Tam někde na rozhraní Posázaví a Kutnohorska a Kolínska se rozkládá město Uhlířské Janovice, patřící do okresu Kutná Hora ve Středočeském kraji. Je to necelých 17 km zjz. od Kutné Hory a 19 km jjz. od Kolína. Žije v něm přibližně 3100 obyvatel. Městem protéká řeka Výrovka, do které zde ústí zprava Janovický potok.
Jak patrno z jeho názvu, mělo vždy co činiti s uhlím. Nikoliv však s gtím, co ukrývají zemské útroby, ale co roste původně v lese. Zdejší uhlířská osada vznikla okolo roku 1250. Mezi první majitele patřili páni z Divišova, kteří roku 1242 přenesli sídlo panství na nově založený hrad nad řekou Sázavou Český Šternberk. Zakladatelem osady byl nejspíše Jan ze Šternberka (podle něj název Janovice). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352. Přívlastek Uhlířské získaly Janovice ještě ve 14. století podle uhlí, které se pálilo ve zdejších lesích a bylo využívané především v kutnohorských stříbrných dolech. Roku 1549 byly Uhlířské Janovice povýšené na poddanské městečko. Roku 1739 byly Uhlířské Janovice povýšeny na město, které patřilo Šternberkům až do roku 1750, kdy bylo připojeno k panství Rataje nad Sázavou. S ním přešlo město roku 1764 do majetku Lichtenštejnů, kteří byli jeho vrchností až do zániku feudální (patrimoniální) správy v roce 1848. Od té doby patřily Uhlířské Janovice napřed pod okres Kolín a od roku 1868 až podnes pod okres Kutná Hora.
Svým způsobem to bylo město bohaté a známé, protože i dlouhou dobu vykonávalo funkci soudního okresu, mělo dva katolické a jeden evangelický kostel, synagogu, lihovar, výrobnu likérů i berní úřad. A sochu svatého Václava z roku 1858.
Kostel svatého Aloise je jednolodní, barokní. Založen roku 1767, dostavěn v letech 1794–1795 nákladem knížete Aloise z Lichtenštejna. Boční oltáře s iluzivní malbou ve stylu J. Kramolína. Kostel svatého Jiljí je kostel hřbitovní, románsko-gotický, po požáru z r. 1904 byl obnoven v letech 1908–1909 L. Láblerem. Zachovány v něm byly zbytky gotických nástěnných maleb Kristových pašijí. Hlavní oltář je rokokový
Když budete chtít vidět všechny významné památky Uhlířských Janovic, nečeká vás dlouhé putování, všechno je tu pěkně pohromadě: na náměstí stojí barokní kostel sv. Aloise Gonzagy, barokní fara a radnice, o kousek dál najdete románsko-gotický kostel sv. Jiljí se vzácnými freskami, barokní márnicí a dřevěnou zvoničkou. Připomínkou zaniklé židovské čtvrtě je synagoga sloužící jako kostel Církve československé husitské, židovský hřbitov na jižním okraji města připomíná jediný symbolický náhrobek.
Římskokatolická farnost v Uhlířských Janovicích nepečuje jen o uvedené kostely, ale také o řadu vesnických kostelíků a františkánský klášter v nedalekých Zásmukách. Během druhé světové války sloužil jako internační místo pro kněze nepohodlné protektorátnímu režimu, od padesátých let se prostory pronajímaly k bydlení. Nyní se do kláštera vrací nový život a v péči farníků se mění v místo pro duchovní, kulturní a společenské aktivity.
Nejbližším výletním cílem je rozhledna Březina u Žandova, jihovýchodně od Uhlířských Janovic. Ještě o kousek dál směrem na Kutnou Horu objevíte zříceniny hradu Sion, který si tu v letech 1426 až 1427 postavil husitský hejtman Jan Roháč. Když se vydáte z Janovic na jihozápad, záhy se dostanete do údolí Sázavy, do Ratají nad Sázavou. Jen zvenčí si prohlédnete hrad Pirkštejn, navštívit můžete zámek s dřevorubeckým muzeem a expozicí Babiččiny kočárky.
Chcete-li se trošku seznámit se zdejší přírodou, vydejte se na výlet podle říčky Výrovky. Výrovka pramení jižně od Uhlířských Janovic u obce Kochánov v nadmořské výšce 487 metrů v Kamenolhotském lese pod názvem Anenský potok. Spolu s dalšími potoky napájí rybník Vavřinec. Odtud vytéká pod názvem Vavřinecký potok. Má úzké kamenité dno se zarostlými břehy lemovanými olšemi, a tvoří četné meandry. Jednou ročně, obvykle na podzim, vypouštějí majitelé rybníka z něj něco vody, což je pro vodáky z Peček příležitost uspořádat závody vodáků pod názvem »Vavřinecký potok«. Závod se koná už řadu let a má velkou tradici. I jen pokoukání na závodící v řinoucí se vodě má něco do sebe. Od Kouřimi až po soutok s potokem Bečvárkou se nazývá Kouřimkou. Zbývající úsek protékající zemědělskou aglomerací nese název Výrovka. Vlévá se do Labe pod Nymburkem u obcí Písty a Kostomlátky. Od Radimi protéká regulovaným řečištěm. Celková délka toku je 60,3 km Průměrný průtok u ústí do Labe je 1,94 m3/s. Největší přítoky jsou zprava Bečvárka, zleva Šembera, která přitéká od Českého Brodu. Břehy bývají na mnoha místech lemovány břehovými olšovými porosty, někde i pískovcovými skalními útvary. Mezi Vrbčany a Radimí u Peček vytváří Výrovka krásný kaňon, na jehož bocích je několik významných přírodních rezervací. Název říčky pochází od lovu »škodlivých« druhů ptáků a savců pomocí výra velkého, na tzv. výrovce. Odtud název říčky. V okolních lesích roste poměrně hodně hub, zvláště na podzim. Kraj je zde krásný a milý!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora