Obec Veliš je územní součástí jižního okraje východní části Českého ráje s velmi bohatou historií. Leží pod Velišským hřbetem, 5 kilometrů jihozápadně od města Jičína. K obci Veliš patří ještě malá vesnička Vesec u Jičina. Obce se nacházejí v nadmořské výšce 322 metrů. V okolí Jičína v Jičínské pahorkatině se nachází několik výrazných vrcholů – bývalých vulkánů – Trosky (relativní výška nad okolním terénem 220 m), Zebín (100 m), Veliš (130 m), Střelečská hůra (125 m) a Loreta (115 m).
Zdejší krajinu převážně za posledních 100 mil. let utvářela především poslední mořská záplava v českém masívu, a to před cca 90 mil. lety. V době této poslední mohutné mořské záplavy v období křídy (druhohory), se zde usazovaly z počátku klastické sedimenty v podobě pískovců a později jemnější sedimenty hlubšího moře jako jsou slínovce a vápnité jílovce (opuky) s vložkami vápnitých pískovců. Po několika miliónech let došlo, díky zvyšujícímu se tektonickému tlaku na český masív, k regresi ústupu) moře. Během terciéru (třetihor) proběhlo zatím poslední mohutné horotvorné vrásnění. Deska Českého masívu byla pod tlakem z jihu (africký kontinent) částečně vyzdvižena a následně rozlámána ( říká se tomu saxonská tektonika). Jednotlivé bloky se postupně zaklesávaly (např. ohárecký rift) a nebo byly vyzdviženy (často stovky až tisíc metrů). Do těchto hlubokých zlomů pronikalo žhavotekuté magma a vytvářelo postupně mohutné vulkanické České středohoří, komplex vulkánů Doupovské hory a mnoho menších vulkánů a průniků magmatu ve středních, západních a severních Čechách. To je případ i zdejší lokality – vulkánu Veliš. Před cca 15 až 20 mil. lety (třetihory, paleogén – neogén) zde došlo nejprve k maarové erupci (obrovský výbuch magmatu a nadložních hornin při setkání magmatu se zvodnělými sedimenty druhohor ve velké hloubce). Následovaly strombolské erupce, které navršily mohutný tufový kužel (v tufu jsou vidět kusy vypálených podložních hornin – jílovců a vulkanického bazanitu, tzv. xenolity). Tímto kuželem též pronikaly výrazné kompaktní bazanitové žíly. Nadzemní část původního vulkánu byla již v minulosti oderodována (předpokládá se několik stovek metrů nadloží). V 17. století byla zahájena drobná těžba bazanitových žil, která postupně přešla v 19. století v těžbu průmyslovou a vulkán byl postupně rozdělen přes 30 metrů hlubokou úzkou průrvou po odtěžené bazanitové žíle. Vrch by byl pravděpodobně celý odtěžen, ale byl na něm v roce 1942 postaven trigonometrický bod TB 17 geodetické sítě, stavba z pálených cihel o výšce 10,5 m patří mezi technické památky České republiky.
Vrch Veliš byl dle vykopávek obydlen již v mladší době kamenné a ve středověku stával na vrcholu Veliše královský hrad, z něhož se do dnešních dnů téměř nic nedochovalo (pouze několik zbytků hradeb). V letech 1622–1634 jej vlastnil např. Albrecht z Valdštejna. V roce 1658 se dostal rozhodnutím císařské rady na seznam hradů určených k demolici a byl postupně rozebrán.
První zmínky o Veliši pochází již z roku 1143 z doby Vladislava II, kdy koupil biskup pražský Jan II dvě dědiny od Beneše syna Markova ve Veliši a daroval ji nově založenému klášteru na Strahově, kdež byl dříve opatem. Jméno Veliš – Velechovo sídlo – přejal kopec a později i hrad nad vsí. Dějiny obce souvisí úzce s dějinami hradu. Fara připomíná se již r. 1384. Hrad založen prý ve XII. stol. Od pánů z Valdstejna postoupen později královské komoře. Když Vítkovům Hluboká od Krále Otakara II. násilně vzata, dán jim r. 1277 hrad Veliš v náhradu, který od nich pánům z Wartenberka byl pak postoupen Jan z Wartenberka vyznává listem z r. 1358, že učinil »Frejmarky« na zámek Veliš a císařem Karlem za zámek Kostelec. Roku 1426 postoupil král Zikmund hrad Veliš Oldřichovi z Rožmberka, později dostal se hrad Veliš králi Jiřímu a po jeho smrti 1472 Bočkovi z Kunštátu na Poděbradech. Později dostal se hrad v držení Trčkům z Lípy – pak Smiřickým a konečně Valštýnu a náleží nyní hrabatům Šlikům. První zmínky o obci Vesec se datují k roku 1542 , kde byla zřízena významná obora, z níž zvěř se rozesílala po celých Čechách.
V blízkém okolí najdete kromě řady přírodních zajímavostí, i vyznané historické a kulturní památky, například nádherný barokní kostel sv. Václava ve Veliši, který byl v roce 1752 postaven stavitelem Alselmem Luragem. Na nedalekém kopci Veliši jsou nepatrné zbytky hradu stejného jména z jehož vrcholu je úchvatný a jedinečný pohledem na celý Český ráj. Nedaleké poutní místo Loreta – barokní kaple na Velišském hřbetu, středobod krajinářského díla s kaplí Loreta a mnoho dalších zajímavostí.
Okolní příroda poskytuje bohaté možnosti pro aktivní trávení volného času svou nabídkou značených turistických tras a cyklostezek.
V obci je zachována školka a soukromá základní škola Bodláka a Pampelišky, kterou navštěvují děti od první do páté třídy i ze všech okolních obcí. V obci působí sbor dobrovolných hasičů a sdružení Velišská beseda.
Na Veliši kdysi stával stejnojmenný, původně královský hrad, postavený pravděpodobně Václavem II. a písemně poprvé uváděný roku 1316. Během své existence mnohokrát změnil vlastníky, byli jimi např. Jan Lucemburský, Vartemberkové, Albrecht z Valdštejna, Jiří z Poděbrad nebo Šlikové. Od roku 1500 zde byla po dobu sta let uchovávána basilejská kompaktáta. Koncem 16. století provedl majitel hradu Vilém Trčka z Lípy výrazné, ale zároveň poslední stavební úpravy. Hrad byl za třicetileté války neúspěšně obléhán Švédy. Z císařského rozkazu byl hrad roku 1658 zbořen, aby nemohl padnout do rukou nepřátelských vojsk, ale již předtím byl údajně velmi zpustlý a opuštěný. I když už tehdy byly zříceniny hradu značně narušeny, k největší zkáze došlo až v 19. století rozšířením čedičového lomu, který zde byl již počátkem 17. století.
O vzhledu hradu Veliše si můžeme učinit představu podle starých obrázků vzniklých v době, kdy hrad již nestál. Podle jedné z kreseb tvořila hlavní část hradu velká hranolovitá věž, krytá sedlovou střechou s cimbuřím, umístěná asi uprostřed hradního komplexu. K věži přiléhaly na západě a východě dva paláce ukončené dvěma menšími věžemi, z nichž k východní byla připojena kaple. Na severu byla předsunuta pevnostní budova s ochozem a střílnami. Přístupová cesta k západní bráně byla chráněna palisádami.
Z hradu se dodnes zachovaly jen nepatrné zbytky zdiva bašt, věže a západního paláce, které jsou pevně spojeny s čedičovým základem, nejasně vyznačené přístupové cesty a terasovitě upravený jižní vrchol.
Vystoupat si na vrchol Veliše stojí za to. Jako na dlani se vám otevře obrázek zdejšího krásného kraje, který zanechá ve vaší mysli i srdci krásu, pohodu, mír a klid.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora/Josef Mucha