učinit.
Lotyši vás tedy nepustili přes hranice? Prý na vás dokonce poslali své zpravodajce a drželi vás dvacet čtyři hodin, než vás vrátili zpět do Ruska. Při tom vás vyslýchali. Oč jim šlo? Jaký to mělo smysl?
Celé to muselo být objednané, protože jak Lotyši, kteří nás nepustili, tak i Estonci, kteří nám prohledávali kapsy od kalhot, telefony, prostě vše, se začali takhle chovat poté, co nahlédli do počítače. Zejména chování Lotyšů bylo za hranicí lidské důstojnosti, protože jsme byli v tranzitním prostoru, kde jedinou možností občerstvení byl automat na kávu a sušenky. Každý sprostý podezřelý dostane po několika hodinách zadržení jídlo, my nedostali nic. Kvůli pár předmětům se sovětskou tematikou to divadlo určitě nebylo. I to informování Novinek bylo zvláštní, když my jsme se na žádné médium neobrátili.
A kde jste tedy přešli hranice?
Nakonec jsme zvolili cestu přes Estonsko, abychom za 20 kilometrů opět skončili u Lotyšů, ale to už jsme si vypli mobilní telefony a zavěsili se za srbský kamión. Estonci po zhlédnutí nějaké informace v počítači, jak jsem už řekl, nás také vrátili do auta, střežili jako vrahy, následně nás lépe koordinovaně, ale hodně důkladně prohledávali. Doslova každou kapsu i každý předmět prohlíželi. I kameru a ostatní elektroniku. Bylo to docela nepříjemné z hlediska lidské důstojnosti a soukromí.
Nakonec ještě jedna otázka: Jste předsedou OV KSČM. Zajímá mě i váš názor na kriminalizování slova komunismus, emblémů komunismu a stíhání za jakýkoli pozitivní projev o době před listopadem, což se dvěma kumpány navrhl ve Sněmovně Marek Benda z ODS. O čem to, podle vás, svědčí?
Je smutné, že jedním z navrhovatelů je syn bývalého funkcionáře KSČM. Komunisté tu zanechali bohatou zemi, která samozřejmě z hlediska současníků trpěla řadou nedostatků, aby tady při řízeném převratu lidé přišli o právo být pány ve své zemi. Svědčí to, při načasování před volbami a zoufalými výkřiky politiků pravice, o tom, že už nemají občanům co nabídnout, čím je oslovit. Je to taky odraz našeho školství, kde učitelé lžou dětem a špiní dobu, která jim ty školy často postavila. Svědčí to o generačním zlomu, kdy pět let po pádu monarchie tady byli najednou všichni republikáni. Stejně jako tomu bylo po listopadu. Svědčí to ovšem také o tom, že tu máme demokracii bez demokratů.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.