Zoo Praha získala dva samce kriticky ohrožených jeřábů bílých. Pražská zoo tak nově láká nejen na unikátně zbarvená mláďata tohoto jediného kriticky ohroženého zástupce svého rodu, ale i na největší kolekci jeřábů v Česku, řekla tisková referentka Zoo Praha Alena Maděrová.
»Dva mladí samci dorazili do Zoo Praha z německého ptačího parku Walsrode na doporučení Evropského koordinátora chovu (EEP). Výhledově by je také měly doplnit samice, se kterými vytvoří chovné páry,« nastínil plány chovu kurátor ptáků Antonín Vaidl.
Zoo Praha se tak nově může pochlubit největší kolekcí jeřábů v republice, nejvzácnější ze všech sedmi druhů mohou návštěvníci spatřit v první venkovní voliéře expozičního celku Ptačích mokřadů. Jeřába bílého od jeho „pražských“ příbuzných – jeřábů bělošíjích, laločnatých, mandžuských, panenských, popelavých a rajských – odlišuje jeho zcela jednoduchý sněhobílý šat s černými letkami na křídlech a červenými znaky na neopeřených nohou a obličeji.
»Bezmála roční mláďata jsou však dosud místy světle hnědá, do sněhobílého šatu by měla postupně ‚prokvést‘ po dosáhnutí druhého roku věku. Návštěvníkům se tak nabízí zcela unikátní možnost spatřit tento vzácný druh v mladistvé podobě,« zve do Zoo Praha Vaidl.
Jeřáb bílý hnízdí na Sibiři v oblasti dolního toku řeky Ob a v tundře Jakutska poblíž vodních zdrojů, na které je vázán. Pro zdejší původní obyvatele, zejména Jakuty, je posvátným ptákem (jakutsky zvaný kytalyk), spojovaným se šamanskými rituály. V současnosti se však jeho počty v přírodě pohybují okolo tří až čtyř tisíc jedinců.
Klíčovou hrozbou pro tento druh je vysychání mokřadů na zimovištích v důsledku odklánění a přehrazování vodních toků. Ohrožuje jej také rozšiřování lidského osídlení zapříčiňující vyrušování na hnízdištích, případná otrava pesticidy využívaných v zemědělství a v neposlední řadě rybolov. Proto byl již v roce 1988 zařazen na Červený seznam IUCN, kde se nyní jako jediný z jeřábů nachází v kategorii kriticky ohrožených druhů.
Dospělí jedinci dosahují délky mezi 115–127 centimetrů, výšky zhruba 140 centimetrů, hmotnosti okolo 5 až 10 kilogramů. Rozpětí křídel dospělého jedince bývá mezi 210–230 centimetry. Po návratu ze zimoviště páry obsazují svá hnízdiště, tokají a ozývají se duetovým troubením. Troubení vzniká díky extrémně dlouhé průdušnici, stočené v dutém hřebeni klíční kosti do kličky. Pro jeřáby jsou charakteristické jejich snubní tance, při kterých rozpřahují křídla, vyskakují do vzduchu a hluboce se uklánějí. Páry tvoří na celý život, ale přesto se samec samici každý rok dvoří. Tanec pomáhá k upevňování partnerských vazeb. Hnízda si staví z vodních rostlin. Hnízdo mívá průměr až 80 centimetrů a bývá často umístěno v mělké vodě. Samice snáší obvykle dvě vejce, většina párů však odchová pouze jedno mládě. Na vejcích samička sedí 27–29 dnů a samec se v tu dobu pohybuje poblíž. Mláďata jsou opeřená za 70–80 dnů. Pohlavně jeřábi dospějí v sedmi letech a v lidské péči se pak dožívají okolo šedesáti let. Jejich potravou jsou vodní rostliny, hmyz, bezobratlí živočichové i menší obratlovci, ryby i hlodavci.
(mac)
FOTO – Zoo Praha/Petr Hamerník, wikopedia.org/CC BY-SA 2.0/Alastair Rae a Bernard DUPONT