Jsou dny, kdy se k hradu Trosky slétávají čerti z celého kraje. Jak známo, má peklo spoustu bran, kudy se lze do pekla dostat. A cestička tam bývá dobře dlážděná, pro mnohé hlavně zlaťáky. A Trosky jsou pověstná brána do pekel v srdci Českého ráje a jednou za rok ti čerti vylézají z brány pekelné, která je tu v podobě různých skalních a jeskynních systémů, jež se nacházejí pod hradem a pod jeho okolím. Říká se, že při stavbě hradu v letech 1380 až 1390 se snažili panu Čeňkovi z Vartenberka co nejvíce znepříjemnit jeho výstavbu. V noci strhávali lešení a bortili hradby. Nakonec se však čerti museli ukrýt pod hrad do podzemních chodeb a vylétají pouze jednou za rok, a konají zde své čertovské slavnosti.
Hrad Trosky je dominantou Českého ráje. Jeho nezaměnitelná silueta dvou věží na ostré skále vítá své turisty a nabízí nádherné výhledy do krajiny. Podle legendy na tomto malebném místě stávalo něco děsivějšího – a sice brána do samotného pekla. Čerti zde každou noc hýřili, tančili, hulákali, hráli karty a ke hříchu ctnostné lidi vábili. Tu a tam se našel odvážlivec, co s čerty chtěl změřit síly, ale zle to s ním dopadlo. Místní pán Čeněk se nemohl déle na to dívat, jak jeho lid trpí. Rozhodl se na skále vybudovat hrad, a tím bránu do pekla uzavřít. Čertům se samozřejmě takový nápad vůbec nelíbil. Stavbě hradu se tak snažili různě zabránit. Stavba hradu tak trvala neuvěřitelných deset let. Nakonec se hrad podařilo dokončit a řádění čertů zmizelo. Kraj vzkvétal, že i dávní pohanští bohové z toho měli tadost.
Hrad nejspíše založil opravdu Čeněk z Vartemberka a sice jako obranné sídlo na důležité obchodní stezce. Panna a Baba se věže asi nejspíše jmenují podle svého vzhledu. Baba je malá a široká, Panna štíhlá a vysoká. Pravdou je, že páni z Bergova opravdu hrad vlastnili. Rod zanikl v druhé polovině 15. století.
Vypráví se také, že hrad Trosky získal pán z Bergova a začal z něj budovat sídlo hodné králů. Snažil se o to, aby se z Trosek stalo místo často navštěvované a obdivované šlechtici. To se mu také postupem času podařilo. Na hrad se sjížděla knížata, hrabata ze široka daleka a obdivovali krásu Trosek. I lidu v podhradí se dařilo dobře. Jednoho dne musel pán z Bergova odjet, a tak svěřil vládu nad hradem a jeho okolím své paní a dceři. Ty vládly zpočátku velmi moudře. Jenže jak to tak bývá, sláva a moc rychle přejímají vládu nad rozumem a moudrostí. A tak netrvalo dlouho a obě ženy se začaly o vládu nad hradem hádat. Starší si myslela, že je moudřejší, než mladá a nezkušená. Mladá si zase myslela, že je krásnější a chytřejší, než stará a hloupá. Matka s dcerou se natolik rozhádaly, že si každá za své obydlí zvolila jednu věž. Menší a širší si vzala maminka a vyšší a štíhlejší věž obývala dcera. Postupem času už ani nevycházely ven a jen na sebe z oken pokřikovaly, hádaly se a nadávaly si. Kraj postupně pustl a pán se nevracel. Zahynul někde v dalekých zemích. Jednoho dne hlasy ustaly. Poddaní se i tak bály do hradu dlouho vstoupit. Jednoho dne se přece jen jeden mladík odvážil. Nenašel však na hradě živé duše. Kam dcera s matkou zmizely, dodnes nikdo neví. Víme jen to, že na jejich památku byla menší věž pojmenována Baba a vyšší věž Panna. Ale my dobře víme, že je odnesli čerti a každé v pekle přidělili samostatný kotel. Hádky však pokračovaly, až nejvyšší vládce pekel nařídil oba kotle papinovským způsobem uzavřít. A tak i v pekle, kromě úpění dalších hříšníků, nastal klid.
Trosky nejsou jen hrad, ale také mimořádný přírodní úkaz – dvě, dnes už vyhaslé sopky, odkryly své přívodní dráhy magmatu (láv) a ztuhly ve dva propojené sloupy. Ale i o tom je povídání, jak ten přírodní útvar Trosek vznikl.
Málokdo ví, že s Troskami souvisí ostrý vrch s kapličkou, co nad Jičínem ční. Jmenuje se Zebín a je také sopečného původu, ale říká se, že v obojím má prsty, v Zebíně však spíše botu, čert. Výstup na něj je namáhavý, ale stojí za to. Návštěvníkovi se zde nabízí přenádherný výhled do okolní krajiny. A málokdo ale ví, jak tento kopec vznikl. Je o tom hezká, byť strašidelná legenda. Hlavně do budoucna. Jak už to v legendách bývá, může za vše nešťastná láska. Chudý, ale šikovný chasník se zamiloval do mlynářovy dcery. Ten měl ale pro svou dceru jiného nápadníka. Bohatého s ohromným majetkem. Mladík si stýskal a naříkal. Jednou kolem jeho chaloupky šel dobře oděný pán a řekl mu, že když mu mladík slíbí, že s ním za 7 let půjde do služby, tak mu řekne, kde je zakopaný veliký poklad. Mladík souhlasil a později na uvedeném místě opravdu poklad našel. Díky penězům si mohl vzít svou vyvolenou. Žili spolu šťastně a na slib úplně zapomněli. Jenže po 7 letech se u dveří mlýna zjevil opět onen dobře oděný pán. Teprve teď mladý mlynář poznal, komu své služby nabídl, když uviděl rohy. Začal horečně přemýšlet, jak se ze služby v pekle dostat. A tak vymyslel plán. On a čert poběží závod. Když mladík vyhraje, nebude muset do pekla. Čert souhlasil. V tu ránu se začal pán s rohy natahovat a zvětšovat, až z něj byl obr, a závod začal. Čert dělal mílové kroky a mladík se už už obával, že závod prohraje. Tu však zjistil, že je v cíli první. Zaradoval se a podivil zároveň. Šel zjistit, co čerta tak zdrželo. Uviděl, jak obrovský čert vyklepává kamínek, co mu uvízl v botě, a zabránil mu tak v běhu. A protože čert byl obrovský, byl obrovský i kámen. Tam, kde dopadl, vznikla vysoká, špičatá hora pekelných kamenů. Zebín. Když čert zjistil, že prohrál, s úpěním zmizel. Ale ještě než zmizel, přísahal, že se vrátí. Dvěma přísahajícími prsty prorazil povrch zemský, ty však na světle ihned zkameněly. Trosky byly na světě. Ale přísaha byla vyřčena. Pro jistotu tak dal mladý mlynář na vrcholku hory postavit kapličku, která tam stojí dodnes. Říká se, že až nebude, tak se čert vrátí a bude zle. Už kolikrát měla namále a dnes k tomu taky není daleko. Však přece, čert nikdy nespí!
Václav Ziegler
FOTO – autor