Bývalý prezident Agrární komory ČR (AK) Jan Veleba si vůbec nebere servítky, jak zjistíte hned po pár řádcích následujícího rozhovoru. V něm totiž vyzval ministra zemědělství k demisi. Usvědčil ho ze lži a ukázal, kdo ho ovládá. Vysvětlil podstatu redistributivní platby. Pustil se i do vlády a současného prezidenta AK. Několikrát varoval před rektálním alpinismem do bruselské »zádele« ala Fiala a v závěru připomněl moudrou větu svého otce: »K národu patří tři základní atributy – jazyk, kultura a půda.«
Nedávno jsme se viděli na protestní akci českých produkčních zemědělců v Praze, kterou zorganizovaly AK a Zemědělský svaz ČR (ZS) za podpory zemědělských odborů. Jak hodnotíte reakci vlády na požadavky českých zemědělců?
Reakce české vlády, a především zodpovědného rezortního ministra zemědělství Zdeňka Nekuly, hodnotím jako výsměch a pohrdání. Začalo to hodinovou účastí pouhého jediného člena vlády v Lucerně ministra Jurečky a skončilo rozhovorem ministra Nekuly 9. června v Reflexu, kde zesměšnil AK a ZS, a poté 19. června nedělním pořadem Otázky Václava Moravce v České televizi, který byl vrcholem jeho útoků proti velké většině českých zemědělců, živitelů tohoto národa. Využil nepřítomnosti zástupce AK, kterého pan Moravec neměl potřebu pozvat k sérii lží a štvaní proti českým zemědělcům.
Dospěl jsem k názoru, že pan Nekula na pozici ministra zemědělství nemá, odborně i charakterově, a že by měl abdikovat nebo být odvolán.
Ministr Nekula a vlastně celá vláda tvrdí, že ve Strategickém plánu Společné zemědělské politiky pro ČR ve své podstatě vyhověli koncepci SZP EU na léta 2023 až 2027. Jak to vidíte z pozice exprezidenta AK?
Je to lež, vyhověli Asociaci soukromého zemědělství (ASZ), konkrétně panu Šebkovi a členu ASZ bývalému ministru zemědělství Petru Bendlovi, kteří ministra Nekulu ovládají a dlouhá léta vedou svatou válku proti ze zákona ustavené AK.
Strategický plán SZP pro ČR na léta 2023 až 2027 byl zpracován minulou vládou velmi kvalitně, a hlavně byl zkonzultován se všemi stavovskými a nevládními organizacemi plus politickými subjekty jak v ČR, tak i v EU. Pracovalo se na něm dva roky, byl hotov, aby po podzimních volbách přišel nějaký, kde se vzal, tu se vzal, ministr vytažený z klobouku, jak sám sebe nazval, amatér Nekula, a politolog, premiér Fiala, a připravený Strategický plán hodili do koše! Poté narychlo vytvořili paskvil, jehož cílem je rozbít střední a velké zemědělské podniky, které drží gró zemědělské výroby, jež tu ještě zbyla.
Aby bylo jasno, redistributivní platba 23 % je o 13 % vyšší než doporučuje Evropská komise a než ji má většina zemí unie. Pro nás bude 23 % na prvních 150 hektarů znamenat navýšení dotace na každý hektar o další cca 4000 Kč, a při hospodaření v ekologickém režimu výše podpory naroste až na 20 000 Kč na každý hektar. Navíc zde nebude povinnost jakékoliv produkce!
No a redistribuce 23 % bude dál znamenat to, že dotace na hektary nad výměru 150 ha bude jen cca 1900 Kč na hektar! Problém je, že gró živočišné výroby dělají ne malé hospodářství do 150 ha, ale ty větší, střední a velké. Ty malé se změní v těžaře dotací bez povinnosti produkce…
Jak hodnotíte zemědělskou politiku současné vlády premiéra Petra Fialy?
