Velký Roudný je kupovitý kopec s dnes zalesněným vrcholem a nápadnými pruhy dřevin mezi loukami na úbočí. Spolu s Malým Roudným tvoří dva výrazné vrcholy nad obcí Roudno (okres Bruntál) a hladinou Slezské Harty. Sopka se rozkládá v katastrálním území obce Roudno, východně od její zástavby. Sopka byla činná naposledy před jedním až dvěma milióny let, tj. koncem třetihor a počátkem čtvrtohor. Jde o nejzachovalejší stratovulkán čili složenou sopku na Moravě.
Velký Roudný je také nejvyšší sopka Nízkého Jeseníku. Na vrcholu je dosud patrná kráterová prohlubeň kuželovitého tvaru. Na stavbě masivu sopky se podílí jak sypký vulkanický materiál, tak i čedičová láva. Ta tvoří na úbočí Velkého Roudného i čtyři lávové proudy, z nichž nejdelší dosahuje 5 km délky a přelévá se přes štěrkovou terasu řeky Moravice. V místech dnešní vodní nádrže Slezská Harta přehradil lávový proud tok řeky Moravice, čímž vzniklo velké jezero, do něhož padaly sopečné vyvrženiny. Z nich se vytvořily usazeniny pórovitých tufitů, které se těžily jako dobrý stavební materiál. Dodnes se nachází v okolí obcí Razová a Karlovec. V nejdelším lávovém proudu, tekoucím na severovýchod, se v katastru obce Bílčice nachází činný lom na těžbu čediče.
Dne 27. října 2007 byla na vrcholu Velkého Roudného otevřena dřevěná rozhledna. Hlavním investorem stavby byla obec Roudno a Mikroregion Slezská Harta. Jde o 20 metrů vysokou šestipatrovou dřevěnou konstrukci na betonových základech s krytou vyhlídkovou plošinou ve výšce 17 metrů. Z té se může najednou rozhlížet až 16 lidí a k vidění je mimo jiné panorama nejvyšších vrcholů Hrubého i Nízkého Jeseníku, Krnovsko, Opavsko nebo také Oderské vrchy. Na výstavbu rozhledny bylo použito asi 18 tun modřínového dřeva a stavba stála přibližně 1,3 mil. Kč. Rozhledna je volně přístupná po celý rok a vstupné se neplatí. Z obce Roudno vede na vrchol zelená turistická značka.
Na vrcholku je malá zděná kaplička, která byla postavena v roce 1933 a z neutěšeného stavu obnovena po roce 1989. U kapličky je ukryta železná schránka s vrcholovou knihou. Za kaplí je na stojanech umístěno 15 obrázků Křížové cesty. Při výstupu na vrchol, který je oblíbeným poutním a turistickým cílem, se otvírá nádherné panorama krajiny s dalekým horizontálním výhledem na tři světové strany. Na úbočí kopce se nachází dvě kamenné mohyly s křížem, věnované obětem 1. světové války.
Velký Roudný je relikt struskového kužele se zachovalým kráterem podkovovitého tvaru, otevřeným k jihovýchodu. Tato asymetrická stavba je důsledkem převažujícího jihovýchodního větru v době erupce vulkánu. Asymetrická stavba vulkánu pak ovlivnila převažující směr tečení lávy k jihovýchodu. Na jižním svahu jsou zachovány svahové facie struskového kužele s periklinálním (úklon po svahu od centra vulkánu) zvrstvením strusek, naproti tomu na severním svahu způsobila eroze obnažení svrchní kráterové facie s úklonem strusek do středu vulkánu. Strusky jsou velmi hrubé a nespečené. Mezi velkými fragmenty jsou volné prostory a uloženiny postrádají popelovou frakci. Tento charakter uloženin odpovídá nízkoenergetické strombolské erupci. K vulkánu náležejí čtyři výrazné lávové proudy, které přesahují hranice chráněného území. Směrem k severu míří krátký proud Mlýna Roudná (délka 0,7 km, mocnost 15 m), k severovýchodu proud Heroldova mlýna o délce 1,3 km a mocnosti 30 m. Nejdelší, přes 5 km dlouhý, je proud Chřibského lesa, směřující na východ ke Slezské Hartě. Nedostatečně prozkoumanou stavbu (zahrnující polohy vulkanoklastik) má k jihovýchodu vybíhající hřbet, nazývaný proud Černého lesa. Výlevné čedičové horniny jednotlivých proudů mají složení alkalický olivinický čedič – nefelinický bazanit – olivinický nefelinit – limburgit. Magma ke svému výstupu využilo oslabené zóny na křížení zlomů severozápadního jihovýchodního směru a šternbersko-hornobenešovské zóny, která je úzkým, tektonicky stlačeným pásmem devonských sedimentů a vulkanitů v kulmské formaci hornobenešovského souvrství. Radiometricky zjištěné stáří čedičů prokázalo několik fází aktivity vulkánu v období spodního pleistocénu. Stáří vzorku odebraného z »proudu« Černého lesa činí cca 2,5 miliónů let, zatímco u vzorku z proudu Chřibského lesa jen 1,4 miliónů let.
Tak až si uděláte někdy výlet na Velký Roudný, stůjte před ním s pokorou. Doba, kdy soptil, není zase od nás tak velmi vzdálená!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora