STŘÍPKY Z NAŠÍ KRAJINY: Hrad Žumberk

Na Chrudimsku na vysokém ostrohu nad řekou Holetínkou se u stejnojmenné obce tyčí zřícenina hradu Žumberk. Hrad vystavěný zřejmě na konci 13. století má období největší slávy už dávno za sebou. Chátrat začal na počátku 18. století, kdy ho opustil jeho poslední majitel Josef František, hrabě ze Šenfeldu. Neobydlený hrad pomalu pustl a stal se zříceninou.

Název Žumberk vznikl zkomoleninou ze slova »Sonnenberg«, tedy slunečný vrch. Od středověku tam stával mohutný hrad, dnes je z něj romantická zřícenina.

Okolí Žumberka nás překvapí malebnou přírodou, kterou lze připisovat geologickému podloží. Lokalita se nachází v severní části železnohorského plutonu, který je řazen k významným magmatitům (hlubinných vyvřelých hornin) v bohemiku, součásti Českého masivu. Masa horniny je otevřena ve dvou aktivních lomech. Základem jsou červené jemnozrnné až drobnozrnné biotitické granity (žuly) s muskovitem paleozoického stáří, známé jako žumberecká žula. Kromě ní jsou v lomu dokumentovány minimálně dvoufázové nástřiky hlubinného magmatu, které se litologicky výrazně liší – starší tonality s uzavřeninami hlubinných dioritických hornin; v jejich plášti jsou zachovány polohy mělce podpovrchových vulkanických hornin lukavické skupiny – metaryodacity a jejich tufity; v západní části lokality jsou vymapovány lamprofyry – kersantit a ostatní žilný doprovod pegmatitů je doprovázen výskytem výrazných pyritových a epidotových akumulací. Zdejší území je modelováno intenzivní povrchovou těžbou a jsou zde dva činné lomy. Jejich činnost tlumí zdejší příroda, ale my se vydáme na hrad Žumberk.

Nejstarší historie Žumberka spadá do 13. století. Zřejmě někdy v té době vystavěli na slunečném ostrohu opevněný hrad. Z něho je dodnes krásný výhled do okolní malebné krajiny. Prvním jeho známým majitelem byl nepokojný vladyka a loupeživý rytíř Pilunk. Po jeho uvěznění připadl hrad pánům z Boskovic. Jejich panování na Žumberku připomíná první písemná zmínka o hradě, ale také erbovní kámen na kostele. Je to unikátní památka, jediná svého druhu v České republice. Je ale na fasádu připevněna chybně, vzhůru nohama. Stalo se to při jedné z přestaveb kostela. Hrad Žumberk velmi často střídal majitele, a to byl možná důvod jeho postupného zániku. Jako poslední na něm v letech 1760 – 1770 žil slavný lékař Devoty. Od té doby pustl a sloužil především jako stavební materiál na stavbu okolních domů. Z jeho kamene prý také postavili rozsáhlý komplex novověkého hospodářského dvora. Z hradu do dnešních dnů zbyla jen půvabná zřícenina na kopci s dochovanou částí s renesančními sgrafity a sklepením. Podle legendy prý vedou podzemní chodby ze Žumberka až na Pražský hrad. Nebo alespoň pod celým náměstím. Na tak malou obec, s pouze 280 obyvateli, je tam až nezvyklé množství kulturních či jiných památek nebo zajímavých staveb. Vévodí mu původně gotický kostel Všech svatých, několikrát přestavěný. Jako farní je poprvé zmiňován v roce 1349, což je také první písemná zmínka o Žumberku. Půvabné panorama kostela pak doplňuje dřevěná zvonice, která stojí v jeho těsné blízkosti. Kousek od ní je honosné sousoší sv. Jana Nepomuckého z 19 století nebo Památník padlým v 1. světové válce.

Vraťme se však k oné podzemní chodbě. Podzemní chodba už dlouhou dobu po několika metrech končí, je zasypána. Podle pověstí je tam ukrytý poklad onoho loupeživého rytíře, který hlídá černý pes. Není to všem ledajaký pes. Je to pes pekelný, který, když člověk se nepoleká vrčení toho psa, se změní zpátky v čerta. Stalo se to tak prý jen jednou, a to tehdy, když si jeden místní chamtivec – lichvář, který svou zlovůlí obral mnoho svých bližních i o poslední groše a stále měl málo. Tak ten se rozhodl, že ten poklad si vyzvedne sám. V podzemí hradu se dostal daleko, leč pak zde začalo červeně zářit a v té červené záři se objevil velký černý pes a výhružně vrčel. Chamtivec, pamětliv toho, že je to čert, vyzbrojil se křížem, zvedl ho a začal psa zaklínat. Marně. Ten se změnil v obludného čerta a ten hlubokým strašidelným hlasem řekl: »Vím, že sem jdeš si vyzvednout poklad. Ten poklad je zatížen mnoha smrtelnými hříchy toho, kdo ho nashromáždil. Vyzvednout ho může jen člověk bez hříchu, a to ty nejsi. Jsi stejný hříšník, možná i větší než ten první, poklad nedostaneš. Vrať se domů, kaj se a já si pro tebe do 24 hodin přijdu.«

Chamtivci se zatmělo před očima, upadl v mdloby a probudil se až na prahu svého obydlí. Nikomu nic neřekl, jen se zahrabal do hromady kůží, co měl doma, aby se ukryl. Bylo to marné. Čert, jak předpověděl, přišel a odnesl jeho hříšnou duši do pekla k věčnému zatracení. Jeho blízcí ho marně hledali. Až po čase, když rozebrali hromadu kůží, našli jeho zčernalé tělo. A domyslili si, jak asi skončil. S čerty nejsou žerty! Od té doby už nikdo pro poklad nešel. Vlastně proč? Který člověk je vlastně bez hříchu?

Dnes jsou v podzemních chodbách hradu spíše netopýři, kteří tam pravidelně zimují. Tak je zbytečně neplašte a vězte, že čerti toho o nás vědí opravdu hodně!

Václav Ziegler

FOTO – archiv autora