Město Bystřice leží ve Středočeském kraji, okrese Benešov. Žije zde přibližně 4600 obyvatel. Ve vzdálenosti 7 km severně leží město Benešov, 16 km východně město Vlašim a 19 km západně město Sedlčany. Město se člení na celkem 26 částí, které leží na deseti katastrálních územích.
Bystřice je poprvé připomínána ve 2. polovině 14. století. Osada vznikla z potřeb obchodní cesty. Výhodná poloha v mírné kotlině v údolí říčky lákala k odpočinku a napojení zvířat. Koncem 14. století byl v sousední vísce Léště, dnes Líšně, vystavěn hrad. Původní vlastníky Benešovice vystřídali v 15. století Šternberkové. Bystřice byla králem Jiřím z Poděbrad v roce 1471 povýšena na městys. Velký rozmach celé oblasti nastal v druhé polovině 16. století, začalo se s budováním mnoha domů, mlýnů, rybníků, sadů. Za druhé světové války se část města západně od železniční trati stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 31. prosince 1943 vystěhovat. Město Bystřice vydalo u příležitosti 70. výročí vystěhování publikaci Poskládané vzpomínky, sestavenou ze vzpomínek pamětníků. V Bystřici se během války nacházel také koncentrační tábor pro osoby z tzv. smíšených manželství a manžele, kteří se odmítli rozvést se svými židovskými manželkami. Táborem tak prošlo mnoho významných českých osobností, např. Oldřich Nový, Ondřej Sekora, Miloš Kopecký, Jára Pospíšil, Ladislav Rychman, Ronald Kraus, sociolog Jiří Musil, ad. Existenci tábora připomíná pomník s pamětní deskou umístěný západně od železniční trati nedaleko viaduktu. K dalším památkám v Bystřici patří kostel svatých Šimona a Judy, což je barokní kostel z roku 1666 na místě gotické stavby, dále fara, barokní stavba z konce 17. století, a socha svatého Jana Nepomuckého.
Ještě mnohem zajímavější je blízké okolí Bystřice. Nejen, že se v něm rychle střídají pole louky, neobhospodařované trávníky, lesíky a remízky, menší vodní toky i vodní nádrže a okolo vrchu Žebrák (585 m n.m.), který se vypíná východně od Bystřice i les, co v něm rostou houby. Na severním okraji obce byly v minulosti zřízeny na Konopišťském potoku dva rybníky – těsně u Bystřice Splavský a za silničním obchvatem Semovický (podle vesničky Semovice). Jsou spojeny přes vysoký kamenný přepad pokračováním potoka, ale ještě za hrází Splavského je malý rybníček, spíše louže, obklopená stromy nejen na hrázi, ale i podmáčeným porostem olší a dalších stromů. Oba rybníky a i ten malý jsou rájem vodních ptáků – kachen, volavek, potápek (hnízdí tu potápka roháč) a mnohých dalších. I černý čáp se tady občas ukáže. A těch bezobratlých a samozřejmě i ryb, neboť rybníky jsou od toho, aby se v nich chovaly tyby. Nejsou to však jenom tyto dva rybníky v okolí Bystřice. Ve velkém katastru obce jsou další a další, např. Nesvačilský rybník, či rybníky u Stužence a Knihovky. Kousek za hranice velkého katastru leží na severu konopišťské rybníky a na jihu velký Podhrázský rybník – přírodní rezervace našeho vodního ptactva i toho, co každý rok na jaře a na podzim přetahuje. Ale i ty louky, rybníky a pole skrývají mnohé druhy živočichů. Jsou jedny z posledních, kde hnízdí čejky, koroptve či křepelky, a dokonce i chřástal polní. Krásná je zdejší příroda, jen do ní vyjít, zadívat se a zaposlouchat. Ostatně jako všude u nás!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora