Pět zajímavých faktů, které jsme nevěděli, ale Íránci se to učí
Aristoteles byl průkopníkem mj. v biologii a studiu přírody, ovlivnil formování Alexandra Velikého a založil jedno z prvních organizovaných výzkumných center na světě.
Aristoteles nebyl jen velký filozof, zdůrazňují íránská média… Aristoteles, řecký filozof a vědec, se narodil v roce 384 př. n. l. a zemřel v roce 322 př. n. l.
Je považován za jednoho z nejvýznamnějších myslitelů západních dějin a jeho názory na logiku, fungování světa, etiku a vládu ovlivňují lidské myšlení po staletí. Představa, kterou si o Aristotelovi obvykle vytváříme, se však omezuje především na jeho filozofii a složité knihy.Jeho život a dílo jsou však mnohem širší. Aristoteles nejen přemýšlel o abstraktních problémech filozofie, ale také pečlivě pozoroval přírodu, studoval zvířata, zkoumal vládu a společnost a dokonce sehrál roli při formování osobnosti jednoho z nejslavnějších dobyvatelů historie, Alexandra Velikého – byl jeho učitelem.
Aristoteles byl svědkem Alexandrova vzestupu k moci…
Jednou z nejdůležitějších částí Aristotelova života byl jeho vztah s Alexandrem Velikým.
V roce 343 př. n. l. požádal Filip II., král Makedonský, Aristotela, aby se stal soukromým učitelem jeho třináctiletého syna Alexandra. Toto doučování se později stalo jedním z nejslavnějších vztahů mezi filozofem a vládcem ve starověkém světě.Aristoteles zůstal u makedonského dvora asi tři roky a učil Alexandra řadu předmětů, od rozlišování mezi dobrem a zlem a způsobem vlády až po zdraví a další životní záležitosti.
Říká se také, že Alexandrovi dal komentovanou Homérovu Iliadu, který si Alexandr bral s sebou na svá tažení. Rozsah, v jakém Aristotelovo učení přímo ovlivnilo Alexandrovo pozdější chování a politiku, je mezi historiky stále předmětem debat, ale je jasné, že Aristoteles v Alexandrovi vštípil hluboký zájem o řeckou kulturu a vzdělanost. Alexandr se později vydal velmi odlišnou cestou od Aristotelových relativně klidných názorů na vládu a vydal se na jedno z největších vojenských výbojů v historii. Vztah mezi filozofem a mladým vládcem však ukazuje, že Aristoteles měl nejen vliv na lekce filozofie, ale měl i přímý vztah s jednou z nejmocnějších osobností starověkého světa.
Aristoteles v závěrečném díle O duši považuje za nezbytné zkoumat problematiku pohybu u zvířat, která nazývá nedokonalými, tedy u těch, jejichž biologická existence nemá úplnost a schopnosti kompletních zvířat. Překladatel I. S. Christodulu uvádí následující definici: »ve smyslu nižších zvířat, a nikoli postižených«.
Aristoteles objasňuje: »Estetická představivost […] existuje i u jiných zvířat, zatímco deliberativní pouze u těch, která dokážou myslet; neboť to, zda člověk udělá jednu či druhou věc, je již dílem uvažování« (434a 6-9). K doplnění: »A důvod, proč se zdá, že zvířata postrádají úsudek, je ten, že nemají představivost, která by plynla z uvažování…« (434a 11-12). Ve vztahu k nehybným bytostem Christodulu znovu vysvětluje Aristotelovy axiómy: »Rostliny nebo nižší bytosti, jako například zoofyty. Ty mají za potravu prvky, z nichž pocházejí, totiž zemi a vodu« (str. 329). A to je rozdíl mezi rostlinou a živočichem: oba mohou mít život, ale první nemá žádný vjem, zatímco druhý musí mít alespoň hmat. Proto Aristoteles tvrdí, že vjem není nutný v každé formě života, protože rostliny jsou živé, ale nemají vjem. Zvířata ho však mít musí, protože jinak by byla zbavena možnosti pohybu. Pohyb nabývá pro zvířata teleologických rozměrů, protože bez něj je pro ně nemožné najít potravu.
Studium zvířat a přírody
V myslích mnoha lidí si Aristotela představují jako filozofa, který celý svůj život přemýšlel o pojmech, jako je duše, morálka a smysl života.Významná část jeho díla se však věnovala přírodnímu světu, vlastnostem zvířat a stavbě jejich těl. Aristoteles během svého života shromáždil informace a výzkumné zprávy o více než 500 druzích zvířat. Výsledkem těchto studií byla díla jako Historie zvířat, Rozmnožování zvířat a Části zvířat. Jeho výzkum sahal od malého hmyzu a korýšů až po velké ryby, ptáky a savce.
Některá z jeho pozorování mořského života, zejména v okolí ostrova Lesbos, byla překvapivě přesná a ukázala, že měl pozoruhodné znalosti o způsobu života mořských tvorů.
Aristoteles například správně rozpoznal, že velryby a delfíni mají vlastnosti suchozemských savců. Poznamenal, že tito živočichové dýchají vzduch a rodí živá mláďata, což je fakt, který byl plně přijat až o mnohá staletí později. Tato část Aristotelova díla ukazuje, že jeho způsob myšlení se neomezoval pouze na abstraktní uvažování. Přímé pozorování přírody a pokusy o klasifikaci a vysvětlení přírodních jevů také zaujímaly důležité místo v jeho myšlení.
Většina Aristotelových děl byla navždy ztracena
Aristotelova dochovaná díla jsou rozsáhlá, ale to, co máme dnes, je jen malý zlomek všech jeho spisů. Starověké prameny uvádějí, že Aristoteles napsal stovky děl. Jeho spisy v oblastech, jako je metafyzika, etika, logika, politika a přírodní vědy, tvořily základy mnoha intelektuálních disciplín. Díla, která Aristoteles napsal pro veřejné vydání, byla ve starověkém světě vysoce respektována a obdivována pro svou šíři znalostí a vědeckou hodnotu. Většina těchto děl se však ztratila a mnoho z nich se dochovalo pouze ve formě citací z Aristotelových děl od pozdějších autorů.
Většina Aristotelových spisů, které máme dnes, jsou výzkumné poznámky a podrobné učební texty připravené pro jeho studenty na Lyceu. Tyto spisy nebyly původně určeny pro běžnou četbu, a proto jsou často hutné, složité a obtížné. V důsledku toho máme dnes obraz Aristotelova myšlení, které je z velké části založeno na poznámkách a spisech, které původně nebyly určeny jako veřejné knihy pro širokou čtenářskou veřejnost. Po vzdělání Alexandra se Aristoteles vrátil do Athén a v roce 335 př. n. l. založil vlastní školu Lyceum. Název školy pochází z řeckého slova lykeion, které označovalo chrám Apollóna Lýkijského.
Zatímco Platónova akademie se zaměřovala převážně na matematiku a hluboké filozofické otázky, Aristotelovo Lyceum zvolilo širší, praktičtější a organizovanější přístup ke vzdělávání a výzkumu.
Význam Lycea
Lyceum bylo jedním z prvních organizovaných výzkumných center na světě. Hostilo studenty a výzkumníky v různých oborech, od biologických věd a historie až po vládu, rétoriku a studium fungování různých jevů.
Aristoteles tedy nebyl jen filozofem, který formuloval teorie o světě; snažil se také začlenit studium reálného světa a sběr empirických dat do své vzdělávací struktury.
Aristoteles ovlivnil islámskou filozofii
Aristotelova díla sehrála roli při formovánízlatého věku islámské filozofie. Osud Aristotelových děl po pádu Římské říše byl velmi složitý. Mnoho z jeho spisů se v západní Evropě nestalo známými, ale jeho díla byla uchována, studována a interpretována v ve Východořímské-Byzantské říši a v islámském světě.
Během zlatého věku islámu, který trval přibližně od 8. do 13. století n. l., myslitelé jako al-Kindí, al-Fárabí, Avicenna a Ibn Rušd rozsáhle studovali a interpretovali Aristotelova díla.
Studovali jeho názory na logiku, rozum, pravdu, přírodu a filozofické otázky, překládali je do arabštiny a v mnoha případech je rozšiřovali nebo kritizovali. Tato intelektuální tradice později sehrála důležitou roli v předávání řeckého filozofického dědictví do západní Evropy. Prostřednictvím arabských rukopisů, komentářů a diskusí k Aristotelovým dílům se mnoho jeho spisů vrátilo do západní Evropy ve 12. a 13. století.
Návrat těchto děl měl významný dopad na středověké vzdělávání a filozofii a přispěl k zásadní transformaci evropských škol a intelektuálních systémů. V důsledku toho se Aristotelův odkaz neomezoval pouze na jeho filozofické knihy.
Připravil: Ioannis Sideropulos
ILUSTRAČNÍ FOTO – AI