Dvaapadesátiletý Š‘ Chung-čching kdysi snil o cestě napříč Eurasií na kole, ale po příjezdu do Lhasy, hlavního města Tibetské autonomní oblasti na jihozápadě Číny, si to z čisté lásky k lidem rozmyslel.
Š‘ pochází ze severovýchodní čínské provincie Chej-lung-ťiang a kdysi pracoval jako tesař na místní farmě. Všední život mladého muže brzy omrzel. Jednoho dne si četl o exotických krajinách a kulturách jiných zemí na evropském a asijském kontinentu a propadl těmto představám.
»Od svých přátel jsem slyšel hodně o vzrušujícím vnějším světě, a tak jsem se v roce 1993 rozhodl, že se stanu batůžkářem, a doufal jsem, že projedu celou Eurasii,« vzpomíná.
Během své cesty do Tibetu v roce 2001 Š‘ vyměnil kolo za koně, v té době v regionu běžný dopravní prostředek. Když Š‘ dosáhl nadmořské výšky více než 4000 metrů, blátivé cesty ho donutily pokračovat v cestě pěšky.
Protože měl málo zásob, musel se živit divoce rostoucí zeleninou podél cest. Bohužel se při výstupu na horu přiotrávil a začal mít halucinace.
»Myslel jsem si, že tam zemřu, protože to bylo uprostřed ničeho. Zachránil mě však jeden místní vesničan, který mi nabídl domácí čaj z jačího másla a potravu,« řekl Š‘ a dodal, že právě pomoc a podpora srdečných neznámých lidí na jeho cestě mu umožnila dorazit v roce 2003 do Lhasy.
»Ačkoli patřím k jiné etnické skupině a mluvím jiným jazykem než místní tibetští obyvatelé, vždycky se na mě usmívají,« řekl Š‘. »Byl jsem na mnoha místech, ale tady mě přijali nejvřeleji,« dodal.
Baťůžkář byl laskavostí místních obyvatel velice dojat a svou dráhu veřejného činitele zahájil tím, že daroval nepoužívané a nepotřebné oblečení potřebným.
Později si Š‘ ve městě otevřel vlastní hospodu, která přilákala návštěvníky i z jiných částí Číny, z nichž mnozí se ukázali jako společensky založení. Lidé začali Š‘ žádat, aby jim pomohl předat jejich dary dětem žijícím mimo samotné město. Do hospůdky přinášejí nové oblečení, psací potřeby, knihy – vše, co děti potřebují, ale co si mohou jen stěží dovolit – a posílají je pak do škol ve vzdálených pasteveckých oblastech Tibetu.
Za posledních deset let se příspěvky na charitu, které Š‘ a další batůžkáři vybrali, dostaly do více než 60 tibetských oblastí a do této humanitární kampaně se zapojilo více než 1000 »laskavých a milých cizinců«, jako byl ten, který mu v horách zachránil život.
»To, co Š‘ dělá, mě neobyčejně dojímá. Kdysi jsem s ním jezdil rozvážet tyto dary do venkovských oblastí. Při pohledu na rozzářené úsměvy a čisté oči dětí jsem cítil, jak mi taje srdce, a pochopil jsem důvod, proč Š‘ neustále zasílá tyto pomůcky,« řekl Li Kchun-ming, který do Tibetu přijel z jihozápadní čínské provincie S‘-čchuan.
Š‘ je hrdý na to, že se jeho hostinec stal známou »přestupní stanicí« lásky a péče. Při svých cestách za účelem doručení těchto darů také zjistil, že v pasteveckých oblastech došlo k žádoucím změnám, například se výrazně zlepšila silniční doprava a životní podmínky místních obyvatel, stejně jako se zlepšila zdravotní péče a zásobování ve venkovských oblastech.
»Tibet pro mě znamenal nový začátek mého života. Právě milé úsměvy a dobrota lidí ve Lhase, které se často přezdívá ‚město slunce‘, mě přiměly k rozhodnutí usadit se a ukončit svou baťůžkářskou pouť. Doufám, že svým dílem mohu zasít semínko vřelosti do srdcí ostatních,« řekl Š‘.
(Xinhua)