Obec Bory, vzniklá v roce 1972 sloučením Dolních Borů, Horních Borů a Cyrilova, patří k předním mineralogickým lokalitám České republiky, proto mne vždycky velmi lákala. Samozřejmě, že jsem se na ni, při svém vytížení a nemaje auta, dostal až v dosti vysokém věku a poznal ji tak, že už zarůstala obstojným březovým lesíkem a její horniny a nerosty byly dosti pečlivě přebrány mineralogickými sběrateli. Což mi sice nevadilo, i malé kousky byly pro mne v těch letech opravdu vzácností.
Geologicky náleží okolí Borů do pestré série strážeckého moldanubika, tvořeného horninami prvohorního stáří, především silně migmatitizovanými pararulami. Velkou část území zaujímá borský granulitový masiv, v němž se střídají granulitové horniny proměnlivého složení. V jeho severním sousedství vystupuje velké hadcové těleso, jež vzniklo přeměnou původních peridotitů, které je lemováno amfibolity a pyroxenity-tzv. diallagity. Jako nejmladší vystupují u Borů a Cyrilova pegmatity, vytvářející menší i větší žilná až čočkovitá tělesa. Z nich byl od konce 19. století až do roku 1972 dobýván křemen a především však draselný živec ortoklas, jako cenné keramické suroviny. Počátkem padesátých let minulého století zde byl založen živcový důl Moravských keramických závodů-Rájec nad Svitavou.
Po pravdě řečeno, těch nalezišť v podobě lomů a lůmků je tam víc a projít je všechny a proklepat zbytky mi trvalo několik návštěv. Z katastru Borů je dnes známo přes 140 minerálů, většina z nich byla zjištěna v pegmatitech, dva z nich – cyrilovit a sekaninait jako zcela nové pro mineralogický systém.
Nejbohatší na minerály byly pegmatitové žíly v Hatích, dosud v nich bylo zjištěno 94 minerálních druhů. Největší žíla Oldřich byla několik stovek metrů dlouhá až 30 metrů mocná a byla vysledována do hloubky 130 m. Žíly vykazují více méně symetricky zonální stavbu. Od podložního i nadložního okraje směrem ke středu jsou složeny postupně z těchto zón: granitické, písmenkové (draselný živec je orientovaně prorůstán křemenem), blokové (tvořenou bloky draselného živce a křemene), která bývá někdy rozčleněna ve dvě samostatné zóny draselného živce a v křemenné jádro. Velikost jednotlivých minerálů vzrůstá od okrajů do středu žil, v němž dosahuje metrových rozměrů. Ještě je tu přítomna albitová zóna, tvořená převážně sodným živcem albitem, která jako nejmladší proniká mezi písmenkový a blokový pegmatit, je metasomatické povahy. V ní se vyskytuje většina vzácnějších minerálů. Časté jsou dutiny s vykrystalovanými minerály. K hlavním minerálům pegmatitů v Hatích patří živce, křemen a slídy. Z draselných živců je přítomen hlavně ortoklas, tvořící bloky až metrových rozměrů, v dutinách často dobře vykrystalovaný. Vzácný je pozdně vzniklý adulár. Destičkový albit v albitové zóně dosahuje jen centimetrových rozměrů, v dutinách tvoří srůsty drobnějších krystalů. Křemen je bývá v jádru bloků růžový, je to růženín, často drahokamové kvality. Nejznámější je odtud záhněda. Z dutin blokových partií pocházejí zcela volné, až půlmetrové krystaly křemene nebo záhnědy, na něž narůstají jednotně orientované, kolem 1-3 cm velké krystaly kouřově zbarvené záhnědy. Z dutin v albitové zóně pocházejí sloupcovitě vyvinuté, světle hnědě zbarvené krystaly, které dosahují pouze centimetrových rozměrů. Časté jsou žezlově vyvinuté krystaly. Vzácný je křišťál, někdy i žezlový. Zjištěn byl také chalcedon.
A tak bychom mohli hovořit i o ostatních nerostech a zůstali bychom u toho několik dní. Fakt je ten, že naleziště byla opravdu bohatá. A nejen minerály. Jednou jsem trefil čas, že rostly houby. Bylo těch klouzků a dalších jedlých hub tolik, že jsem si košili musel svléci, abych je všechny pobral.
Ale vraťme se ještě k nerostům. K vzácným dolnoborským křemičitanům patří jehličkovitý, fialově zbarvený dumortierit, stříbřitý, jemně šupinkatý lithný chlorit cookeit, dále palygorskit a jílové minerály kaolinit, montmorillonit, čížkově zelený nontronit. Hojný byl drobně šupinkatý illit v dutinách s albitem.
Pegmatity v hadcích strážeckého moldanubika jsou označovány jako desilikované. Zvláštností tohoto pegmatitu je písmenkový pegmatit, z něhož byl vyluhován křemen, zatímco draselný živec zůstal zcela nedotčen. Prázdné prostůrky po křemenných ichtyoglyptech vyplnil později zeleně zbarvený opál. Vedle ortoklasu byl zjištěn albit, v malém až nepatrném množství turmalín skoryl, biotit, granát, ferocolumbit, mikrolit, zirkon a chlorit. Borské hadcové těleso je po svém obvodu lemováno pyroxenitem – diallagitem. V hrubě štěpných lištách hnědého až černého diallagu jsou úzké lamely enstatitu. Hadcový masiv je obklopen úzkým pásem amfibolitu, na jehož složení se podílí amfibol, sodno-vápenatý živec andezín, akcesorický titanit a magnetit.
Jednou větou – naleziště nerostů u Cyrilova a dalších zdejších obcí byly a stále i trochu jsou mineralogickým rájem!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora