Před 90 lety americká pilotka Amelia Earhartová přeletěla jako první žena bez mezipřistání Atlantský oceán. Odstartovala z kanadského Newfoundlandu a po 15 hodinách dosedla 21. května 1932 na severoirské pastvině. Stala se nejen první ženou, která za pilotními pákami přeletěla z Ameriky do Evropy, ale po Charlesi Lindbergovi teprve druhým člověkem, který to dokázal sám. V Evropě přistála Earhartová, přezdívaná podle Lindbergha »Lady Lindy«, přesně pět let po dosednutí Lindberga.
»Když jsem řádně vyděsila všechny krávy v okolí, zastavila jsem letadlo na dvoře místního farmáře,« popsala Earhartová své vlastně nedobrovolné přistání. Podle plánů totiž měla následovat Lindberghova příkladu a doletět do Paříže, technické potíže (propálený výfuk a palivo unikající do kabiny) ji ale přinutily hledat bezpečí na zemi o dobrých 950 kilometrů vzdušnou čarou dříve. Farmáři, kteří se zeptali ženy z červeného Lockheedu Vega, jestli letí zdaleka, byli trochu v šoku. »Z Ameriky,« odvětila jim stručně půvabná pilotka.
A na důkaz svých slov jim čtyřiatřicetiletá průkopnice mohla ukázat i aktuální výtisk kanadských novin. Za sebou měla 3250 kilometrů nad nehostinným severním Atlantikem, během kterých se musela vypořádat s námrazou i stávkující technikou. V jednu chvíli dokonce nebyla Earhartová daleko od katastrofy, když se letadlo dostalo do vývrtky, kterou vybrala jen několik metrů nad hladinou. Ke všemu nefungoval výškoměr, do kabiny prosakovalo palivo a z výfuku šlehaly plameny.
Není divu, že druhého přeletu Atlantiku si Earhartová vážila mnohem více než první cesty z června 1928. K té jí přemluvil její pozdější manžel, vydavatel George Putnam, na palubě třímotorového Fokkeru F.VII ale jen vedla letový zápisník. »Byla jsem vlastně zavazadlo, něco jako pytel brambor,« reagovala tehdy první žena, která kdy přeletěla oceán, skromně na své oslavování. Na piloty Wilmera Stultze a Louise Gordona se ale pozornost médií snažila přenést marně.
Už před premiérovým sólovým přeletem Atlantiku se rodačka z Kansasu zařadila mezi letecké průkopníky i vlastními výkony. Jako
první žena pilotovala vírník (létající aparát připomínající vrtulník), přeletěla americký kontinent od jednoho pobřeží k druhému a zpátky nebo založila ženskou leteckou organizaci. A v roce 1935 pak jako vůbec první člověk sólově přeletěla z Havajských ostrovů na americkou pevninu. Klidný let, při kterém dokonce poslouchala z rádia operu, ji ale moc neuspokojil.
V polovině 30. let se tak Earhartová začala chystat na let, který sice neskončil dobře, trochu paradoxně jí ale zajistil místo mezi velkými americkými hrdiny. Na palubě upraveného dvoumotorového stroje Lockheed Electra se rozhodla obletět svět, na cestu se spolu s navigátorem Fredem Noonanem vydali 1. června 1937 z Miami směrem na východ. Měsíc všechno běželo jako na drátkách, přes Jižní Ameriku, Afriku a Indii se dostali až do jihovýchodní Asie, na Novou Guineu.
Na začátku července za sebou měli 35 000 kilometrů, před sebou nedozírný Tichý oceán a za ním již Spojené státy a vytoužený cíl cesty. Do něj se ale Amelia Earhartová ani Fred Noonan nikdy nedostali. Zmizeli 2. července někde nad Pacifikem. Pátrání, které zahájilo ihned poté, co se Earhartová v éteru odmlčela, americké námořnictvo, skončilo bez úspěchu. Lépe se nevedlo ani skupině financované jejím manželem Georgem Putnamem. Pilotka byla 5. ledna 1939 úředně prohlášena za mrtvou.
Podle dřívějších informací letadlo vypovědělo službu, rádiová komunikace utichla a odborná i laická veřejnost se domnívaly, že ona i navigátor Noonam zemřeli při nárazu do vodní hladiny. Earhartová se naposledy ohlásila 2. července v 8.43 ráno s tím, že jim dochází palivo a oni nevidí letadlovou loď Itasca, na níž je mají doplnit: »Musíme být někde nad vámi, ale nevidíme vás. Dochází nám palivo.«
Její nejasný konec dal vzniknout i několika konspiračním teoriím. Podle jedné ji zajali Japonci a popravili ji, podle jiné zase byla její havárie jen záminkou pro letecký průzkum japonských vojenských základen v oblasti a Earhartová dál žila v ústraní pod změněnou identitou.
Poslední výzkumy ale dokázaly, že pád letadla Earhartová přežila a zemřela nejspíš až za několik týdnů na pustém ostrově Nikumaroro ostrovního státu Kiribati. Antropolog z univerzity ve státě Tennessee Richard Jantz v roce 2018 potvrdil, že kosti nalezené v roce 1940 na pustém ostrově Nikumaroro, jenž je dnes součástí státu Kiribati, patřily Earhartové.
Legendární americká letkyně se narodila 24. července 1897 v Kansasu. Za první světové války dobrovolně odešla pomáhat zraněným do torontské nemocnice, kde v roce 1918 jen se štěstím přežila těžkou španělskou chřipku. Létat se naučila v roce 1921, přičemž si sama vydělala na letecký výcvik i jako řidička náklaďáku, a brzy začala pokořovat jeden ženský rekord za druhým.
Její osud inspiroval řadu umělců, v posledních letech byly o jejím osudu natočeny například dva filmy – ve snímku Poslední let ji ztvárnila Diane Keatonová a ve filmu Amelia Hillary Swanková.
(mac, čtk)