Krajina mezi Odolenou Vodou a Dřínovem připomíná tak trochu step. No step, řekl bych, že step v českých podmínkách. Přesto je to step bohatá na různé druhy rostlin a živočichů a to ještě nevíte, co všechno se ukrývá pod jejím povrchem. Ale na samotném povrchu je hned několik zvláště chráněných území.
Hned u Odolene Vody je to přírodní rezervace Vršky pod Špičákem. Její dominantou je kopec Špičák s nadmořskou výškou 250 metrů a několik nižších vrchů, které jej obklopují. Jako přírodní památka byly Vršky pod Špičákem vyhlášeny 1. ledna 2012. Ochrana území se zde zaměřuje na xerotermní trávníky a skalní výchozy, kde se vyskytují ohrožené a vzácné druhy, které jsou na teplomilné trávníky úzce vázány. Mezi nejvýznamnější patří koniklec luční, divizna brunátná a křivatec český. Vulkanická činnost v minulosti přispěla v tomto území k rozšíření acidofilní vegetace, která spolu s hmyzem a dalšími druhy vzácných rostlin tvoří jedinečný ekosystém. Ochrana rezervace se zaměřuje na udržení bezlesých stepních oblastí pro zachování původního rázu krajiny.
Vršky pod Špičákem se nacházejí severně od města Odolena Voda a jako samostatný pruh na menších kopcích se táhnou podél severovýchodního okraje obdělávané půdy zhruba 250–500 metrů severně od vrcholu kopce Špičák (250 metrů). Rezervaci v nadmořské výšce 216–250 metrů a rozlohou 6,67 hektaru obklopuje vyhlášené ochranné pásmo o rozloze 11,53 hektaru.
Podloží je tvořeno horninami barrandienského proterozoika (starohor, staří tak kolem 600 milionů let), převážně spility, horninami čedičového charakteru. Spolu s nimi se zde vyskytují prachovce a břidlice z mladších starohor, které vystupují jako skalky z mnohem mladších usazenin. Kopce v okolí města, včetně Špičáku, vznikly vulkanickou činností. Díky bazickému podkladu se na nich rozšířily suché trávníky a s nimi úzce spjaté ohrožené druhy stepního hmyzu. Část území je díky kamenitému podloží bezlesá. Lokalita má vhodné parametry na to, aby mohla sloužit jako potenciální zdroj kvalitního drceného kameniva nebo tmavého dekoračního kamene.
Zdejší travní porosty sloužily jako pastviny ještě v padesátých letech 20. století. Později začaly být poznamenávány výsadbami dřevin a zarůstaním křovinatou vegetací. Z významných druhů zde roste kozinec dánský, mochna písečná, chrpa latnatá, pupava obecná či houba outkovka rumělková. Z ohrožených druhů zde nalezneme mimo jiné křivatec český, který je v Česku považován za silně ohrožený druh, diviznu brunátnou a koniklec luční český, který se zde rozrostl do početné populace.
Ze zástupců bezobratlých živočichů je důležité zmínit motýla otakárka fenyklového, kterého můžeme zahlédnout u vrcholku Špičák, kde roste sesel fenyklový. Dále roháč obecný, ten ale nebyl již delší dobu na území spatřen. Mezi méně často vyskytující se živočichy patří koroptev polní, která se na území dostává z přilehlých polí nebo veverka obecná.
Nedaleko od města Odolene Vody jsou dvě menší vesnice Velká Ves a Korycany. A kolem nich pole. Nic nenasvědčuje tomu, že celkem nehluboko pod zdejším zemským povrchem se skrývá jedno z nejbohatších nalezišť křídových zkamenělin u nás. Známe ho pod názvem Korycany. Je součástí perucko-korycanského souvrství a jeho stáří se odhaduje na 100–94 miliony let. Ano, právě zde kolem poloviny 19. století objevil vídeňský profesor geologie a paleontologie A. E. Reuss první a hned významné zkameněliny. Jenže tehdy se ještě neuváděly přesné souřadnice naleziště a tak jeho český následovník profesor A. Frič marně hledal roku 1858 ono naleziště. Ve zdejších lomech prakticky nic nebylo. Jenže v těch letech otevírali hospodáři v zimě na svých polích malé lůmky pro své potřeby a zase před jarem je zase zasypávali, aby na těch samých plochách mohli zasít či zasázet budoucí úrodu. Až v roce 1865 rolník Mach z Korycan otevřel lůmek, ve kterém byla odkryta bohatá vrstva vápnitého pískovce, kterou prof. Frič tak dlouho hledal. Jak psal, zkameněliny se v ní jen hemžily. Lůmek na přání a samozřejmě za úhradu A. Friče byl otevřen do konce roku 1866 a do tehdy Českého královského muzea (dnes Národní muzeum) odvezeno mnoho povozů s materiálem, který dnes tvoří součást paleontologické sbírky musea, jíž lze srovnat i se sbírkou, kterou museu později věnoval Joachim Barrande, ovšem z mnohem starších vrstev země České. Krátce na to byl lůmek opět zasypán, a protože paleontologové se z historie nepoučili, tak se opět opakovala. Tradovalo se, že »někde u Korycan« to bylo a chodilo se a hledalo. Až do začátku let sedmdesátých 20. století. I já jsem tam coural po polích a nic. Pak se ovšem začal stavět ropovod Družba do Kralup a jeho trasa vedla přes zmíněná pole u Korycan. Náhoda tomu chtěla, že vedla ta trasa přes místa bývalých nalezišť cenomanských zkamenělin a tentokráte jen někteří jedinci se snažili materiál zachraňovat. Po pravdě, zachránili ho dost předtím, než rourky ropovodu se pohroužily pod zem. Může být hrdý, že jsem byl u toho. Ale dnes už víme docela přesně, kde ty vrstvy bohaté na zkameněliny staré okolo 95 milionů let jsou a nebyl by problém je nalézt. Je to dosud bohaté naleziště, ze kterého pochází okolo 260 zkamenělých křídových druhů v desítkách až stovkách jedinců od každého z nich. Inu, historie nás naučila, na rozdíl od jiných.
Nedaleko západně od Korycan je obec Kopeč, na jejímž katastru se rozkládá významná přírodní rezervace téhož jména. Je tvořena malými kopci a protáhlými hřebínky sopečného původu (Kopeč, Homolka, Kozí hřbety). Důvodem ochrany je výskyt společenstev teplomilných trávníků a skalních výchozů se vzácnými a ohroženými druhy rostlin. Uskupení kuželovitých kopečků a protáhlých hřbetů vystupujících v rovné krajině Polabí, jejíž název je s největší pravděpodobností odvozen od bezlesé stepní vyvýšeniny, která zdola vypadá velmi majestátně až mohutně. Je tvořena tmavou čedičovou horninou zvanou nefelinit a spolu s navazujícími Kozími hřbety a Homolkou vytváří v terénu výrazný podkovovitý útvar, který je k severu otevřen. Nejnižší bod rezervace má nadmořskou výšku 196 metrů a nejvyšší má 225 metrů. Okolo chráněného území se rozléhá převážně intenzivně zemědělsky využívaná krajina. Pahorky rezervace vznikly v důsledku sopečné činnosti v období terciéru ve stejné době jako České středohoří. Geologové popisují tuto vulkanickou soustavu jako dříve souvislý lávový lem, který se nacházel kolem oválného hrdla vulkánu. Vyvýšené prodloužení východní strany obruby kráteru je pouze zdánlivé, jelikož tuto část utváří skály proterozoického metabazaltu. Třetihorní část je tvořena bazaltoidem a čedičovou vulkanickou brekcií, jež obsahují hodně xenolitů křídových sedimentů a menší množství hornin proterozoického skalního podkladu. Horniny obsahují minerály sodalitové skupiny, magnetit, analcim, akcesorický apatit, rhönit, nefelín, čedičový amfibol a sklo. Na severozápadním okraji diatrémy vystupují křídové slíny, avšak vzájemný dotyk s vulkanitem odkrytý není. V roce 1956 byla přírodní rezervace Kopeč poškozena výsadbou cizích dřevin, které se postupem času rozrostly, a dnes se kvůli ochraně stepní vegetace pracuje na jejich složitém odstranění.
