Mezinárodní tým archeologů a materiálových vědců objevil první důkazy o tom, že nejstarší středověké anglické a evropské stříbrné mince byly raženy ze stříbra, které se těžilo na území Byzantské říše. Informovala o tom v univerzita v Cambridge.
»Podařilo se nám získat první hmotný důkaz, že byzantské stříbro bylo základem, který sloužil jako podklad pro zvýšený obchod a ražbu mincí na březích Severního moře v VII. století našeho letopočtu,« uvedl profesor Rory Naismith z Cambridgeské univerzity.
Profesor Naysmith a jeho kolegové dospěli k tomuto závěru při studiu rozsáhlé sbírky stříbrných mincí ze VII. století, které byly nalezeny v posledních několika desetiletích při vykopávkách v Anglii a v některých dalších zemích severní Evropy. Tyto peněžní znaky anglosaské éry jsou nyní považovány za fyzický důkaz toho, že v VII-VIII. století zažila severní Evropa jeden z prvních silných hospodářských rozmachů od pádu Římské říše.
Jak badatelé poznamenávají, historiky již dlouho zajímá původ těchto mincí, protože Anglie a další oblasti, kde byly tyto artefakty nalezeny, jsou poměrně daleko od již známých významných středověkých a antických dolů na stříbro. Jeden z nejbližších dolů k Anglii se nacházel v okolí francouzského města Melle, které mnozí odborníci na historii raného středověku považovali za hlavního kandidáta na zdroj kovu pro tyto mince.
Byzantské »kořeny« prvních stříbrných mincí Anglie
Tým profesora Naismitha ověřoval, zda tomu tak skutečně bylo. Vědci zkoumali chemické složení středověkých stříbrných mincí uložených v muzeu v Cambridge a měřili podíl izotopů olova v kovu. Podobná měření vědci provedli i u pozdějších mincí ražených v době Karla Velikého a jeho anglosaských současníků a také u vzorků stříbra z různých středověkých dolů.
Analýzy ukázaly, že všechny nejstarší anglické stříbrné mince byly raženy ze stejného kovu, který obsahoval značnou příměs zlata, asi 0,6-2 %. Svým složením se nepodobalo stříbru z Mella a všech ostatních západoevropských dolů. Zároveň však bylo svými vlastnostmi velmi podobné drahému kovu z dolů nacházejících se ve východních oblastech Středomoří, které byly v raném středověku pod byzantskou kontrolou.
Zajímavé je, že mince z doby vlády Karla Velikého a jeho současníků z anglosaských království se svým složením od svých předchůdců výrazně lišily – téměř vždy již byly vyrobeny z »místního« stříbra vytěženého v Mellu a dalších oblastech franského království. Jak naznačují badatelé, odráží to první pokusy evropských panovníků té doby o zavedení měnových reforem a standardizaci způsobů ražby mincí.
»Když se některé zboží vyskytuje jen v určitých oblastech prostoru a v omezeném množství, vystupují vždy do popředí politické otázky a národní zájmy s ním spojené. V raném středověku se takovými úkoly obvykle zabývali nejen panovníci, ale i obchodníci a církevní představitelé, včetně těch z jiných zemí. Proto byly první pokusy úřadů převzít přímou kontrolu nad ražbou mincí pro tuto historickou epochu velkou novinkou,« shrnul profesor Naismith.
(cik, TASS)