Měření rusko-evropské sondy ExoMars-TGO ukazují, že úroveň kosmického záření v okolí Marsu se po zahájení nového cyklu aktivity Slunce v prosinci 2019 a »probuzení« Slunce na jaře 2020 snížila o více než polovinu. Na moskevském sympoziu o výzkumu Sluneční soustavy to oznámila profesorka Jordanka Semková z Ústavu kosmických výzkumů a technologií BAS (Sofie).
»Díky dlouhodobé práci na oběžné dráze Marsu získala naše mise jedinečnou možnost sledovat změny radiačního prostředí v okolí této planety v rámci dvou cyklů sluneční aktivity najednou. Naše měření konkrétně ukazují, že nyní úroveň záření poklesla na 47 % úrovně, která byla typická pro rok 2020, kdy bylo minimum sluneční aktivity,« uvedla Semková.
Vědci získali informace důležité pro posouzení bezpečnosti misí na Mars v rámci následných pilotovaných výprav. Bylo to možné díky tomu, že na palubě sondy je přítomen přístroj Lulin-MO. Jedná se o vysoce citlivý dozimetr vyvinutý bulharskými vědci.
Pro pozorování pomocí Lulin-MO jsou zvláště zajímavé výkyvy úrovně kosmického záření spojené s cykly aktivity Slunce. Když se aktivita erupcí na Slunci sníží, úroveň kosmického záření zpravidla vzroste, což souvisí se zvýšeným pronikáním kosmického záření dovnitř Sluneční soustavy z mezihvězdného prostředí v důsledku oslabení magnetického pole svítidla. V souladu s tím je »probouzení« Slunce doprovázeno zesílením pole a poklesem úrovně záření.
Měření ukázala, že tento pokles je na oběžné dráze Marsu velmi výrazný. V průměru byla radiační zátěž v této oblasti sluneční soustavy v září letošního roku 2,12krát nižší než v březnu 2020, tedy v době posledního minima aktivity svítivého tělesa. »To je třeba vzít v úvahu při plánování budoucích pilotovaných a robotických misí na Mars v rámci současného cyklu sluneční aktivity,« uzavřela Semková.
Úroveň erupční aktivity na Slunci zpravidla neustále stoupá a klesá s periodicitou přibližně 11 let. Tento vzorec, jak se vědci začali obávat před několika lety, mohl být porušen během předposledního a současného cyklu sluneční aktivity, které se vyznačovaly extrémně nízkým počtem slunečních skvrn a erupcí. Mnozí teoretici se domnívají, že takové anomálie naznačují zásadní změny ve fungování nitra svítidla.
Zejména na konci září 2017, kdy na povrchu Slunce došlo k rekordní erupci třídy X9,3, která byla nejsilnější událostí svého druhu za posledních patnáct let, přešlo Slunce do anomálně dlouhé »hibernace«. Tato »hibernace« trvala téměř tři roky, až do května 2020, kdy astronomové zaznamenali zrod poměrně silné erupce třídy M. Současný, pětadvacátý cyklus sluneční aktivity potrvá až do roku 2030, přičemž nejvyššího výkonu dosáhne v červenci 2025.
(cik, TASS)