V indonéské botanické zahradě vykvetla raflézie Arnoldova, která se vyznačuje největšími květy na světě. Je to vůbec poprvé, co tento druh vykvetl mimo své přirozené prostředí, uvedla agentura Kjódó. Průměr květu ohrožené raflézie Arnoldovy může dosahovat až 150 centimetrů. Vyznačuje se pronikavým zápachem, který připomíná hnijící maso, což tomuto druhu vysloužilo přezdívku »mrtvolná lilie«.
Raflézie Arnoldova rozkvetla v pondělí v botanické zahradě na předměstí indonéské metropole Jakarty a má průměr 60 centimetrů. Za rozkvětem této parazitické tropické rostliny přitom stojí 16leté úsilí botanické zahrady.
Druh objevil v roce 1818 v lesích provincie Bengkulu na ostrově Sumatra průvodce britského profesora Josepha Arnolda, který se připojil k expedici státníka a dobrodruha Stamforda Rafflese. Název rostliny je kombinací jmen Raffles a Arnold.
Raflézie Arnoldova je tropická, parazitická rostlina, jejíž květ mívá průměr 60 centimetrů až jeden a půl metru a může vážit i přes 11 kilogramů. Roste pouze na ostrovech jihovýchodní Asie, indonéské Sumatře a indonésko-malajském Borneu. Domorodí obyvatelé používají květy na urychlení hojení ran. Tato okolnost je vědecky potvrzena, ale dosud se neví, které látky v květu jsou toho léčebného účinku příčinou.
Roste v tropických deštných lesích v nadmořské výšce 500 až 1000 metrů, obvykle při stálé teplotě okolo 25 Celsia a noční vzdušné vlhkosti blížící ke stu procentům. Parazituje na třech druzích liánovité révovité rostliny Tetrastigma.
Květy jsou jednopohlavní, a proto květ vydává odporný zápach připomínající hnijící maso, kterým láká opylovače. Nejčetnějšími opylovači, bývají mouchy nebo brouci hledající mršinu k nakladení vajíček. Tu samozřejmě nenajdou a musí se u samčích rostlin spokojit s lízáním lepkavého pylu, který dalším hledání mršiny po přeletu na samičí rostlinu předají na blizny semeníku.
Způsob složitého opylování je důvodem, proč jsou rostliny tak vzácné. Předpokladem pro opylení je růst samčí a samičí rostliny blízko sebe, kvetení ve stejnou dobu a musí je navštívit hmyz ve správném pořadí a dostatečně obalený pylem.
Plod je dužnatá bobule, 12 až 15 cm velká, s několika tisíci velmi malými semeny. Bobule žerou drobní savci, kteří semena roznášejí po okolí trusem.
Jak roste
Jde o rostlinu, která nevytváří kořeny, stonek ani listy. Z drobného semene které vnikne do poraněného místa v kůře parazitované rostliny vyroste botanický útvar zvaný prokaulom, který se přemění v kořeny, které zarůstají do cévních svazků hostitelské rostliny, odkud čerpají vodu i živiny. Od vyrašení semene k vytvoření květu uplyne devět až 21 měsíců a po tuto dobu není navenek hostitelské rostliny nic vidět.
Nejdříve z liány vyraší kulovité, rezavohnědé poupě kryté šupinovitými listeny, které postupně doroste do velikosti hlávky zelí. Nato se pupen plošně rozvine do kruhového souměrného květu. Okvětí se skládá z pěti podlouhlých, hranatých, masitých korunních plátků houbovité struktury, které mají barvu masově červenou s bělavými, bradavičnatými skvrnami. Plátky jsou u báze srostlé do trubky a ve střední části květu tvoří manžetu. Vespod na středu květu je střední sloupek s terčem, z kterého vyrůstají pachové žlázy rozptylující typický zápach. Květ vydrží maximálně pět dnů, a pak se přemění v hustou lepkavou kaši, která se lepí na nohy zvěře, která ho pak roznáší po okolí.
(mac)
FOTO – Twitter/txtdaribogor/BRIN, wikipedia/(CC BY-SA 3.0)/GNU/ Raphaelhui (talk), wikipedia/(CC BY-SA 4.0)/Adiprima13 a Ziegler175