Bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ), od srpna 2017 předsedkyně Institutu Aleny Vitáskové (IAV), nedávno vydala svoji další autorskou knihu nazvanou Prezident (více zde). V ní se prolíná bezstarostné pletichaření dětí bohatých rodičů s nelítostným bojem o prezidentské křeslo, neboť kandidátem má být osoba snadno ovlivnitelná. Náš dnešní rozhovor je o aktuálních politických tématech, ale na skutečnou, nikoli tedy knižně fiktivní, hlavu státu padla také řeč – jak jinak…
V posledním rozhovoru pro iportaL24.cz v lednu jste předpověděla, že volba Petra Pavla je jasnou věcí. A vyšlo vám to. Jak zatím hodnotíte jeho působení v nejvyšší ústavní funkci? Co se povedlo a co nikoli?
Petr Pavel byl zvolen – je to náš »pan prezident« bez ohledu, zda jsme ho volili, či nikoliv.
Co se mu povedlo? Jako bývalému komunistickému rozvědčíkovi získat podporu velmocí, získat podporu médií a vyhrát volby. To je nejen jeho, ale i jeho manželky – za komunistického režimu »politruka« – skutečný majstrštyk. To se jim hodně povedlo.
A co se mu nepovedlo? Přebrepty, neznalost Ústavy a další pochybení, kterých se od své inaugurace dopustil. Omluvou nemůže být, že je »nováčkem« ve vysoké politice, nebo že činil z mladické nerozvážnosti. Není mu dvacet.
Na inauguraci slíbil, že bude prezidentem všech občanů naší země. Měl by v tom případě hájit prioritně naše národní zájmy. Pevně věřím, že se vše napraví, a co občanům slíbil, to také naplní.
Petr Pavel byl při prezidentské volbě, jak jste ostatně sama zmínila, oblíbencem médií. Jak jejich roli do budoucna neutralizovat? A je to vůbec reálné, nebo si máme zvykat stále na větší a větší mediokracii?
Byl a je oblíbencem médií, sice ne všech, ale především mainstreamových. Ty se z něj pokoušejí vyrobit Masaryka nebo Havla. Jak to známe z reklam. I špatné zboží se nakonec stane díky masivní reklamě hitem.
Na mediokracii si nemusíme zvykat, ta tu je zakořeněna mnoho let. De facto moc médií nemá hranic. Udělají z hlupáka hvězdu, a opačně. Setrvání v tomto stavu je krajně nebezpečné pro udržení a další vývoj demokracie v naší zemi.
Obraťme nyní list. Jak podle vás, jakožto expertky na energetiku, možno vyřešit drahé energie v České republice?
Za současné situace, shovívavosti občanů a přemrštěných dotací z veřejných financí to vidím za téměř nereálné. Důvodem je mimo jiné absolutní podřízenost většiny politiků bruselským direktivám, které v řadě parametrů jsou negativní pro udržitelný rozvoj našeho hospodářství a konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích.
Spotřebitel, aby moc neremcal, tak dostane nějakou podporu, dotaci. Podotýkám, že podpory a dotace dál vytváří hluboký propad ve státním rozpočtu, křiví ceny a skutečné hodnoty. V konečném důsledku musí vést k demotivaci občanů i firem. Dostávat peníze za to, že nic nedělám, třeba jen »mlčím«, je pro mnohé z nás návykové. Blížíme se snad k nástupu nepodmíněného příjmu?
Měl by stát, podobně jako Francie v případě EdF, vykoupit minoritní podíl v ČEZ a odejít z lipské burzy?
Nevidím jediný důvod, proč by stát měl vykupovat minoritní podíly akcionářů v ČEZ. Obávám se, že minoritní podíly by byly vykoupeny za nesmyslně vysokou cenu, která nebude mít skutečný reálný základ. A budou hrazeny opět námi, daňovými poplatníky. Co nám to pak přinese? Obávám se, že NIC.
A co pak s ČEZem bude 100procentní akcionář »stát« bez dohledu minoritních akcionářů »vyvádět«? Jak bude hospodařit?? Tak to nechci ani domýšlet! Z Lipské burzy jsme mohli odejít již před léty. Majoritní akcionář stát to mohl prosadit prostřednictvím orgánů společnosti. A nestalo se vůbec nic, naopak. Ceny energií se šplhaly nahoru a patřily mezi nejvyšší v zemích EU.
Je třeba odstoupit od systému emisních povolenek?
Emisní povolenky jsou spekulativním obchodem s lidskou hloupostí, naivitou nebo chamtivostí. Nevím, co je výstižnější. Pokud nechceme dále podporovat pseudoekologii, tak bychom měli ze systému emisních povolenek vystoupit. Uchráníme tak nejen své energetické zdroje, firmy, ale i občany od neodůvodněného navyšování ceny o emisní povolenky.
Skutečně pomůže české státní pokladně tzv. konsolidační balíček či plánovaná důchodová reforma? Nebo byste hledala úspory či naopak příjmy úplně někde jinde?
Konsolidační balíček, stejně jako důchodová reforma, neřeší problém. Čím více se do státní pokladny tímto způsobem »napumpuje« peněz daňových poplatníků, tím více budou nezodpovědní politici rozhazovat na nejrůznější nesmysly. Prostě budou utrácet, seč jim síly budou stačit, aniž by to přinášelo prosperitu naší zemi.
Úspory i příjmy bych hledala jinde: zrušit příspěvky různým politickým neziskovkám, zrušit dotace, snížit počet zákonodárců, tj. zrušit Senát, Poslaneckou sněmovnu snížit na 101 poslanců, snížit platy státním úředníkům a politikům na maximální výši třínásobku průměrné mzdy, zefektivnit státní zastupitelství a justici (snížit jejich počet na úroveň například Rakouska – tj. jejich počet snížit na počet obyvatel), snížit počet vězňů (uplatňovat PP ve větším rozsahu, domácí vězení, což je výkon trestu na náklady odsouzeného atd.), snížit náklady na armádu, nepodporovat válečné konflikty. Jedním z řešení je i zrušení třetiny úřadů, které nejsou službou pro občany a firmy, ale přináší jen byrokracii a zátěž systému. Ve výše uvedeném se prolínají jak snížení nákladů, tak zvýšení příjmů do státní pokladny. Celkové očištění systému.
Zadlužovat se umí každý hlupák, ale hospodařit s vyrovnaným rozpočtem, to je zodpovědná práce. Ne každý je schopen ji vykonávat.
Vyrovnaný rozpočet, ruku v ruce s ponecháním stabilní, mírně se zvyšující životní úrovně občanů, přináší prosperitu hospodářství. Zkrátka – nezatěžovat občany a firmy vysokými daněmi, snížit náklady na chod státu.
Být dobrý hospodář. To by měla být hlavní povinnost politiků, kteří byli občany zvoleni ke správě státu, ke správě peněz daňových poplatníků.
Co vy jako žena říkáte na horké téma dnešní doby, tzn. případnou ratifikaci Istanbulské úmluvy? Je to skutečná pomoc ženám, nebo ideologický nesmysl, jak říkají její kritici?
Domnívám se, že pokud budou dodržovány stávající zákony v naší zemi, nepotřebujeme v dané oblasti další opatření, včetně Istanbulské úmluvy.
A ještě jednou na vás budu cílit především jako na ženu – jak se díváte na spory ohledně manželství pro všechny? Souhlasíte, nebo je podle vás manželství výlučně svazkem muže a ženy?
Pro mě je manželství muž a žena. Kulturně i nábožensky patříme do Evropy, kde je křesťanství zakotveno po tisíciletí. Vše ostatní je snaha vykořenit nás z našich národních a náboženských zvyklostí.
Manželství pro všechny považuji spíše za »exhibicionismus« než skutečný projev svobody. Odchylky se dají řešit již nyní právní cestou. Tím mám na mysli například majetkové zajištění spolu žijících osob.
Dalším žhavým tématem současnosti je tzv. obranná smlouva mezi Českou republikou a USA. Je skutečně potřebná?
