Proč zrovna Staré Smrkovice? Nejen, že mám ten kus Jičínska rád, ale také proto, že jsem tam často jezdil, hledaje inkognito, rodný dům pěstouna mé maminky pana MUDr. Josefa Pally. Ale pojďme si o tom kousku české země trochu popovídat. Je tam hezky a i historie je bohatá. A příroda? Krása sama! Staré Smrkovice jsou dnes obec v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji a žije v ní 258 obyvatel. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1347.
Staré Smrkovice, obec ležící na místě bývalé tvrze, o níž jsou písemná doložení z roku 1347, se zapsaly dobrým písmem i do české historie.
Historie obce začíná výstavbou a osídlením tvrze na pravém břehu řeky Javorky. Tuto skutečnost dokládají zbytky ochranných valů napouštěných vodou z řeky Javorky. Písemné doložení Petra ze Smrkovice pochází z roku 1347.
Ze zaniklé tvrze pocházel známý a velmi rozvětvený rod pánů z Weitmile. Prvním doloženým příslušníkem tohoto rodu byl Pešek na Střekově a z Veitmile, připomínaný v roce 1319.
Rod Veitmilerů odvozoval svůj původ od tvrze Veitmile u Smrkovic. V erbu měl žernov, tedy mlýnský kámen. A od mlýna je odvozeno i jméno rodu, vždyť německy Weitmühl znamená vzdálený mlýn. Žili, byli ve starém mlýně jedni Krabicové a všude to měli z pekla daleko, chtělo by se říct. Ale ono to není tak jednoduché. Třeba jméno Krabice. Kde se vlastně vzalo? Proč si někdo říká tak obyčejně a přitom zvláštně? O tom praví pověst:
Před dávnými časy se jedné poddané Veitmilerů narodila trojčata. Toť se ví, byl z toho poprask. To není jak dnes, kdy si lidé nezávidí, pomůžou si, když je třeba a pomlouvat by je ani nenapadlo. Tehdy byla jiná doba. A tak manželka pána z Veitmile naznala, že v tom musel být čert, nebo alespoň jiný mužský. Co jeden, několik! Na tři děti, no ne? A hned se s tím také musela svěřit, tu kuchařce, támhle slouhovi a ještě jiným. Ale Pán Bůh to viděl a měl v ruce osud. Ale protože měl tehdy osud na starost mnohem méně lidí, záhy došlo i na Veitmilerku. Sama otěhotněla, ale nadšení z požehnaného stavu jí vydrželo jen do porodu, kdy přivedla na svět hned devět chlapců. Vzhledem k jejím předchozím tvrzením to byl průšvih! V žádném případě se to nesměl dozvědět manžel. A protože není racionálnějšího tvora, než ženy krátce po porodu, vydala Veitmilerka rozkaz vzít všechny děti až na jedno, uložit je do krabice a v rybníce utopit jako koťata. Porodní bába dobře věděla, kdo jí dává jíst, takže se několikrát pokřižovala, sebrala nemluvňata a šla.
Osud však umí být milosrdný, a tak se stalo, že bábu potkal na cestě k rybníku pan Veitmiler. Ženština se sice chvíli tvářila, že seče trávu, ale když na ni pán udeřil, kápla božskou. Veitmiler nevěnoval pozornost jejímu kání a slibům, že už to nikdy neudělá, a horečně přemýšlel. A protože na pomluvy o cizoložství příliš nedal, rozhodl se vyřešit situaci šalamounsky. Bábě rozkázal, aby chlapce zanesla do nedalekého mlýna, kde se o ně bezdětní mlynářovic rádi postarali – zvlášť, když z toho koukal nějaký ten peníz od panstva. Veitmiler se vrátil domů a dělal jakoby nic. Až uplynulo sedm let a na jakési hostině Veitmiler vyprávěl společnosti hrůzostrašný příběh. Hovořil o ženě, která hned po porodu ubezdušila své děti. Lišácky se zeptal společnosti, co by taková matka zasloužila a jeho žena bez zaváhání odpověděla, že stejnou smrt, jakou uchystala oněm nemluvňatům. V tu chvíli se otevřely dveře sálu a dovnitř vstoupilo osm chlapců, kteří byli neskutečně podobní panskému synkovi a Veitmilerovi samotnému. Manželka ihned věděla, kolik uhodilo. Protože se však chlapci rozeběhli k matce a objímali ji, nu, jako vlastní, a protože Veitmiler věděl své, rozhodl se kající se ženu neutopit, zato však přivinout zpět na svou hruď.
Přes velký počet dalších dochovaných písemností o příslušnících rodu Krabiců z Weitmile se jejich rodová tvrz připomíná jen jednou, a to v roce 1356, kdy tuto tvrz spolu se dvorem vlastnil Vilém Krabice z Weitmile. Rod pánů Krabice z Weitmile nejvíce proslavil Beneš Krabice Weitmile, současník a přítel Karla IV. Beneš Krabice z Weitmile byl kanovníkem Pražského kostela a po určitou dobu ředitelem stavby chrámu sv. Víta. Je také autorem knihy, která se podrobně zabývá dobou vlády císaře Karla IV.
