V Zoo Praha se narodila roztomilá štěňata psů pralesních. Návštěvníci již mohou dvojici mláďat nově pozorovat ve venkovním výběhu. Tyto jihoamerické šelmy se zde podařilo rozmnožit po pěti letech. Jde o první vrh nově sestaveného páru těchto obtížně chovatelných divokých psů, uvedl Filip Mašek, tiskový mluvčí Zoo Praha.

»Nová chovná dvouletá samice přišla na základě doporučení koordinátora Evropského chovného programu (EEP) loni v listopadu z Francie a už teď se těšíme z prvních štěňat, což považujeme za velký úspěch,« řekl kurátor savců Pavel Brandl i s ohledem na genetickou hodnotu jedinců. Otec pětiletého samce, tedy dědeček letošních mláďat přišel totiž do Zoo Praha až z Japonska, zatímco matka samice pochází z Francouzské Guyany.

Dvojice štěňat se narodila 8. dubna a až doposud byla jejich expozice v areálu malých amerických šelem, nedaleko expozice ledních medvědů, zakrytá v klidovém režimu. Při odchovu mláďat jsou totiž psi pralesní velmi citliví na jakékoliv vyrušení. I proto jsou dnes v zoologických zahradách chováni vzácně.

»V těchto dnech už lidé mohou štěňata spatřit hlavně ve venkovním výběhu. Jejich pohlaví zatím neznáme, neboť důkladná veterinární prohlídka je teprve čeká. Začínají se ale krásně vybarvovat a získávají světlejší barvu dospělců,« vysvětlila vrchní chovatelka malých savců Denisa Zběhlíková. Podle ní jim nechybí apetit a v těchto dnech už z mateřského mléka úplně přecházejí na masitou stravu, a tak už mají první kritické období za sebou. »Nejlépe návštěvníci udělají, když se na ně půjdou podívat hned ráno po otevření zoo,« poradila chovatelka. »Za silného poledního slunce odpočívají v jedné z chladných nor, což jim ostatně nikdo nemůže mít za zlé,« dodala.


Rodiče letošních mláďat jsou mladým párem a jde tak o jejich první vrh. Pětiletý pes a dvouletá fena tvoří od prvního dne harmonickou dvojici. Samce návštěvníci poznají podle mohutnější hlavy a světlejší srsti. Mláďata psů pralesních jsou výrazně tmavší než dospělci. To jim v přírodě pomáhá lépe se skrýt v porostu vegetace.

Pes pralesní (Speothos venaticus) je středně velká psovitá šelma obývající území Střední a Jižní Ameriky od Panamy, Peru, Brazílii až po Paraguay.
Májí zavalité tělo dorůstající do délky cca 57–75 centimetrů, krátké nohy i ocas. Hlava je krátká a masivní, podobná spíše malé medvědí. Uši jsou malé se zakulacenými boltci a oči jsou taktéž k poměru hlavy malé. U dospělých psů pralesních je výška v kohoutku 30 centimetrů a celková hmotnost činí 5 až 7 kilogramů. Zbarvení je celkově hnědé, ale se vyskytnout i hnědočerné nebo rezavé. Jen krátký ocas (12 až 15 centimetrů) je vždy tmavý.

Psi pralesní žijí buď samotářsky, nebo v malých rodinných skupinách. Samice bývá březí 67 dní a rodí jedno až šest mláďat. Mláďata jsou odchovávána v podzemní noře nebo ve vhodném dutém kmeni. Zatímco samice s nimi zpočátku zůstává v úkrytu, samec obstarává potravu. Později se do péče o štěňata zapojují i starší sourozenci. Mláďata dosahují pohlavní dospělosti po 10 až 12 měsících. Rodina obývá teritorium, které si značkuje močí, ale mimo dobu odchovu mláďat vede často potulný život.

I přesto, že májí krátké nohy, umí psi pralesní zdatně běhat i plavat, a jejich smečka dovede navzdory své velikosti skolit kapybary, pekari i dokonce tapíra, ačkoliv většinu jídelníčku tvoří pásovci, aguti, zajíci, krysy, vačice, ale živí se i ovoce.
Psy pralesní dnes ohrožuje především rozšiřování zemědělské půdy, méně kořisti v důsledku nelegálního lovu a rovněž zvýšené riziko nákazy smrtelnými chorobami od domácích psů. Z těchto důvodů je druh řazen na Červeném seznamu IUCN do kategorie téměř ohrožený.
V Praze začal chov psů pralesních na konci 80. let 20. století a dosud se narodilo přes 100 mláďat.
(mac)
FOTO – Zoo Praha/Oliver Le Que a Tomáš Adamec, wikipedia.org/CC BY-SA 3.0/Bonne1978, wikimedia/GNU FDL/spaycific’zoo