Vědci byli šokováni, když objevili žraloka malohlavého u korálových bariérových útesů u pobřeží Belize, tisíce kilometrů od jeho běžného ledového habitatu. Domovem žraloka malohlavého zvaného též grónský jsou chladné vody Severního ledového oceánu a severního Atlantského oceánu, především kolem Grónska a Islandu, napsala stanice CNN. Vědci z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity (OU) s kolegy z Akademie věd ČR chtějí rozluštit tajemství dlouhověkosti tohoto žraloka. Dnes vyrážejí na dvoutýdenní expedici na Island, kde po žralocích budou pátrat.
Jde o první případ, kdy byl žralok malohlavý spatřen v západním Karibiku u druhého nejdelšího bariérového útesu na světě, uvedla v tiskovém prohlášení Floridská mezinárodní univerzita (FIU).
Doktorandka Devanši Kasanová spolupracovala s belizskými rybáři na označování žraloků tygřích, když si všimla, že jedna paryba vypadá a pohybuje se jinak než ostatní. Fotografii velkého, netečného tvora poslala svému poradci, který potvrdil, že se jedná buď o žraloka grónského, nebo o křížence tohoto druhu a světlouna pacifického.
»Vždycky jsem nadšený, když mohu lovit hlouběji, protože vím, že tam dole jsou věci, které jsme v Belize ještě neviděli, ale nikdy jsem si nemyslel, že chytím žraloka grónského,« uvedl belizský rybář Omar Faux, který se na objevu podílel.
Žraloci malohlavý jsou podle studie z roku 2016 nejdéle žijícími obratlovci na Zemi, protože se mohou dožít až 400 let. Vědci o této záhadné parybě stále mnoho neví. Tento pomalu se pohybující a rostoucí žralok může podle časopisu National Geographic dosáhnout délky až sedmi metrů a váhy až 1,5 tuny. Předpokládá se také, že pohlavní dospělosti žralok malohlavý dosáhne až kolem sto čtyřicátého roku života.
Jeho zbarvení je šedo-hnědo-zelené s množstvím světlých skvrn či pruhů. Hřbetní ploutev dosahuje jen malé velikosti a ocasní ploutev má jakoby »useknutou či urvanou« horní špičku. Další jeho zajímavostí jsou rozdílné tvary zubů v horní a dolní čelisti. Horní jsou úzké a špičaté, dolní mají hranatý tvar. Kůže žraloka je pokryta malinkými ostrými zahnutými výběžky zvanými denticles, které připomínají malé zoubky. Ty zlepšují hydrodynamiku plavání.
Žralok malohlavý je potravní oportunista, tedy predátor i mrchožrout zároveň. V žaludcích mnoha jedinců bylo nalezeno velké množství různých druhů živočichů, ale předpokládá se, že se živí především mršinami. Požírá i různé druhy ryb, paryby a některé bezobratlé hlavně chobotnice, mlže, kraby, medúzy. Je doloženo, že napadá také ve vodě spící tuleně a kytovce, na něž se doslova přisaje a při tom vykousne z jejich těla velký kus masa. Neví se však, zda je aktivně loví nebo hoduje na jejich mršinách. Požírá také ptáky plavající na hladině.
Oči žraloka malohlavého často napadají parazitičtí klanonožci druhu Omnatokoita elongata, kteří mu vyžírají rohovku a postupně mu výrazně zhorší schopnost vidět nebo ho přímo oslepí.
Protože tito žraloci dávají přednost neuvěřitelně chladným a hlubokým vodám, je pro vědce obtížné je sledovat. Podle Floridské mezinárodní univerzity (FIU) je po nynějším objevu možné, že v tropických vodách po celém světě by se jich mohlo vyskytovat více, ale velmi hluboko pod hladinou, kde je pro ně voda dostatečně chladná.
Maso žraloka malohlavého je považované za toxické, protože obsahuje oxidy trimethylaminu. Když je konzumováno nedostatečně upravené nebo za syrova, uvolní se tato látka do těla a může způsobit stavy podobné extrémní opilosti. Svalovina má navíc v sobě velké množství močoviny. Obě zmíněné chemikálie pomáhají parybě snášet velmi chladné prostředí.
Má též extrémě pomalý metabolismus a pohybuje se velmi pomalu až »ospale«. Pokud se maso několikrát převaří, prokvasí (dříve pod zemí, nyní ve speciálních nádobách) a suší se nasolené po dobu několika měsíců, dá se z něj udělat islandský silně aromatický pokrm jménem hákarl.
Dvoudenní expedice českých vědců za DNA žraloka malohlavého začala
Vědci z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity (OU) chtějí s kolegy z Akademie věd ČR rozluštit tajemství dlouhověkosti žraloka malohlavého. Dnes vyrážejí na dvoutýdenní expedici na Island, kde po žralocích budou pátrat. V DNA této paryby, která se dožívá přes 400 let, chtějí najít »gen dlouhověkosti« s možným využitím k vývoji léků, řekl mluvčí fakulty Stanislav Janalík.
»Před pár lety jsme zkoumali DNA medúz a nyní se chceme zaměřit na žraloka malohlavého, který dosud stál mimo zájem většiny vědců. A u žraloka malohlavého nemáme na rozdíl od jiných žraloků k dispozici osekvenovaný genom,« uvedl za ostravské členy expedice Jiří Červeň z katedry biologie a ekologie. »Žralok malohlavý je totiž kromě své dlouhověkosti zajímavý i tím, že je odolný vůči celé řadě neuro-degenerativních onemocnění nebo rakovině a celý život prožije takřka bez chorob,« dodal Červeň.
Pro svůj výzkum by rádi získali vzorky z několik různě starých exemplářů žraloka, aby měli dosud nedostupné vzorky pro sekvenaci DNA i data pro svůj výzkum. Pokud se žraloky podaří ulovit, budou po šetrném odběru vzorků puštěni zpět do moře. Vědci by jim navíc chtěli připevnit i GPS lokátory, díky kterým budou moci získat informace o hloubkách i místech, kde žijí, nebo o tom, jak rychle se pohybují. Dosud se uvádí oficiální odhad rychlosti 2,7 kilometrů za hodinu. Některé vzorky budou vědci analyzovat přímo na místě.
(mac, čtk)
FOTO – divemagazine.com, youtube/Greenland Shark – Somniosus microcephalus, NOAA, ČTK/CNN/FIU/Devanši Kasanová, wikimedia/Creative Commons/GNU/Chris 73, alive.osu.cz