Na zbraně peníze jsou, na zaměstnance se často zapomíná. To chceme změnit, říká předseda OS ČMS Grospič

Česká společnost potřebuje silnější ochranu zaměstnanců, spravedlivější důchody i změny v sociálním systému. Předseda Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska (OS ČMS) Stanislav Grospič v rozhovoru pro iportaL24.cz vysvětluje, proč odbory odmítají návrat karenční doby, kritizují takzvanou superdávku i rostoucí výdaje na zbrojení. Hovoří také o postoji k nové vládě, práci o státních svátcích nebo situaci na Letišti Praha.

Pane předsedo, na nedávném sjezdu jste představili priority Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska. Co dnes považujete za nejdůležitější?

Především chceme vrátit do popředí zájmu člověka a jeho práci. Máme pocit, že se v posledních letech stále více mluví o zbrojení, bezpečnosti nebo ekonomických ukazatelích, ale mnohem méně o tom, jak se skutečně žije zaměstnancům, seniorům nebo rodinám. Podle nás musí být prioritou investice do zdravotnictví, školství, vědy, bydlení a rozvoje společnosti, nikoliv další navyšování vojenských výdajů.

Vedle toho požadujeme revizi důchodové reformy, zachování maximální hranice odchodu do důchodu na 65 letech, rozšíření profesí s možností dřívějšího odchodu do penze bez krácení a také rovné postavení všech odborových organizací při kolektivním vyjednávání.

Zcela aktuální je v současné době boj za zachování zákoníku práce, respektive definice závislé práce. Vláda a řada zákonodárců, zaměstnavatelů i ekonomů se snaží v souvislosti s vládním návrhem zákona o platformové práci uvolnit definování závislé práce. To je velice nebezpečné – hrozí návrat do feudalismu až otrokářství.

Ve svých vystoupeních často říkáte, že stát dává přednost zbrojení před lidmi. Proč?

Podívejme se na rozpočtové priority. Pokud stát dokáže během krátké doby najít stovky miliard korun na armádu, měl by být stejně rozhodný také při financování zdravotnictví, školství nebo sociálních služeb.

My nechceme bezpečnost podceňovat. Tvrdíme ale, že bezpečný stát není jen ten, který nakupuje nové zbraně. Bezpečný stát je především ten, kde lidé mají práci, dostupnou zdravotní péči, důstojné důchody a jistotu, že v těžké životní situaci nezůstanou bez pomoci. Velice nebezpečné je skryté zadlužení České republiky, které v souvislosti s předvolebními sliby na straně jedné a snahou plnit závazky vůči NATO na straně druhé vláda připravuje.

Jak hodnotíte první měsíce vlády Andreje Babiše?

Pozitivně vnímáme, že vláda avizovala revizi důchodové reformy a otevřela debatu o změnách jednotné sociální dávky. To jsou témata, na která dlouhodobě upozorňujeme.

Na druhou stranu je zatím předčasné dělat definitivní závěry. V oblasti pracovního práva jsme zatím žádné zásadní změny neviděli, přestože zaměstnanci očekávají lepší ochranu svých práv. Spíše naopak, v souvislosti s legalizací platformové práce a přijetím příslušné právní úpravy vláda chystá redefinici závislé práce. To je velice nebezpečné směrem k ochraně zaměstnanců v jejich vázaném závislém postavení na zaměstnavatelích. Takový krok jednoznačně odmítáme. Zastropování odchodu do důchodového věku na 65 letech je také v nedohlednu. Budeme proto vládu dál hodnotit podle konkrétních kroků, nikoli podle prohlášení.

Především si myslíme, že velká část voličů hledala hlavně sociální jistoty. Hnutí ANO dokázalo tato témata otevřít, zatímco tradiční levicové strany zůstaly mimo hlavní zájem veřejnosti.

To ale neznamená, že odbory rezignují. Naším úkolem není dělat politiku za jednotlivé strany, ale hájit zájmy zaměstnanců bez ohledu na to, kdo je právě u vlády.

Velkou kritiku směřujete proti takzvané superdávce. Co vám na ní nejvíce vadí?

Především způsob, jakým je celý systém postaven. Sloučení několika sociálních dávek do jedné samo o sobě nemusí být problém. Potíž je v tom, že současně dochází ke zpřísnění podmínek pro jejich získání.

Obáváme se, že řada lidí, kteří pomoc skutečně potřebují, na ni nově nedosáhne. Velmi problematický je například majetkový test nebo nastavení uznatelných nákladů na bydlení. V některých případech mohou domácnosti přijít o podporu, přestože jejich skutečná životní situace zůstává velmi složitá.

Hovoříte dokonce o pasti na chudé. Proč tak silná slova?

Protože systém podle našeho názoru neposuzuje dostatečně individuální situaci lidí. Nastaví pevné hranice a kdo je překročí, může ztratit nárok na pomoc bez ohledu na skutečné životní okolnosti.

Pokud budou potvrzeny analýzy, podle nichž si více než polovina současných příjemců sociální podpory finančně pohorší, pak nejde o drobnou úpravu systému, ale o zásadní zásah do života statisíců lidí.

Dalším tématem je zákaz prodeje během státních svátků. Vy chcete jeho rozšíření na všechny státní svátky…

Ano. Především proto, že chceme chránit zaměstnance v obchodě. V tomto odvětví pracují statisíce lidí, převážně ženy, které často nemají silnou vyjednávací pozici vůči zaměstnavateli.

Deset let zkušeností ukázalo, že obchodní řetězce se se současnou úpravou bez problémů vyrovnaly. Nevidíme proto důvod, proč by zaměstnanci neměli mít možnost strávit státní svátky se svými rodinami stejně jako lidé v řadě jiných profesí.

Kritici namítají, že zaměstnanci přijdou o příplatky za práci ve svátek.

To je podle nás zavádějící argument. Nárok na finanční příplatek totiž v mnoha případech nahrazuje náhradní volno a praxe ukazuje, že systém není vždy využíván tak, jak předpokládá zákon. Nemyslíme si, že by lidé měli být nuceni pracovat o svátcích jen proto, aby si vydělali o něco více. Důležitější je možnost odpočinku a času s rodinou.

Stejně jednoznačně odmítáte návrat karenční doby…

Ano, protože by to znamenalo návrat o několik let zpátky. Zaměstnanec by znovu přišel o náhradu příjmu během prvních dnů nemoci. Často se argumentuje tím, že po zrušení karenční doby vzrostla nemocnost. My si ale myslíme, že lidé především přestali chodit nemocní do práce ze strachu o výdělek. To považujeme za správný vývoj. Nikdo by neměl být nucen vybírat si mezi zdravím a příjmem.

Jak dnes vlastně hodnotíte postavení odborů v České republice?

Máme za to, že odborové hnutí potřebuje být mnohem aktivnější. Zaměstnanci očekávají důslednější obranu svých práv. Současně nás mrzí, že řada zaměstnavatelů stále působí bez odborových organizací. Právě tam bývá postavení zaměstnanců nejslabší a možnosti skutečného kolektivního vyjednávání jsou velmi omezené.

Vyjádřili jste podporu odborům na Letišti Praha. Co vás vede k tomuto postoji?

Není to poprvé v uplynulých letech, kdy jsme zaměstnancům Letiště Praha či pilotům vyjádřili svou solidaritu a podporu. Respektujeme obavy zaměstnanců z budoucího směřování společnosti. Situaci nelze oddělit od diskusí o možných změnách vlastnické struktury letiště ani od zkušeností z minulosti.

Pokud zaměstnanci upozorňují na možné dopady připravovaných změn, považujeme za správné jejich hlas podpořit a požadovat maximální otevřenost celé transformace.

Máme obecně velké obavy z připravovaných skrytých privatizací některých státních podniků, o kterých vláda uvažuje ve snaze zvýšit příjmy do státního rozpočtu. Je to velice neprozíravé.

Když se podíváte několik let dopředu, co bude podle vás největší výzvou pro české zaměstnance?

Bude to především zachování důstojné životní úrovně. Mění se pracovní trh, přicházejí nové technologie, umělá inteligence i nové formy zaměstnávání. To všechno přinese nové příležitosti, ale také nová rizika. Návrh zákona o platformové práci je toho zřetelným příkladem.

O to důležitější budou silná ochrana zaměstnanců, kvalitní pracovní právo, spravedlivé mzdy a sociální systém, který pomůže lidem tehdy, když se dostanou do obtížné situace.

Naším cílem zůstává, aby hospodářský růst nebyl jen číslem ve statistikách, ale aby se skutečně promítl do života zaměstnanců, rodin i seniorů. Především nám ale jde o silnou pracovně právní ochranu zaměstnanců v jejich vázaném postavení.

Nelze hájit sociální smír za každou cenu a neustále souhlasit s ústupky ve prospěch zaměstnavatelů. To není poslání ani úkol odborů.

Petr Kojzar

FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková a archiv