Nasavrky je město, které se nachází v okrese Chrudim v Pardubickém kraji, asi třináct kilometrů jižně od Chrudimi. Žije zde přibližně 1700 obyvatel. I když název města je snad odvozen od německého Nassaberg, čili po česku Deštivý vrch, jeho blízké okolí je krásné.
Možná tam roste i hodně hub a lze to přičíst tomu, že v nevelkých hloubkách pod městem a jeho okolím se rozkládá železnohorský pluton (dříve nasavrcký pluton) a tvoří jihovýchodní část Železných hor. Je to stále kus středočeské oblasti (bohemikum), a to i spolu se sousedními jednotkami chrudimským paleozoikem, železnohorským proterozoikem a hlinským paleozoikem a proterozoikem (dříve hlinská zóna). V těsném okolí Nasavrk vystupují na povrch prastará gabra a diority, hodně tmavé hlubinné vyvřeliny, které obklopují světlé žuly s hojným nerostem tmavou slídou biotitem. Na základě chemických dat lze říci, že magmatity nasavrckého pluton nepocházejí z jediného magmatického zdroje. Mají vápenato-alkalický charakter, který odpovídá kůře aktivního kontinentálního okraje na hranici prekadomské kontonentální kůry a kadomské oceanické kůry, stáří i miliardu let.
Do severní části správního území města zasahuje divoké, opravdu přírodní, přírodní rezervace Strádovské Peklo, i když čerta jsem tam nepotkal, a malá část přírodní rezervace Krkanka s krásným vodopádem. Na jihozápadním okraji města leží přírodní památka V Koutech. Přímo ve městě se nachází přírodní památka Kaštanka (sad kaštanovníků jedlých, vysazovaných zde od roku 1776).
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318, kdy zde měl majetek Konrád z Nasavrk. V roce 1350 stál již zdejší kostel svatého Jiljí a na místě nynějšího zámku se nacházela tvrz. V té době patřily Nasavrky králi Karlu IV., který v roce 1355 daroval panství Strádov i s Nasavrky olomouckému biskupovi Janu Očkovi z Vlašimi. V roce 1360 byly Nasavrky povýšeny na městečko s právem týdenního trhu. Když v polovině 15. století hrad Strádov zpustl, byla přenesena správa panství na tvrz do Nasavrk. V 16. století se majitelé hodně střídali a až za účast ve stavovském povstání byly Nasavrky tamějším pánům zkonfiskovány. Levně je koupil císařský důstojník František de Couriers, který panství rozšířil. V rozšiřování panství pokračoval i jeho syn František Emanuel. V polovině 17. století čítalo nasavrcké panství kromě zámku a městečka dalších 14 vesnic. Pak panství přešlo sňatkem do rodu Schönfeldů. I ti panství rozšiřovali a tak v polovině 18. století k němu patřilo kromě zámku a městečka dalších 5 již opuštěných tvrzí a 88 vesnic. Schönfeldové však na zámku trvale nesídlili, středem jejich panství byla Seč, a zámek tak chátral. V roce 1737 se Kateřina Schönfeldová provdala za Jana Adama Auersperga. Auerspergové pak drželi panství až do roku 1945. Za jejich vlastnictví se správa panství později opět přesunula do Nasavrk. Zámek, popisovaný v roce 1757 jako polorozbořený, prošel generální opravou, při níž dostal dnešní podobu, a sloužil jako byty panských úředníků. Kanceláře pak byly v hospodářských budovách. Když byla správa panství přenesena do Slatiňan, nastěhovali se do zámku úředníci nově zřízeného okresního úřadu, od roku 1868 pak úředníci okresního soudu a berního úřadu. V Nasavrkách byl vystavěn parostrojní pivovar a v nedalekých Slatiňanech lihovar a továrna na umělá hnojiva a cihelna. Dnes je v přízemí zámku turistické informační centrum a obřadní síň a v prvním patře stálá expozice Po stopách Keltů. Druhé patro slouží jako výstavní a koncertní prostory. K 24. září 2008 byl obci obnoven status města.
Přírodní památka Kaštanka o rozloze 1,08 ha, je unikátním sadem kaštanovníků setých s plody jedlými kaštany. Sad kaštanovníků založil v roce 1776 Jan Adam Auersperg na části zámecké zahrady. Nachází se v něm zhruba sto stromů. Nejmohutnější z nich, zvaný Knížák, spolu s dalšími devatenácti stromy pochází ještě z původní výsadby. Od 90. let 20. století mají Nasavrky rozkvetlý strom kaštanovníku setého ve znaku.
Chcete-li se však vydat do okolní přírody, navštivte přírodní rezervace Strádovské Peklo a Krkanka. V úseku mezi Křižanovickou a Práčovskou přehradou vytvořila řeka Chrudimka v žulových horninách nasavrckého masivu hluboké údolí, které bylo pro svoji jedinečnost postupně začleněno do dvou vyhlášených přírodních rezervací – PR Krkanka a PR Strádovské peklo. Romantické údolí Chrudimky se nachází v severní části Železných Hor, asi 9 km od Chrudimi a 4 km od Nasavrk. Řeka na úseku cca 3 km vytváří nádherné průlomové údolí vymodelované v žulách.
Krkanka je strmé skalní údolí Chrudimky, svahy jsou porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesními společenstvy, převažují listnaté porosty bučin a pomístně dubin. Vzácnější jsou suťové lesy, reliktní bory a podmáčené olšiny v nivě toku. V těchto porostech žije mnoho ohrožených a chráněných druhů. V Krkance Chrudimka protéká údolím s četnými skalními výchozy, které byly vytvořeny mrazovým zvětráváním, čemuž nasvětčují rozsáhlá kamenná moře. Řečiště je divoké a plné balvanů.
Dolní okraj údolí leží v osadě Peklo, kde navazuje další romantický úsek zvaný Strádovské Peklo. Ten je součástí Slavické (nebo také Práčovské ) obory, která byla založena již před rokem 1770 knížetem Auerspergem, pánem nasavrckého panství, a slouží dodnes k chovu jelení a mufloní zvěře. Kromě tohoto „užitkového aspektu“ je Slavická obora také velmi malebná a po právu byla prohlášena přírodní rezervací pod názvem Strádovské peklo. Rezervaci tvoří kaňonovité údolí řeky Chrudimky, asi 1,5 km dlouhý žleb v rulových skalách s přirozenými lesy a bohatou faunou a flórou. Vstup do Slavické obory je povolen pouze od června do srpna.
Na vysoké skále se pak nachází zřícenina hradu Strádov, z něhož se zachovaly jen zbytky hradeb, věže, základy paláce, příkopy. Tyčí se na 70 m vysokém skalnatém ostrohu z červené žuly nad pravým břehem Chrudimky a údolím Libáňského potoka ve Slavické oboře.
Ano, je tu krásně, ostatně jako v celých Čechách a na Moravě a Slezsku!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora