O požárech dnes a denně čteme v novinách a děsí nás ohnivé peklo v lesích i v jejich okolí. Řada z nich vznikla díky neopatrnosti, neznalosti správného postupu a z toho plynoucího zbytečného hazardu.
Poctiví Češi respektují přírodu. Oheň rozdělávejte jen na místě, které je k tomu určeno. Na řadě míst jsou ohniště připravena, využijte je, dejte jim přednost před vlastním, ano – provizorním ohništěm, jež budete zakládat jen na chvilku, pro vlastní potěchu! V řadě měst a obcí vznikla dík pochopení úřadů tzv. pikniková místa, pravda s vymezením určitých pravidel k jejich využití. Měli bychom je ve vlastním zájmu respektovat.
Pokud »musíte« a proto zakládáte nové ohniště, pak nejméně 50 metrů od lesa, daleko od stromů a od suché trávy. Nejlépe blízko vody. Od hořícího ohně nikdy neodcházejte! Z místa budoucího ohniště vyřízněte drny trávy (pokud na něm je) a dejte je stranou. Po uhašení ohně a vyčištění ohniště od popele, drny vraťte na svoje místo a důkladně zalijte vodou, aby tráva dál rostla.
Nové ohniště obložte kameny, ale určitě je netahejte z potoka. Kameny mohou působením žáru prasknout a někoho zranit. Při likvidaci ohniště kameny odstraňte a uložte je zakouřenou stranou dolů, nejlépe však do země.
Ale pozor! Založením nového ohniště na jiném, než na povoleném místě, porušujete zákon. V lese, v jeho blízkosti, v horách nebo třeba pod pískovcovým převisem rozdělává oheň jenom vandal. V rezervacích, národních parcích a chráněných krajinných oblastech zakazuje mimo vyhrazená místa rozdělávání ohně zákon! Respektujme ho!
Oheň nikdy nezakládejte pod větvemi stromů, na kořenech stromů, na suchém listí, lesní hrabance nebo rašelině, v blízkosti suché trávy nebo obilí, stohů, seníků apod. Létající jiskry nebo náhlý poryv větru pak velmi snadno způsobí neštěstí.
Každoročně kvůli neopatrnosti lidí vznikají desítky požárů. Zcela zakázáno je rozdělávání ohně na místech se vzrostlým porostem, tedy i na louce nebo na strništi. Za silného větru nebo extrémního sucha bychom oheň v přírodě neměli rozdělávat vůbec.
Oheň zapalujte ze strany, odkud fouká vítr, přikládejte dřevo do kříže, aby mezi ně mohl vzduch. Pokud jde o dřevo, nejlepší na oheň je borovice a smrk, z listnatých stromů je nejvýhřevnější buk, javor a olše. Nekácejte kvůli chvilkové radosti stromy, byť by vás to lákalo sebevíc. Pokud nejsou po ruce jehličnaté stromy, ze kterých se ohně dělají nejčastěji, spokojte s tím, co je po ruce – vždy však jen se suchými větvemi stromů a suchými keři.
Není pravda, že strom, který leží na zemi, je vždy suchý. A není pravda, že bříza, její dřevo, hoří i mokré. Březové dřevo hoří mokré jen na rozdělaném ohni, tak jako kterékoli jiné. Dobře však hoří vlhká březová kůra. A tu můžete k rozdělání ohně s výhodou použít třeba k zapálení ohně ve větru. Z březové kůry si udělejte kornoutek, vložte do něj zápalku a škrtněte krabičkou o zápalku. Jakmile hoří, vsuňte ji do březového kornoutku, když kůra vzplane, zasuňte kornoutek pod připravené dříví.
Předpokládáme, že nehodláte připravit slavnostní ohně – pagodu, hranici či pyramidu. Pokud ano, určitě to předem oznamte hasičům a vyzvěte je ke spolupráci i při výběru vhodného místa. Dejte raději přednost tzv. užitkovému ohni. Malá pyramida ze suchých nalámaných větviček vám pomůže oheň zapálit. Kolem ní naskládejte hranici ze suchých větví.
Na vlhké zemi je dobré postavit nejdříve rošt ze silnějších kusů dřeva, na něj udělejte pyramidu ze suchého dřeva (najdete ho i po dešti pod stromy) a oheň zapalte.
Nejvíce hřejí špičky plamenů – podle toho zavěšujte nádoby, v nichž hodláte vařit. Před odchodem dejte vše do původního stavu, jak jsme již zmínili.
Užijte si léta s ohněm. Ale dodržujte základní pravidla.
Jiří Janouškovec