Jihočeská zoologická zahrada Hluboká nad Vltavou potvrdila, že letošnímu mláděti kočkodana husarského se daří výborně a ne jinak je tomu i u dalších letošních mláďat, třeba jehňat ovce walliské. I pelikáni bílí se po zimě dnes vrátili zpět do výběhu, těšíce se na vodu. Prvními letošními přírůstky v Zoo Hluboká se stala mláďata medvěda plavého.
Mládě kočkodana husarského, které se v Zoo Hluboká narodilo 6. února se má čile k světu. Měsíční malý sameček s tmavou srstí se již vzdaluje z matčiny bezprostřední blízkosti a prozkoumává čile vnitřní ubikaci.
Kočkodani husarští (Erythrocebus patas) jsou klasickým příkladem pozemních kočkodanů. Ve volné přírodě běhá ze všech opic nejrychleji (až 55 kilometrů za hodinu) a na špatných afrických silnicích předběhne každé auto.
Vyskytují se jižně od Sahary od Senegalu až do Etiopie a Keni. Jejich přirozeným biotopem jsou travnaté a křovinaté savany.
Živí se ovoce a jinými plody, semeny, trávou, ale často také různými částmi akácií, různými živočichy včetně hmyzu, ještěrů a ptačích vajíček.
Májí plošší hlavu, silnější chrup s dlouhými horními špičáky a výše postavené tělo na krátkoprstých končetinách. Váží 4-13 kilogramů s délkou těla mezi 60 a 57 centimetry. Avšak jejich ocas mívá délku 50-75 centimetrů. V každé skupině je jen jeden dospělý samec, který ji bedlivě hlídá před nepřáteli a při případném ohrožení na sebe upoutává pozornost dravce. Vůdcem tlupy je ale nejzkušenější samice.
Zatímco pralesní opice využívají k dorozumívání desítky zvukových signálů, kočkodani žijící na volném prostranství si vystačí s několika základními hlasy. Za takového mlčenlivce byl považován i kočkodan husarský, dokud laboratorní pokusy neukázaly, že jeho hlasový repertoár je bohatší. Ozývá se však potichu, takže v přírodě na vzdálenost nad 100 m už není slyšet.
V době sucha je možné u napajedel zastihnout shromážděné kočkodany v počtu pětinásobně větším, než je normální velikost tlupy (30 až 40 zvířat). V největším poledním žáru zalehnou na tři hodiny do stínu, jinak jsou stále na nohou. Samice dává samci najevo svou ochotu k páření hrbením a nafukováním tváří. Většinou se rodí jedno mládě po 160-170 dnech březosti a do stáří dvou měsíců má černou barvu. Samice zůstávají v rodné skupině a mladí samci ve stáří 3 let odcházejí.
Prvními přírůstky roku 2023 v Jihočeské zoologické zahradě Hluboká nad Vltavou se stala dvě mláďata medvěda plavého. Jedná se o druhý odchov tohoto druhu v Zoo Hluboká, ale i v České republice. První mládě se zde narodilo v roce 2018 a nyní žije v Zoo Spišská Nová Ves.
Medvíďata se narodila se 4. ledna 2023 v odpoledních hodinách. Chovatelé to zjistili až následující den při pravidelné ranní prohlídce a to díky zvukům vycházejícím z jejich ubikace. Instalovaný kamerový systém jim pomohl určit zpětně dobu porodu.
Počet mláďat se chovatelům podařilo přesně zjistit až po několika dnech, kdy se samice po porodu poprvé zvedla ze svého pelechu. Do té doby byl počet medvíďat odhadován podle zvuků a ne zcela zřetelných záznamů z kamer až možná čtyři mláďata.
Pohlaví mláďat bude zjištěno až při první preventivní kontrole, při které budou zároveň naočkována. Medvědice se svými zatím velmi malými medvíďaty ještě neopouští svou vnitřní ubikaci, která jim nahrazuje brloh.
Medvěd plavý (Ursus arctos isabellinus) je velmi vzácný poddruh medvěda hnědého (Ursus arctos) žijícího v nepřístupných horských oblastech Střední Asie (Ťanšan, Pamír, Hindúkuš, Karákoram) a v západním Himálaji. Je znám i pod synonymy medvěd ťanšanský, himálajský nebo bělodrápý. Právě dlouhé a většinou světle zbarvené drápy jsou pro něj charakteristické.
Ve většině zemí svého výskytu je zařazen do červeného seznamu ohrožených druhů. Dohoda o ochraně druhů před obchodováním (CITES) ho řadí do přílohy I., tedy s nejpřísnější ochranou.
Velikost medvědů plavých je velmi variabilní. V porovnání se středoevropským poddruhem medvěda hnědého je však menšího vzrůstu. Velmi proměnlivé je i zbarvení srsti, a to od světle šedé, slámově žluté, přes světle hnědou, až k tmavě hnědé i téměř černé. Barva drápů většinou odpovídá barvě srsti.
Medvěd plavý je všežravec a základ jeho potravy je ve volné přírodě tvořen rostlinnou složkou (tráva a další rostliny, kořínky, plody a bobule, ořechy) a živočišná strava jen zřídka, a to hlavně bezobratlí, hlodavci a mršiny.
Jsou to samotářská zvířata toulající se krajinou, přičemž si hledají vhodnou potravu. Pouze v období říje, která probíhá během května až června, se setkávají obě pohlaví.
Během nepravého zimního spánku pak medvědice rodí velmi malá a nevyvinutá mláďata. U medvědů totiž existuje tzv. utajená březost, při které se vývoj zárodku na určitou dobu zastaví. Utajená březost medvědic tedy trvá přibližně 7 až 8 měsíců (nejdéle 9 měsíců). 4,5 až 6,5 měsíce z této doby se ale zárodek nevyvíjí. To je období zárodečného klidu. Jeho délka je různá a závisí na době páření, věku i životních podmínkách samice. Pak následuje samotný vývoj zárodku a do narození trvá pouze 8 až 10 týdnů. To umožňuje oddálení porodu do zimy. Medvědice je proto schopna se koncem léta a na podzim před zimováním dobře vykrmit. Kdyby měla mláďata již v létě, nemohla by si na zimu vytvořit dostatečné zásoby tuku a úspěšně přezimovat. Medvíďata přichází na svět velmi malá (asi jako veverka), hluchá, slepá a slabě osrstěná.
Pelikáni bílí se po zimě vrátili dnes zpět do výběhu. Prý se tak moc těšili na vodu, že skoro vyskočili dvěma ošetřovatelkám při přenášení z náručí.
Pelikáni patří mezi jedny z nejtěžších létajících ptáků. Jejich mohutné tělo může vážit až 15 kg. Živí se hlavně rybami, které chytají do hrdelního vaku. Hnízdí ve skupinách, a proto v Zoo Hluboká dělá dvěma párům společnost stohlavé hejno plameňáků růžových ve vedlejším výběhu.
(mac)
FOTO – zoohluhoka.cz
REPRO FOTO – Facebook/Jihočeská zoologická zahrada Hluboká nad Vltavou