Králíček obecný je malý zpěvný pták z čeledi králíčkovitých. Vzhledem k rozsáhlému a roztříštěnému areálu je zeměpisná proměnlivost značná, je popsáno 12–13 poddruhů. Ten náš, o kterém tu bude řeč je králíček obecný evropský. Délka těla samečka tak do devíti centimetrů a váha, správně dnes hmotnost, tak tu má sameček 5–8 g a samička tak kolem 6 g. Králíček obecný je nejen náš, ale i nejmenší pták evropský. Má kulovité tělo, poměrně krátký ocas a tenký špičatý zobák. Dospělý jedinec má olivově zelené zbarvení se světlou spodní stranou těla a dvěma bílými a jednou černou příčnou páskou na křídlech. Samec má živě oranžové, černě orámované temeno, které však není při volném pohybu příliš zřetelné. Samice má temeno žluté; mláďatům chybí kresba úplně; prachový šat je tmavošedý. Podobný, ale pestřejší je králíček ohnivý, který má v kresbě hlavy navíc bílý proužek přes oko a černou uzdičku; opeření ramen je zlatožluté.
Protože králíček obecný je drobný a má ochranné zbarvení, můžeme ho spatřit jen ojediněle, ale mnohem častěji ho lze zaslechnout. Vábení i zpěv jsou velmi vysoké, tiché, sykavé a vrzavé hlásky. Nejčastěji slyšitelným hlasovým projevem bývá jemné »sí si si«. Poměrně jednoduchý zpěv je vysoká ševelivá stoupající a klesající řada tónů, střídá se v něm slabý vyšší tón s poněkud nižším a současně kratším tónem. Vábení je tenké »srisrisri«. Naši velcí ornitologové Bejček se Šťastným uvádějí, že tóny zpěvu bývají přepisovány jako »ciciduiciciduicicidui« a vábení »sit, sit, sit«, přičemž tenounké vábení je mnohdy jediným ptačím hlasem, který lze v zimě v jehličnatých lesích zaslechnout.
Králíček obecný se poměrně hojně vyskytuje v téměř celé Evropě a Malé Asii. Izolované populace žijí také v severní Asii a Severní Americe. Současná evropská populace je početná, čítá 20 000 000 až 37 000 000 párů, což odpovídá 40 100 000 až 74 100 000 jedincům. Značně přibližný odhad světové populace je 98 000 000 až 165 000 000 dospělých jedinců. Na většině areálu svého rozšíření se zdržuje po celý rok, výjimku tvoří populace ze severních oblastí, které alespoň z části migrují na jih. Na území České republiky se vyskytuje hojně, a to v podstatné části středních a vyšších poloh (až do více než 1350 m n. m.), v nížinách jsou podmínkou výskytu jehličnaté nebo alespoň smíšené lesy. Početnost se podstatněji nemění, v letech 2001–2003 u nás hnízdilo 200 000 až 400 000 párů. Naše populace jsou stálé. Přes léto se zdržuje v jehličnatých, především smrkových lesích, často se objevuje i v zahradách a městských parcích s dostatečným porostem jehličnatých dřevin. Především v zimním období jej můžeme vzácněji objevit i ve smíšených lesích. Živí se malými bezobratlými – převážně drobným hmyzem, jeho larvami a malými pavouky. Nejdůležitější složkou potravy jsou mšice a chvostoskoci.
Historický název králíčka obecného je zlatohlávek obecný a zlatohlávek ohnivý. České rodové jméno »králíček« je doslovným překladem latinského rodového jména Regulus. Latinsky »rex« je král, »regulus« malý král čili králíček, králevic, kníže, princ. Králíček má na hlavě výraznou žlutou nebo až oranžovou skvrnu, která může evokovat královskou korunu. K pojmenování vedl vzhled ptáka. Ve staročeštině byl nazýván i »králík«. Dalšími byla jména zlatohlávek, zlatohlásek. Dříve se »králíček« říkalo také střízlíkovi (což platí dodnes pro některá nářečí) a na Moravě zvonohlíkovi.
Velikostí je králíček protikladem krále našich ptáků, za kterého byl odedávna všeobecně považován orel.
Bude zajímavé v současné době sledovat, co s výskytem králíčka obecného i ohnivého udělá kůrovcová kalamita, která podstatnou část jehličnatých lesů sklátila. Věřme, že tento, ač malý, tak velmi sympatický ptáček kalamitu přežije. Přejme mu to!
Václav Ziegler