V ostravské zoologické zahradě se podařilo podruhé rozmnožit ohrožené sladkovodní želvy Hamiltonovy. Tento druh želv z českých zoo sdružených v Unii českých a slovenských zoologických zahrad chová jen Zoo Ostrava. Jejich rozmnožení v lidské péči je velmi vzácné, a o to více raritní, když se jich prozatím vylíhlo rekordních 43 a pravděpodobně přibydou ještě další, a to nejen z toho důvodu, že samci se líhnou kvůli nižší inkubační teplotě o trochu později.
Po pěti letech od prvního odchovu v roce 2018 se v Zoo Ostrava zdařil další úžasný odchov. »V lednu jsme pozorovali páření. Samice pak v průběhu jara nakladla postupně tři snůšky v rozestupu jednoho měsíce a téměř všechna vejce byla oplozená,« popsal Lucas Bono, chovatel-terarista Zoo Ostravy. Vejce byla pokaždé odebrána do líhně a rozdělena do dvou skupin. U želv je totiž známo, že teplota okolí ovlivní, jakého pohlaví budou vyklubané želvičky. Část vajec tak byla inkubována při vyšší teplotě tzv. na samice, část při nižší teplotě na samce. Po zhruba 40 až 50 dnech se začala klubat mláďata.
»Aktuálně máme 43 mláďat a další se ještě vylíhnou. Čerstvě vylíhlá mláďata mají zhruba 4 centimetry a potravu začínají přijímat po vstřebání žloutkového váčku. Krmíme je larvami pakomárů, nitěnkami a mikrocvrčky, zatímco dospělci dostávají rybičky, speciálně připravenou želatinovou směs s vyváženou živočišnou i rostlinnou složkou a hmyz,« upřesnil Bono.
Mláďata, jsou od narození zcela samostatná a nezávislá na rodičích. Nyní jsou umístěna odděleně v zázemí, kde budou postupně dorůstat, aby později posílila záložní populaci v lidské péči.
Proč návštěvníci Zoo Ostrava želvy Hamiltonovy neuvidí?
Ostravská zoologická zahrada chová tyto vzácné asijské vodní želvy od roku 2010 a první odchov čtyř mláďat se zdařil v roce 2018. Aktuálně je v chovu jedna samice a tři samci. Původně byly želvy Hamiltonovy k vidění v jednom z akvárií v chovatelsko-expozičním celku Čitván. Po vybudování nových akvárií v zázemí byly přestěhovány. Vzhledem k tomu, že se tento druh stává v přírodě stále vzácnější a odchovy v lidské péči jsou velmi raritní, upřednostnila zoo přesun želv do vhodnějších podmínek. Do roku 2019 byla želva Hamiltonova v Červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN Red List) řazena v kategorii zranitelný (Vunerable). V důsledku dalšího poklesu početnosti populace v přírodě byla přeřazena do kategorie ohrožený (Endangered). Chov v lidské péči tak nabývá na stále větším významu a v budoucnu může být jedinou šancí, jak tento druh zachránit před úplným vyhubením na Zemi. V Evropě je chován v jedenácti zoologických zahradách a celková populace čítá necelých 70 jedinců. V posledním roce se odchovy mláďat zdařily pouze ve třech zoo, a to v německém Lipsku a Halle a dále právě Ostravě, kde se vylíhlo nejvíce mláďat.
Želva Hamiltonova (Geoclemys hamiltonii) je středně velká sladkovodní želva obývající vody indického subkontinentu. Samice dorůstají do délky cca 30 centimetrů, ale samci bývají o něco menší. Její výskyt byl zaznamenán ve východním Pákistánu přes povodí řek Indus, Ganga a Brahmaputra v severní Indii až po Bangladéš na severovýchodě.
Tyto želvy jsou výbornými plavci s velmi silnými čelistmi. Jsou to všežravci a živí se měkkýši, vodním hmyzem, kraby a menšími rybami, ale nepohrdne ani rostlinnou potravou. Bývají zbarveny tmavohnědě až černě se žlutými někdy až doběla zbarvenými skvrnami. Největší žluté skvrny mívají na hlavě a na krku, ale bývají i na krunýři. Hlava je poměrně velká, zatímco čenich i ocas jsou krátké. Krunýř mají značně vyvýšený, se třemi přerušenými kýly. Mladé želvy mají zadní konec krunýře vroubkovaný, u dospělých jedinců toto vroubkování mizí. Dožívají se 15 až 20 let.
Želva Hamiltonova byla popsána v roce 1831 britským zoologem Johnem Edwardem Grayem. Druhové jméno Hamiltonova nese na počest skotského botanika a ichtyologa Francise Hamiltona, který strávil v Indii dvacet let a popsal desítky živočichů.
Přesné počty v přírodě nejsou známy, každopádně patří mezi nejméně početný druh sladkovodních želv ve zmíněných oblastech. Mezi hlavní příčiny ohrožení patří nelegální obchod (pro maso, využití ve farmaceutickém průmyslu, chov), degradace přirozeného prostředí (přeměna v rýžová pole, urbanizace, znečišťování vod, úprava říčních koryt a odvodňování) a v neposlední řadě i rybolov.
K čemu sloužily a nyní slouží zoologické zahrady?
Původním účelem zoologických zahrad v minulosti, bylo především seznámit návštěvníka s co největším počtem různých druhů zvířat, a to zcela bez ohledu na jejich potřeby. K významné změně došlo v osmdesátých letech minulého století, kdy se i zoologické zahrady začaly postupně měnit nejen ve významná centra odpočinku a vzdělávání, ale také v místa, kde je vyvíjena snaha o záchranu zvířecích druhů, z nichž mnohé už v přírodě nežijí nebo jsou na pokraji vyhubení.
V dnešní době je jedním z nejdůležitějších poslání moderních zoologických zahrad přispět právě k záchraně biodiverzity. Proto se tyto instituce stále více zapojují do ochrany přírody, a to nejen chovem ohrožených druhů zvířat ve svých zařízeních (tj. ex situ), ale stále častěji a intenzivněji se soustřeďují i na ochranu přímo v místech původního výskytu vybraných druhů (tj. in situ). Zcela oprávněně se tak mohou nazývat ochranářskými organizacemi. Důvod k tomuto směřování je nasnadě. V mezinárodním Červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN Red List of Threatened Species) stále roste počet druhů, jejichž situace není nijak příznivá, a mnohým hrozí úplné vyhubení.
(mac)
FOTO – Zoo Ostrava/Lucas Bono a Enrico Gombala, commons.wikimedia/CC BY-SA 3.0/GNU FDL/Howard Cheng