Na svazích a návrších jednotlivých pahorků nalezneme, pro toto území významná společenství xerotermních trávníků. Tato společenství tvoří například ostřice nízká, kostřava walliská, hlaváček jarní, hlaváč žlutavý, černýš rolní, divizna brunátná, válečka prapořitá a dalšími vzácnými rostlinami, jako je např. bělozářka liliovitá či koniklec luční.
V této přírodní rezervaci byl zaznamenán výskyt i některých vzácných hub. V přírodní rezervaci Kopeč nalezneme významnou teplomilnou faunu bezobratlých. Žijí zde vzácní teplomilní pavouci plachetnatky, běžníci, slíďáci a stepník rudý.
Severně, přes zdejší pole je vidět Dřínovský vrch, též Dřínov zvaný. Je to 247 metrů vysoký vrch a rozkládá se mezi středočeskými obcemi Dřínov, Úžice a Zlosyň v okrese Mělník východně od 10. kilometru dálnice D8. Rozsáhlá náhorní vrcholová plošina se nachází 50 m nad okolní krajinou. Na jižním svahu se nachází přírodní rezervace Dřínovská stráň. Rezervace Dřínovská stráň byla vyhlášena roku 1994 a nachází u obce Dřínov na jižním svahu Dřínovu. Důvodem ochrany jsou opukové bílé stráně s bohatou teplomilnou květenou a entomofaunou. Stráň je pokryta mozaikou teplomilných trávníků, na svazích lze najít pryšec sivý, hlaváč šedavý, kavyl Ivanův, len tenkolistý či ledenec přímořský. Z živočichů žije v oblasti řada reliktních xerotermních druhů, např. vzácná kobylka Bicolorana bicolor. Průzkum brouků zjistil 44 druhů z čeledi mandelinkovitých
Dřínov je to výrazný svědecký vrch ze spodnoturonských vápnitých jílovců a slínovců s rozlehlou vrcholovou plošinou z nefelinitu, se štěrky staropleistocenní (günzské) terasy Vltavy-Labe. Vrch, zvedající se nad akumulačním reliéfem středopleistocenních teras na severu a západě a nad destrukčním povrchem na východě a jihu, má příkřejší východní a jižní svahy (místy porušené sesuvy a slíništi). Plošina je kromě jižní části (louka, orná půda) zalesněna borovým porostem, na svazích se uplatňuje smrk střídající se s plochami dubů s břízami, vzácněji borovice. Od jižní hrany plošiny je výhled.
Na vrcholové plošině se nachází bažantnice, fotbalové hřiště Sokolu Dřínov a vodní nádrž zavlažovacího systému Vltava. Na vrcholu byly odkryty zbytky hradiště.
A ještě jedna přírodní památka se nachází u obce Dřínov. Je to přírodní památka Hradiště mezi obcemi Dřínov, Zlonice a Bakov v okrese Kladno, východně od stejnojmenné kóty (297 m n. m.). Chráněné území zaujímá něco přes 500 metrů dlouhý a padesát metrů široký pruh v horní části stráně, která spadá k jihu až jihovýchodu, do údolí Bakovského potoka. Východního okraje přírodní památky se dotýká silnice II/118 Slaný–Zlonice.
Důvodem ochrany je stanoviště teplomilných travinných a křovinných společenstev slínovcových strání, je to bohatá lokalita čičorky pochvaté. Na svažitých stráních se nachází typická travnatá vegetace teplomilných trávníků s válečkou prapořitou a ledencem přímořským. Stepní společenstva slouží i jako refugium teplomilných druhů živočichů. Zase kousek stepi v našem střípku ze Středočeského kraje.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora