Američtí planetologové dospěli k závěru, že fotosyntetizující marťanský život může existovat v přípovrchových vrstvách ledu ve středních zeměpisných šířkách Marsu, kde jsou optimální podmínky jak z hlediska světla a ochrany před zářením, tak z hlediska přístupu ke kapalné vodě. Zjištění vědců byla zveřejněna v článku ve vědeckém časopise Communications Earth & Environment.
»Naše analýza ukazuje, že pozemské fotosyntetické organismy nebo jejich marťanské protějšky mohou existovat v ledovém sloupci na Marsu v oblastech planety, kde to usnadňuje příznivá úroveň slunečního osvětlení. Takové podmínky mohou existovat zejména v hloubce několika centimetrů uvnitř ‚prašných‘ ledovců ve středních zeměpisných šířkách Marsu,« napsali vědci.
K tomuto závěru dospěl tým planetologů vedený Garym Clowem, vedoucím výzkumným pracovníkem Coloradské univerzity v Boulderu, při studiu toho, jaké fyzikální podmínky panují uvnitř tloušťky marťanských ledovců. Zájem vědců o tyto vrstvy ledu byl způsoben tím, že jsou teoreticky schopny chránit marťanský život před třemi hlavními hrozbami pro jeho existenci.
Mezi ně patří intenzivní ultrafialové záření ze Slunce, které atmosféra Marsu téměř nepohlcuje, nízké teploty na jeho povrchu a extrémně řídký vzduch, který způsobuje rychlé vypařování kapalné vody a její únik do volného prostoru. Silná vrstva ledu pohlcuje ultrafialové záření a zadržuje teplo a vlhkost pod svým povrchem, což by teoreticky mohlo chránit marťanský život před zánikem.
S touto myšlenkou Clow a jeho kolegové vypočítali, kolik světla a tepla by dostávaly hypotetické marťanské fotosyntetizující mikroby a rostliny ukryté uvnitř takových vrstev ledu. Tyto výpočty ukázaly, že nejpříhodnější podmínky pro existenci života na Marsu by se měly vytvořit ve středních zeměpisných šířkách na jižní polokouli planety, pokud se zde nacházejí ložiska vodního ledu, obsahující malé, ale významné množství prachu – od 0,01 % do 0,1 % jejich hmotnosti.
V takových podmínkách bude ultrafialové záření obzvláště účinně rozptylovat a tloušťka ledu bude dobře propouštět světlo a zahřívat se na dostatečně vysoké teploty, aby se v hloubce několika centimetrů nebo metrů od povrchu vytvořily shluky kapalné vody. Jak Clow a jeho kolegové poznamenávají, za podobných podmínek žije na Zemi mnoho arktických bakterií, hub a řas, což zvyšuje možnost nalezení jejich analogií na Marsu.
(cik)