Odborník na česko-čínské vztahy Vojtěch Filip věří, že spolupráce mezi Prahou a Pekingem se opět nastartuje

Povídat si s bývalým předsedou KSČM a místopředsedou PS PČR JUDr. Vojtěchem Filipem o Číně, resp. o česko-čínských vztazích, je zážitek. Já tvrdím, že v ČR není mnoho politiků s takovými vztahy a vazbami na nejvyšší politické vedení ČLR, pokud vůbec někdo, jako je právě Vojtěch Filip. Dokonce si troufnu tvrdit, byť se o tom samozřejmě nikde nepíše, že Filip má prioritní zásluhy na tom, že česko-čínské vztahy navzdory sabotážním atakům zejména minulé Fialovy vlády dosud existují. Že se s námi Čína vůbec ještě baví, že nedávno přijala Okamuru a delegaci byznysmenů apod. Málokomu totiž dochází, že nás Čína absolutně nepotřebuje, ale že my můžeme z obchodních vztahů s Čínou jen a nemálo profitovat.

Pane doktore, od kdy se intenzivněji zajímáte o česko-čínské obchodní a politické vztahy?

To je otázka do hluboké historie mého zájmu o Čínu a práci Komunistické strany Číny. Opravdu intenzivně se tím zabývám od své první návštěvy Číny v roce 2000, čili 26 let, neboť jsem na vlastní oči viděl ten čínský zázrak, ten tah na branku a schopnost Číny překonávat všechny potíže.

Spočítáte, kolikrát jste během své politické kariéry navštívil Čínu a s kým jste se setkal?

Čínu jsem navštívil nejméně desetkrát. Buď se jednalo o stranické návštěvy, nebo cesty do Číny souvisely s mojí poslaneckou činností, kdy jsem vedl delegaci PS PČR. Jednu zajímavost… S prezidentem Si Ťin-pchingem jsem se setkal ještě v době, kdy byl viceprezidentem, to byl rok 2011. Má to dlouhou historii, v Číně mám i řadu osobních přátel. Jak na mezinárodním oddělení ÚV KS Číny nebo mezi bývalými velvyslanci, resp. zaměstnanci čínské ambasády tady v Praze.

Na jaké úrovní byly vztahy ČSSR s Čínou?

Na vynikající. My jsme byli čtvrtým státem na světě, který ČLR uznal, a znamenalo to výtečný začátek. Samozřejmě, jako všechny vztahy i tyto měly své peripetie, tzn. slabší a výborná léta nebo úplně špatná období. Ale přátelství mezi lidmi, která byla navázána, nikdy neskončila. Naopak – neustále se rozvíjí.

Jaká je geneze polistopadových vztahů s Čínou?

Ta je velmi smutná, protože přerušením obchodních a politických vztahů od roku 1990 v podstatě až do nástupu Miloše Zemana do funkce předsedy vlády ty vztahy stagnovaly a upadaly. Obnoveny byly jak za Zemana, tak i za premiéra Paroubka. Náš vstup do společnosti 16+1, tzn. šestnácti evropských zemí + ČLR znamenal oživení obchodních vztahů v rámci nové Hedvábné stezky. Ten největší vzestup nastal po návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga nás. Myslím, že toto znamenalo velký posun kupředu. Bohužel ale ne všichni na to byli ochotní navázat a našlo se i hodně těch, kteří těmto vztahům vysloveně nepřáli a bojkotovali je nebo přímo napadali.

Umíte pojmenovat příčiny, a nebojím se použít slovo nenávist, která je deklarovaná z Bruselu vůči Číně?

Je to strach a neschopnost a neochota bruselské byrokracie přiznat, že Čínská lidová republika je státem, který má největší počet patentů. Je daleko vepředu např. ve výzkumu a vývoji umělé inteligence, je schopna samostatně létat do vesmíru včetně odvrácené strany Měsíce a nevymlouvá se na to, jestli může nebo nemůže přistát. Já si myslím, že v tomto ohledu je to kombinace právě té neschopnosti a vzteku z toho, že toto Evropa nedokáže, a samozřejmě v tom nemalou roli hraje i závist.

Pane doktore, už léta jste předsedou Česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komory. Co se vám během té doby podařilo?

To je složitá otázka, odpovím na ni jednoduše. Bez ohledu na oficiální vazby a oficiální pohled na česko-čínské vztahy, nám se ty vztahy vždycky dařilo rozvíjet. Vždycky zůstaly vztahy v oblasti cestovního ruchu, přestože pirátské dobrodružství se zrušením smlouvy mezi Pekinem a Prahou znamenalo zrušení některých letů, které potom vlastně za covidu zanikly úplně. To se ale naštěstí obnovilo, poněvadž zájem o turistiku jak českých lidí v Číně, tak naopak, je tady stále. Touha Číňanů uspět ve světě je dána tím, že jsou schopni sem vyvážet nejen energetické soubory, a nejde jen o fotovoltaické elektrárny, ale třeba o čipy. Jde o to, jak se tady ujaly čínské automobily, a čeká nás nástup čínských nákladních automobilů na český trh, protože budou lepší a lacinější a také výkonnější s lepším vybavením, než je řada těch, na kterých dneska řidiči kamionů jezdí. Já si vážím zejména toho, na kolik se nám podařilo dát dohromady věci, které se týkají zdravotnického výzkumu a výzkumu v oblasti farmaceutického průmyslu apod.

Za Fialovy vlády česko-čínské vztahy v podstatě umřely. Je znatelný nějaký posun za nynější vlády Andreje Babiše? O čem svědčí nedávná návštěva předsedy PS PČR Okamury v Číně?

Já myslím, že návštěva předsedy Parlamentu na vysoké ústavní úrovni je začátkem nového nástupu česko-čínských vztahů. Ti, kteří toto zpochybňují, asi vůbec nevnímají, nakolik ČLR vnímá Českou republiku jako partnera. Možná se někomu zdá, že 1,4 miliardy lidí se s 10 miliony bavit nemusí. Ale Čína to tak nebere a ty osobní vztahy, které jsou navázány, myslím, budou motorem toho, že se vzájemná atmosféra opět zlepší. Vzájemná ochota mezi českými a čínskými firmami tady totiž existuje a ty štěkající psi, kteří těmto vztahům nepřejí, tento proces, tento vzájemný zájem, nemohou zastavit.

Slovensko je ve vztazích s Čínou oproti nám o několik parníků vepředu. Nedávno byl v Číně prezident Pellegrini, který se v Pekingu setkal se svým čínským protějškem, premiér Fico se v nedávné minulosti rovněž setkal s čínskými ústavními činiteli na té nejvyšší úrovni… Co tohle všechno může Slovensku do budoucna přinést?

V každém případě mnohem rychlejší rozvoj, než bude mít Česká republika. Slovensko si uvědomuje, že Čína je především obrovský trh a že nejen vyváží, ale potřebuje i dovozy a ti, kteří se k Číně chovají přátelsky, mají ten trh ověřený. Já jen připomenu jednu větu, kterou jsem slyšel, když jsem se zeptal, jakým způsobem bude Evropská unie v příštích letech obchodovat s Čínou a se zeměmi BRICSu, odpověď z čínské strany byla lakonická: Když budete chtít obchodovat, můžete, my budeme rádi.

Pane doktore, pokud byste měl politickou pravomoc, na čem byste prioritně postavil vztahy České republiky s Čínou?

Vrátil bych se k tomu základu, tzn. k výhodám nové Hedvábné stezky a pak bych samozřejmě všechny kapacity věnoval rozvoji těm novým třem prioritám, které Čínská lidová republika nyní má, a sice robotizace, umělá inteligence a farmaceutický průmysl, čili nové léky a nový přístup k medicíně.

Česká republika na tom je ekonomicky, tak jak je, čili nedobře. Co do budoucna může pro Českou republiku znamenat ten nezájem nebo ten pasivní postoj ke vztahům obchodní spolupráce s Čínou?

Ztrácíme trhy a ztráta trhů vždycky znamená ztrátu práce pro naše občany. My při ceně energií logicky ztrácíme konkurenceschopnost a tu si určitě nevrátíme tím, že nebudeme obchodovat s tak obrovským trhem, jakým je Čínská lidová republika a její spřátelené země.

Dušan Sedlák

FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková a archiv Vojtěcha Filipa