Archeologové, kteří zkoumali odtajněné snímky ze špionážních družic CORONA a HEXAGON z 60. a 70. letech 20. století v Sýrii, Iráku a celé syrské stepi, na nich objevili stovky dosud neznámých římských pevností nalézajících se i na mnohem větší oblasti, než bylo dosud vědcům známo. Studie vrhá nové světlo na fungování Římské říše a mění dosud přijímanou představu o hranicích a funkci opevnění.
Vědci se zaměřili na oblast o rozloze 300 000 kilometrů čtverečných od západní Sýrie po severní Irák. Nejprve zmapovali všechna dříve publikovaná archeologická naleziště v této studijní oblasti a vytvořili tak databázi přibližně 4500 lokalit. Poté teprve zahájili systematické úsilí o identifikaci nezdokumentovaných lokalit.
Vědcům se tak podařilo odhalit 396 dříve nezdokumentovaných římských pevností nebo budov podobných pevnostem, a to ve srovnání se 116 již zaznamenanými pevnostmi od Poidebarda z roku 1934 ve stejné oblasti táhnoucími se od západní Sýrie po severozápadní Irák.
Tato zjištění, která byla ve čtvrtek zveřejněna v mezinárodním vědeckém časopise Antiquity, si nyní vynutí přehodnocení náhledu na život na římské hranici.
Předchozí průzkum regionu, který v roce 1934 provedl francouzský jezuitský badatel Antoine Poidebard ze svého dvouplošníku, odhalil řadu 116 římských pevností. Stal se tak průkopníkem letecké archeologie na Blízkém východě.
Až dosud historici nejen na základě výše zmíněného průzkumu předpokládali, že právě těchto 116 pevností fotograficky zdokumentovaných Poidebaredem bylo součástí obranné linie vybudované na ochranu východní provincie říše před arabskými a perskými nájezdy a před kočovnými loupeživými kmeny, které chtěly loupit a brát zajatce pro obchod s otroky.
Hlavní autor výzkumu, profesor Jesse Casana z Dartmouth College v americkém New Hampshire, řekl, že »Od 30. let 20. století historici a archeologové diskutují o strategickém nebo politickém účelu tohoto systému opevnění, ale jen málo vědců zpochybnilo Poidebardův základní postřeh, že existovala linie pevností vymezující východní římskou hranici.«
Nové objevy ve studii tak vyvolávají otázku: »Šlo o hraniční zeď nebo cestu?« Podle autorů současné studie objevy spíše ukazují, že hranice byla plynulým a živým místem přeshraničního obchodu než místem neustálých násilných konfliktů. Pevnosti pravděpodobněji podporovaly systém meziregionálního obchodu, komunikace a vojenské dopravy založený na karavanách.
Právě 396 nově objevených lokalit, které jsou dnes povětšinou skryty novodobou zástavbou, je široce rozmístěno po celém regionu od východu na západ, což nepodporuje dosud přijímané tvrzení, že pevnosti tvořily severojižní římskou hraniční zeď.
Výsledky studie nicméně nabízejí zcela nový pohled na rozložení pevností v regionu a znovu otevírají diskuse o jejich vojenských, politických a ekonomických funkcích.
Rozmístění těchto pevností naznačuje, že nefungovaly jako hraniční zeď s řadou věží a opevněných táborů navržených tak, aby blokovaly západní nájezdy perských armád nebo aby zabránily nájezdům kočovných kmenů na zemědělské vesnice. Místo toho zjištění posilují alternativní hypotézu, že takové pevnosti podporovaly systém meziregionálního obchodu, komunikace a vojenské dopravy založené na karavanech.
Ukázka nově zdokumentovaných komplexních pevností ze snímků satelitu CORONA
Podobně lze pohlížet i na nově objevené pevnosti syrské stepi, tedy že umožňovali bezpečný přechod krajinou, nabízejí vodu velbloudům a dobytku a poskytovali místo pro unavené cestovatele, kde se mohli najíst, napít a vyspat, což hrálo klíčovou roli při spojování východu a západu.
»To významně naznačuje, že hranice římského světa byly méně pevně vymezené a vylučující, než se dosud předpokládalo. Římané byli vojenskou společností, ale zjevně si cenili obchodu a komunikace s regiony, které nebyly pod jejich přímou kontrolou,« dodali autoři studie Jesse Casana, David D. Goodman a Carolin Ferwerda pro deník The Guardian.
Studované snímky byly součástí prvních špionážních družicových programů na světě, které se uskutečnili v době geopolitického napětí mezi USA a Sovětským svazem a jejich spojenci, západním a východním blokem, tedy v období studené války. Vědci studovali snímky ze satelitu CORONA, shromážděné v letech 1960 až 1972, a jeho nástupce HEXAGON, shromážděné v letech 1970 až 1986.
Podle Casany se tak ukazuje skutečná hodnota satelitních snímků pro zaznamenání archeologických prvků dříve, než se ztratí. »Snímky totiž zachovávají stereoskopický pohled s vysokým rozlišením na krajinu, která byla již vážně ovlivněna moderními změnami ve využívání půdy,« dodal.
Archeologové byli schopni na snímcích se satelitu CORONA s jistotou identifikovat pouze 38 dochovaných archeologických pozůstatků ze 116 pevností zdokumentovaných Poidebardem. Navíc mnoho z pravděpodobných římských pevností, které vědci v této studii zdokumentovali, již bylo zničeno nedávným rozvojem měst nebo zemědělství a nespočet dalších je v extrémním ohrožení.
S odtajněním dalších snímků, například fotografií ze špionážního letadla U2, bude možné učinit další nové archeologické objevy. Casana dodal, že »pečlivá analýza těchto mocných dat skrývá obrovský potenciál pro budoucí objevy na Blízkém východě i mimo něj«.
(mac)
FOTO – Jesse Casana, David D. Goodman, Carolin Ferwerda, US Geological Survey/CORONA, Cambridge University Press on behalf of Antiquity Publications Ltd/CC BY 4.0 DEED