Další zmínka je od vrchního hejtmana Přibíka ze Smrkovice, správce statků pánů Veselských z Wartenberka. V roce 1518 nabyl panství Smrkovské Vilém z Pernštejna. To se skládalo ze vsí Smrkovic, Ohnišťan, Velkých Chomutic, Nevrátic, Loučné Hory, Šaplavy a Lhoty Ohnišťské. V průběhu let se na panství střídali majitelé až do doby Pobělohorské, kdy panství bylo prodáno za 55 386 rýnských Albrechtovi z Valdštejna. Již tehdy se ve Starých Smrkovicích připomíná hřebčinec, který byl za Albrechta z Valdštejna značně rozšířen. Statek spolu s Radčí byl připojen k panství kumburskému. Po smrti Albrechta z Valdštejna získal statek v roce 1635 Ferdinand III. a až do roku 1824 byl součástí komorního panství.
Tvrz byla v 17. století opuštěna a následkem toho také zpustla. Zbylý kámen z tvrze i valů byl odvezen v 70. letech 19. století na stavbu železniční trati.
Tvrz stávala na okraji dnešních Starých Smrkovic a ještě dnes je zde možno spatřit zbytky příkopů. Nezachovaly se však žádné stavební pozůstatky.
Za zmínku stojí také, že robota ve Smrkovicích byla zrušena 28. března 1780.
V roce 1924-1925 byl Smrkovický velkostatek rozparcelován drobným zemědělcům. Obec Smrkovická získala z parcelace les o výměře 37 ha a rybníky ve výměře 14 ha.
Školu obec postavila poprvé v roce 1861, podruhé roku 1904. Školné bylo zdarma a bylo hrazeno z pronájmů obecních domů a výnosů z lesa a rybníka. Škola doznala několik úprav a stojí dodnes.
V obci bylo zastoupeno mnoho řemesel. Kovárny zde byly dvě, pekařství též dvě, dvě byly i hospody. Dále ve vsi bylo kolařství, řeznictví, košíkáři zde byli dokonce tři. V obci stávala cihelna. Dodnes stojí sušárna čekanky (pražírna cikorky) a výstavná budova mlýna. V roce 1927 se v cihelně pana Prachatického vyrobilo 500 000 ks cihel, 20 000 ks střešních tašek a 300 000 ks drenážních trubek. Ve zmíněné sušárně čekanky společnosti »Cikoria« se usušilo 3404 g čekanky a 234 g cukrovky. V té době v obci žilo 608 obyvatel ve 129 usedlostech.
Postupem času a změnami ve společnosti vše zaniká nebo pozbývá na významu. Rozhodný moment v historii obce nastává v padesátých letech, kdy v důsledku industrializace průmyslu a kolektivizace zemědělství odchází k odchodu mladých lidí do měst a soukromé zemědělství jako zdroj obživy pro mnohé zaniká. Život na vsi se mění.
Vesnice stojí ve Východolabské tabuli. Podél jejího východního okraje protéká říčka Javorka, jejíž tok je zde součástí přírodní památky Javorka a Cidlina – Sběř. v západním cípu katastrálního území se nachází přírodní památka Rybník Smrkovák.
Rybník Smrkovák (též označovaný jako Smrkovec) je přírodní památka, která se nachází cca 1,5 km východně od obce Vysoké Veselí a 4 km severně od obce Smidary v nadmořské výšce okolo 250 m. Celková katastrální plocha rybníka činí 1,35 ha. Je to prútočný rybník s rákosovými porosty v otevřené rovinaté krajině. Předmětem ochrany je podpora a stabilizace populace evropsky významného a silně ohroženého živočišného druhu – kuňky ohnivé, včetně aktivní ochrany jejího biotopu; vhodnými zásahy a hospodařením ve vodní nádrži a ostatních zahrnutých porostech zajistit stabilitu a podpořit její další šíření na lokalitě.
Lokalita je zajímavá převážně výskytem chráněných druhů obojživelníků – skokana hnědého, skokana štíhlého a skokana skřehotavého, kuňky ohnivé a čolka obecného. Rybník Smrkovák s porosty rákosin v jeho okolí jsou dále významnou ornitologickou lokalitou, hnízdí tu například moudivláček lužní, byl zde zaznamenán moták pilich. Nachází se tu také řada vzácných rostlin, jako oměj pestrý, pryšec pestrý, kostival český či česnek hranatý.
Přírodní památka Javorka a Cidlina – Sběř leží v Královéhradeckém kraji v okresech Hradec Králové a Jičín na území obcí Sloupno, Skřivany, Smidary, Staré Smrkovice, Ohnišťany, Nevratice, Chomutice, Žeretice, Vysoké Veselí a Sběř. Chráněné území se nachází podél toků Cidliny a Javorky. Přírodní památka byla vyhlášena v roce 2014 na rozloze 272,87 hektarů za účelem zajištění stabilní populace velevruba tupého, modráska bahenního a dalších zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Území je zároveň chráněno jako evropsky významná lokalita. Ale hlavně je tu krásně!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora
)) Vyberte si cenu na — https://ja.cat/prize