Sekera, v časech dávných nejen pracovní nástroj, ale i sečná zbraň, se používá především k opracovávání dřeva sekáním. Ale i v potravinářství k dělení větších kusů masa či k sekání kostí mrtvých zvířat, používají jí tesaři, dřevorubci, hasiči a v neposlední řadě i kutilové, především pak majitelé rodinných domů, chataři, chalupáři a všichni ti, kteří propadli zahrádkaření.
Sekera do kutilovy dílny patří. Vysvětlovat těm, pro něž je koníčkem tesařina, že jedna sekera (klasická tesařská širočina) jim k práci nestačí, je zbytečné. Ví to!
Pojďme si stručně shrnout pojmy, které se sekerou souvisejí. Hlava sekery má obvykle tvar klínu s otvorem, který se nazývá oko, v němž je pevně vsazeno topůrko, které tvoří rukojeť sekery. Topůrko je v oku hlavy nástroje fixováno klínkem, hlava sekery pak může být ještě dodatečně fixována pomocí podlouhlé plechové bezpečnostní zarážky, která se vkládá do oka v hlavě sekery a je pevně spojena s topůrkem (obvykle je připevněna šroubky).
Obvykle vystačíme s univerzální sekerou mající užší ostří, kolem 30°. Je menší, řekněme – obratnější, jednoručně s ní naštípáte dříví na drobnější polínka nebo třísky. Univerzální sekery se prodávají i ve větších délkách, ty jsou však určeny pro speciální práce, například k odvětvování poražených stromů. Štípací sekera je výjimečná tím, že má velmi široký klín, obvykle mívá úhel čepele kolem 35°. Pracuje se s ní obouručně a měla by si poradit i s menšími špalky bez použití klínku nebo kalače (kalač je těžká sekera na dlouhém topůrku určená pro štípání velkých dřevěných špalků. Má obvykle vyšší hmotnost – tři až pět kilogramů).
Moderní sekery bývají potažené teflonem nebo podobným lehce klouzavým materiálem. Pokud chcete mít jistotu, že vaše sekera je vyrobena z kvalitní oceli, nekupujte levné sekery v hobby marketu, ale dejte přednost značkovému výrobku. Můžete ji mít i s dřevěným topůrkem, ale i v tom případě třeba počítat s cenou srovnatelnou s výrobky používajícími tzv. plastová topůrka, některé jsou i dražší. Ale pořád můžete počítat s náklady v řádech několika set korun. Ovšem za ručně kované sekery zaplatíte i několik tisíc korun. Dobré pro profesionály. A pak pro ty, kteří ji ani nepotřebují, ale rádi se pochlubí, třeba tím, že si ji pověsí na chalupě na zeď.
Dnešní sekery jsou jiné, topůrka k nim nikoli ze dřeva (pokud ano pak z jasanu, buku, habru či akátu), ale z plastu se skelným vláknem.
Dobrou klasickou sekeru s dřevěným topůrkem, kterou měl v ruce snad každý, dnes jen obtížně zakoupíte, postupně z trhu mizí. Pokud ji máte doma, je načase si ji hýčkat, což ostatně, jako správní kutilové, určitě děláte. A to přesto, že plastová topůrka jsou lehčí, odolná proti vlhkosti a do rukou se při práci přenášejí daleko menší vibrace než u klasiky. Navíc u moderních seker odpadají starosti se zafixováním dřevěného topůrka do hlavy sekery. Což je někdy problém. Ne však pro nás, české kutily, my si poradíme se vším.
Kdo pravidelně štípe dřevo, ideálně potřebuje dvě základní sekery. Dlouhou štípací sekeru, většinou se prodávají v délce kolem 700 milimetrů, a kratší univerzální kolem 400 milimetrů. Ta je dobrá na jemnější práce, menší polínka či na třísky. Výhodou moderních seker, je jejich větší odolnost proti vlhkosti, nesporně dobré je, že hlava časem se z topůrka neuvolňuje. A určitě se nestane, když do špalku omylem uhodíte, že by se topůrko zlomilo. Jsou odolné vůči ohybu, tlaku, stárnutí i vůči klimatickým podmínkám.
Sekery dělíme několika skupin, mezi jednotlivými typy seker jsou rozdíly v jejich tvarech, hmotnosti, délce, tvaru a úhlu ostří a v délce a tvaru násady. Pro štípání větších kusů dřeva a k pracím na zahradě vyhovuje univerzální sekera o hmotnosti 1600 až 2000 g. Při výrobě trámů a sloupů jsou nejvhodnější tesařské širočiny, křesačky nebo teslice. Vyrábějí se v provedení pro pravou nebo levou ruku. Sekera s dlouhou násadou (800 až 900 mm) a hmotností 2 až 2,5 kg pro oboustranné použití se nazývá hlavatka. Sekery určené výhradně pro štípání dřeva mají tvar širšího klínu s úhlem od 12 do 35º, nebo jsou kombinací ocelové palice a klínu (již zmíněný kalač). Jejich hmotnost je až 4 kg a úhel je zpravidla 40º.
A ještě maličkost, která kutila potěší, protože by ji měl znát. Sekera je správně vyvážená, když topůrko zůstane ve vodorovné poloze při jeho podepření v oblasti spodního konce čepele. Proč to připomínáme? Proto, abychom se zbytečně nenadřeli…
(jan)