Tak na to je jednoduchá a stručná odpověď – zemědělská politika současné vlády je likvidační, nejhorší ve srovnání s ostatními zeměmi EU. Nezabezpečuje potravinovou bezpečnost ČR a přináší potravinovou chudobu pro významnou skupinu českých občanů, odhaduji pro 30 %. Abych vysvětlil, potravinová chudoba znamená, že občan nemá dostatek peněz na to, aby si koupil potřebné množství kvalitních potravin, které doposud pro něho byly běžné.
Jak se projeví postupná likvidace české živočišné výroby z hlediska další existence či budoucnosti českého zemědělství?
V našich přírodních podmínkách byl v historii vždy chov hospodářských zvířat na vysoké úrovni a vždy byl základem agrární soustavy, a rostlinná výroba se chápala jako surovinová základna pro živočišnou. Tento hospodářský systém zabezpečoval půdní úrodnost (hnojení organickou hmotou, chlévským hnojem), rozmanitou a pestrou krajinu (návaznost polních plodin na chovaný dobytek a zpracovatelský průmysl) a vysokou zaměstnanost.
Pro představu uvedu vývoj živočišné výroby za 20 let, srovnám podle ČSÚ rok 2020 se stavem v roce 2000:
| Druh | r. 2000 | r. 2020 | změna v % |
| subjekty s ŽV | 28 254 | 16 259 | -42,5 |
| chovatelé skotu | 20 215 | 12 005 | -40,6 |
| chovatelé prasat | 17 153 | 3104 | -81,9 |
| chovatelé drůbeže | 17 822 | 4960 | -72,2 |
Zaměstnanost klesla ze 174 tisíc na 95 tisíc pracovníků.
Z tohoto přehledu je vidět, jak rychle se zužuje výrobní základna živočišné výroby a dovodit, jak se blížíme mílovými kroky k totální potravinové závislosti na cizích zemích. A za tohoto stavu současná vláda v čele s ministrem zemědělství Nekulou plánují další snížení podpor u produkčního zemědělství.
Není již na čase českou společnost probudit, aby si uvědomila, že se jí to bytostně dotýká? Že to je proces neustálého zdražování potravin a že by měla proti tomu aktivně vystupovat?
Na čase samozřejmě je, ale na druhé straně všechna veřejnoprávní média dnes a denně krmí občany dezinformacemi o tom, že za všechno může Babiš a jeho minulá vláda, že jsme ve válce a že to zdražení je důsledek politiky Putina a jeho vina. Vedle toho dostávají občané od vlády sliby, co všechno pro občany chystají, že je nenechají padnout apod.
Další, a možná nejdůležitější věcí je skutečnost, že tu chybí agrární vůdčí osobnost a sami zemědělci nejsou jednotní.
Promiňte, že vám skáču do řeči – to mluvíte o AK?
Nerad, ale musím. Nevěřil jsem svým uším, když jsem slyšel z úst prezidenta AK v Lucerně chválu na práci ministra zemědělství Nekuly, jak se snaží atd. Takto se zkrátka agrární politika nedělá, takto se zkrátka toho nedá mnoho dosáhnout! To je demotivující pro ty oprávněně radikální zemědělce a povzbuzující pro dnešní vládu!
A když k tomu přidám, abych byl spravedlivý, odvolání připravené protestní únorové jízdy traktorů předsedou ZS panem Pýchou, které jsem se třeba já dozvěděl tři hodiny před startem z Rádia Blaník, tak co na to chcete říct? Nicméně česká společnost se probudí, ale až padne, jak se říká, na hubu. Je škoda, že cena, kterou za to zaplatíme, bude příliš vysoká, než kdybychom jednali rychle a rázně. Takoví ale jsme my Češi, Slované s holubičí povahou…
Vraťme se do »vyšších« pater. Prezidentem AK jste byl po tři volební období, takže máte dostatečně dlouhé životní zkušenosti, pokud jde o vyjednávání s Bruselem. Jak vidíte současnou vstřícnost nejen české vlády, ale i českých europoslanců vůči požadavkům EU?
Tak u vlády to je jasné, obecně platí, hledám vhodná slova a nemohu jinak, než to nazvat jako »rektální alpinismus«. Dnes už nejde o to, že by EU něco dále požadovala a prosazovala. Ona musí spíše hlídat, abychom se nevzpírali a nezačali dělat emancipační politiku, což ale u současné vlády a současného ministra zemědělství nehrozí. Ti se, se zemědělci, tedy jejich rozhodující většinou, kterou zastřešuje stavovská organizace AK, vůbec nebaví, a spíš volí metody přehlížení, dezinformací v médiích až urážek.
