Přesně posledního června se v Zoo Olomouci narodila dvě koťata kočky krátkouché neboli amurské. Během první kontroly a odčervování se zjišťovalo i pohlaví koťat. Tato krásná chlupatá klubíčka jsou kočičí bratři. Kočka krátkouchá je největší a nejseverněji žijícím poddruhem kočky bengálské. Zoo Olomouc tyto kočky chová od roku 1993 a odchovala již 61 mláďat.
Mláďata se narodila 30. června a jejich matka si je prozatím stále ještě hlídá v boudičce. 16. srpna u nich proběhlo první odčervování a bylo zjištěno i jejich pohlaví. Veterinární prohlídka potvrdila, že se jedná o dva samečky. »Zajímavostí je, že mláďata na rozdíl od předešlých let odchovávají oba rodiče společně,« popsala zooložka Jitka Vokurková. Olomoucká zoo chová kočky krátkouché od roku 1993. Za ta léta se zde narodilo 61 mláďat.
Kočka krátkouchá (Prionailurus bengalensis euptilurus) je největším a nejseverněji žijící poddruh kočky bengálské a tomu odpovídá i hustá, poměrně světlá srst a i její černé skvrny jsou méně syté, na rozdíl od poddruhů, které žijí jižněji. Samice bývají březí 65–70 dnů, mívají dvě až čtyři mláďata. Obývá nehostinné oblasti Dálného Východu, kde mohou teploty spadat až k -20°C. Typickým prostředím jsou pro ni spíše husté lesy. Pohybuje se ale také v údolí řek, lesnatých roklích a pobřežních oblastech. Setkali bychom se s ní ve východní Sibiři, Mandžusku, Koreji a na japonském ostrově Cušima.
V Koreji se ocitá na prahu vyhynutí důsledkem nepřímých otrav. Loví hlodavce, kteří pozřeli jed. Mnohem snadnější je totiž ulovit přiotrávenou kořist, což se ale stává pro kočku velmi nebezpečným. Kriticky ohrožená je také v Japonsku, kde je hlavním viníkem ztráta životního prostředí a automobilová doprava. V letech 1984-1989 byl tento druh v Číně loven právě pro kvalitní hustou kožešinu. Ročně se exportovalo až 200 000 kůží převážně do Japonska. V neolitické Číně byl tento druh domestikován. Později však byla nahrazena domácí kočkou evropskou.
Tělo kočky krátkouché kryje hustá srst, jejíž zbarvení zůstává světlejší i v zimě, postavu má mohutnější než u ostatních poddruhů a má kratší zaoblené boltce uší, kterým vděčí za své jméno. Tělo měří 60 až 70 centimetrů a ocas je dlouhý cca 40 centimetrů. Loví především na zemi, ale odpočívá v bezpečí na stromech. Hlavní potravu tvoří hlodavci, ptáci, plazi, obojživelníci a mnohdy uloví i malá mláďata kopytníků. Kočka krátkouchá patří ke zvířatům s převážně soumračnou a noční aktivitou, ale aktivní bývá i brzo z rána. Může dosahovat hmotnosti šest až devět kilogramů. Před zimou většinou přiberou na váze, kterou do jara zase ztratí. Mláďatům se v 10 dnech otevírají oči, ve 23 dnech začínají žrát maso a doupě opouští zhruba po měsíci. Dospělí jedinci se dožívají 13 let.
(mac)
FOTO – Zoo Olomouc