Obranná smlouva není potřeba. Jsme členové NATO, tak proč ještě obranná smlouva? Máme se snad stát bojištěm Spojených států amerických jako Ukrajina?
Evropským federalistům se podařilo útoky na Visegrádskou skupinu získat Česko na svou stranu. Řekl to minulý týden předseda maďarské vlády Viktor Orbán. Slovensko podle něj váhá, jedinými členy V4, kteří brání suverenitu členských států EU, jsou tak Maďarsko a Polsko. Souhlasíte s premiérem Orbánem?
S premiérem Orbánem souhlasím i v mnoha dalších jeho názorech. Rozbití Visegrádské skupiny je oslabení našich zájmů vůči silným státům Evropské unie, jako jsou Německo, Francie a další.
V jednom z minulých rozhovorů pro iportaL24.cz jste prohlásila, že vaším životním krédem je Česko na prvním místě. Pod podobným názvem se uskutečnila od září minulého roku řada demonstrací pořádaných aktivistou Ladislavem Vrábelem, na které následně navázaly letošní akce strany PRO Jindřicha Rajchla. Jsou skutečně proruské, jak tvrdí mainstream a vláda? A druhý dotaz – mohou demonstrace něco změnit, nebo platí známé, že bez voleb to nepůjde?
»Česko na prvním místě« musí přece chtít každý občan naší země. Jinak by byl sám proti sobě anebo se v opačném případě choval záškodnicky proti zemi, ve které žije. Myslím, že na to pamatuje i naše Ústava, že kroky politiků proti vlastní zemi se hodnotí jako vlastizrada, velezrada.
Nepovažuji v žádném případě tyto demonstrace jako proruské. To, že demonstranti hájí své zájmy, že mimo jiné chtějí přijatelné ceny energií, surovin a zdrojů, že chtějí, aby je vláda vyslyšela, na tom přece není možné shledávat nic proruského. Je pravdou, že velká část levných energetických zdrojů – jako například zemní plyn – byl z Ruska a byl pro nás desítky let výhodou. Nyní z ideologických důvodů se mnoho zdrojů z Ruska odmítá odebírat, což poškozuje ekonomicky naše hospodářství. Pokud tuto skutečnost někdo sdělí na demonstraci, tak se to slepě považuje za proruské? To je směšné.
Nemělo by se zapomínat, že pokud by došlo k masovým demonstracím, tak je nutné je považovat za významný signál veřejnosti o nespokojenosti s vládnutím. Podceňovat tento signál je nebezpečné pro každé politické seskupení, pro každého politika, který to nechce vnímat a snaží se situaci bagatelizovat.
V této souvislosti si neodpustím známý bonmot, že kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali. Máme skutečně svobodu volby? A jak se v této souvislosti díváte na alternativu korespondenčních či elektronických voleb, o kterých ostatně mluvil prezident Pavel i na nedávném festivalu Colours of Ostrava?
Volby se staly synonymem podvodu? I tak je může vnímat část občanů, kteří jsou frustrování z dění kolem nás. Korektnost voleb byla napadena také v prezidentských volbách v USA. Není to jen u nás.
Korespondenční či elektronické volby jako alternativa dosavadního způsobu voleb? Za stávajícího stavu, který se ve společnosti objevuje, to je asi jedno. Když se údajně sčítají hlasy voleb za pomocí různých privátních firem, softwaru, algoritmu a možná i mimo naše území někde na Panamě? Tak proč by se to nezjednodušilo korespondenčně, elektronicky? To je pochopitelně ironie.
Naopak, nesouhlasím se systémem, který ohrožuje transparentnost voleb a mohl by umožňovat manipulaci při sčítání hlasů. Ovlivňovat výsledek voleb tím, že by se mohl občan při korespondenčním či elektronickém systému ještě více obávat, než je tomu doposud.
Postoj pana prezidenta Pavla k tak závažné věci odpovídá »veselé atmosféře«, která na festivalu Colours of Ostrava panuje každoročně několik dní a nocí.
Petr Kojzar
Diskuze je uzavřena.