Naopak, zemědělská politika naší vlády směřuje k potlačení domácí produkce a k dalšímu uvolnění hospodářského prostoru pro západní země, které už doma dál svoji zemědělskou produkci zvyšovat nemohou, jsou na stropu únosnosti ve vztahu k životnímu prostředí. Malý příklad – v ČR produkujeme na 100 hektarů zemědělské půdy 75 000 litrů mléka, v Nizozemí je to 621 000 litrů mléka! Nebo na 100 hektarů zemědělské půdy produkuje ČR 63 tun vepřového masa, Nizozemí na stejnou plochu půdy 688 tun!
Pokud se týká českých europoslanců, jsou mezi nimi tací, kteří pro české zemědělství odvádějí dobrou práci a dělají maximum – například Martin Hlaváček nebo Ivan David. Jsou ale v menšině.
Jaké záměry, ve své podstatě, EU sleduje vůči novým členským zemím po roce 2004 a jak se jí to daří?
Zákony kapitálu jsou jasné – zvyšování výroby a expanze, to znamená nové trhy. No a vstupem nových zemí do EU se staré patnáctce otevřel prostor pro další růst výroby, zejména živočišné. Příklady jsem uvedl v předchozí odpovědi a mohu dát další příklad dynamiky rozvoje produkce západních zemí, když získaly nové trhy v nových zemích EU. Týká se Španělska, které nebylo soběstačné ve vepřovém mase a dnes je jeho produkce měřená k soběstačnosti 340 %. Mimo jiné vozíme jejich vepřové maso kamiony přes 2000 km třeba až do Kroměříže…
Pokud jde o tyto záměry mocenských elit v původních členských zemích EU14 (dříve EU15), jak naznačujete, to znamená postupně zlikvidovat konkurenci zemědělců střední a východní Evropy, jak se to konkrétně projevuje vůči ČR?
Já bych k mocenským elitám staré EU14 ještě přiřadil naši současnou vládu a speciálně dosavadního ministra zemědělství Nekulu. Dopady se projevují v několika rovinách. Především se dále snižují stavy hospodářských zvířat, roste závislost na dovozech potravin a logicky rostou a budou růst ceny potravin na pultech. Není tedy v této geopoliticky nepředvídatelné situaci zajištěno pro občany to základní – cenově dostupné potraviny!
To ovšem neplatí pro všechny země střední a východní Evropy. Polsko a Maďarsko si dělají svoji agrární politiku a dávají jasně najevo, že nehodlají provozovat rektální alpinismus do bruselské »zádele« ala Fiala. Výsledek se dostavuje, ceny potravin v Polsku jsou zhruba poloviční než u nás!
Ať nekončíme pesimisticky, co byste popřál zemědělství a vlastně všem?
České zemědělství má hlubokou tradici již od krále Přemysla Oráče a je pevně svázáno s naší státností. Můj otec, sám rolník, ročník 1898, který převzal hospodářství v sedmnácti letech, mi vštípil do života mnoho moudrých poučení a rad. To hlavní byla jeho věta: »K národu patří tři základní atributy – jazyk, kultura a půda«. Samozřejmě měl na mysli českou půdu, která je základem našeho zemědělství, našeho venkova, našich potravin.
Bylo by dobře, kdyby současný český ministr zemědělství přestal blouznit o vychýleném kyvadle, o přesměrování dotací jenom malým zemědělcům a začal konečně naslouchat moudrým lidem v AK a začal pracovat ve prospěch českého zemědělství a českých občanů.
V případě, že toho není schopen, ať odejde! Doba je příliš vážná, než abychom poslouchali hloupé politické floskule a nečinně přihlíželi k procesům zrcadlově obráceným z dob socializace zemědělství v padesátých letech. Tomu je třeba zabránit a obávám se, že po dobrém to nepůjde…
(zmk, svo)