Studie: Stěhování kočky je snazší, než majitelé očekávají

Přesunout volně se potulující kočku dovnitř natrvalo je rozhodnutí, ke kterému mnoho majitelů přistupuje s obavami: s pocitem viny z toho, že bývalou kočku, která se ráda procházela přírodou, omezují, starají se o kočičí toalety a poškrábaný nábytek a pochybují, zda si kočka někdy zvykne. Podle nového průzkumu mezi majiteli koček na Novém Zélandu však tento přechod obvykle probíhá hladčeji, než se očekávalo, i když není vůbec plánovaný.

»Naše zjištění zpochybňují představu, že se kočky nedokážou přizpůsobit vnitřnímu životnímu stylu,« uvedla výzkumnice z Adelaide University Julia Henningová. »Mnoho lidí se obává, že chov kočky uvnitř bude pro jejich kočku stresující, ale zjištění naznačují, že přechod byl často snazší, než se očekávalo,« dodává.

»Majitelé se během přechodného období jistě potýkali s určitými problémy, zejména v prvních několika týdnech, ale většina z nich shledala, že se jednalo o dočasné problémy a že dlouhodobé výhody daleko převyšovaly obtíže.«

Ve studii Dr. Henningová a její kolegové provedli průzkum mezi 87 majiteli koček, kteří již přešli z venkovního přístupu na pouze vnitřní životní styl kočky.

Téměř 70 % uvedlo, že proces byl jednodušší, než očekávali, a asi tři čtvrtiny uvedly, že mají v úmyslu chovat kočky i v budoucnu uvnitř.

Bezpečnost byla zdaleka hlavní motivací, kterou uvedlo 77 % respondentů, následovaná obavami o místní divokou zvěř a stěhováním domácností, přičemž obě tyto faktory zmínila přibližně třetina majitelů.

Více než 40 % uvedlo, že si jejich kočka zvykla na život v interiéru téměř okamžitě, zatímco zhruba čtvrtina uvedla, že to trvalo týdny.

Asi 13 % uvedlo, že se jejich kočka v době průzkumu stále neusadila – a tyto kočky byly také s větší pravděpodobností svými majiteli hodnoceny jako nešťastné.

Je pozoruhodné, že většina přechodů nebyla pečlivě naplánována. Téměř polovina majitelů se před přinesením své kočky dovnitř nijak nepřipravovala a více než třetina uvedla, že stěhování bylo vynuceno neočekávaným zdravotním problémem, obavami o bezpečnost nebo stěhováním.

Navzdory tomuto nedostatku přípravy většina majitelů stále popsala proces jako zvládnutelný, což naznačuje, že se kočky často přizpůsobují za pochodu.

Majitelé však často uváděli praktické problémy, jako je zavírání dveří a oken, aby se zabránilo útěkům, častější čištění záchodové toalety a dodatečné náklady na doplňky pro zpestření života, jako jsou škrabadla a hračky.

Výdaje vzrostly ve většině kategorií, ačkoli veterinární výdaje byly významnou výjimkou: 36 % majitelů uvedlo, že poté, co se jejich kočka přestěhovala dovnitř, utratili za veterinární péči méně.

Z emocionálního hlediska se vina opakujícím se tématem stala a někteří majitelé popisovali přetrvávající obavy z toho, zda uspokojují potřeby své kočky, nebo zda omezují život, který si zvíře kdysi zdánlivě užívalo venku.

Co se týče chování, většina majitelů u svých koček zaznamenala jen malou změnu, i když někteří hlásili zvýšení vyhledávání pozornosti, vokalizace a hry.

Autoři také zjistili, že kočky se adaptovaly před dosažením věku 2 let výrazně rychleji než starší kočky, což naznačuje, že dřívější intervence může tento proces usnadnit.

»Tato zjištění zdůrazňují důležitost podpory jak domácích mazlíčků, tak i jejich majitelů,« uvedla výzkumnice z Adelaide University Susan Hazelová. »Chov koček uvnitř nabízí významné výhody pro jejich bezpečnost a pohodu, ale úspěšný přechod závisí na podpoře majitelů stejně jako jejich koček. Náš výzkum ukazuje, že majitelé často potřebují ujištění, že chování, které pozorují během přechodného období, je dočasné a že existují praktické strategie – jako je poskytnutí šplhacích ploch, škrabadel, hraček a příležitostí ke hře – které mohou kočkám pomoci se úspěšně adaptovat.«

Studie byla publikována v časopise Applied Animal Behaviour Science.

(is)