Boží Dar je hezké město v srdci Krušných hor. Boží Dar leží na hranici s Německem pod nejvyšší horou Krušných hor – Klínovcem. Boží Dar je významným letním i zimním turistickým střediskem Krušných hor. Turisté sem míří hlavně kvůli ideálním podmínkám pro zimní i letní rekreaci. Naleznou tu hned několik sjezdovek, desítky kilometrů běžeckých stop, různě náročné stezky pro cyklisty i pěší. Za poznáním okolí Božího Daru lákají naučné stezky, několik muzeí i některé památky. Pro případ špatného počasí se tu naskýtá blízká sportovní hala, kryté bazény a další aktivity. Přijeďte strávit aktivní dovolenou do Krušných hor, přijeďte strávit dovolenou na Boží Dar.
Těsně u města leží velká a známá národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště, kterou vás provede upravená naučná stezka. Ta vede částí Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště, které bylo dle Ramsarské úmluvy vyhlášeno mezinárodně významným mokřadem. 3,2 km dlouhá stezka začíná u Infocentra Boží Dar, kde je také umístěna 1. informační tabule. Převážná část stezky vede po povalových chodnících, které zajišťují jak bezpečnost turistů, tak i rašeliniště a vzácných druhů živočichů a rostlin, které se v něm nachází. Na trase naučné stezky Božídarské rašeliniště je rozmístěno 12 informačních tabulí, které pojednávají o prostředí a zvláštnostech rašeliniště, historii těžby rašeliny či cínu v Krušnohoří, apod. Na poslední zastávce naučné stezky Božídarské rašeliniště se můžete napojit na další oblíbenou naučnou stezku – naučnou stezku Blatenský příkop, který kdysi sloužil nejen pro dopravu dřeva, ale i vytěžené cínové rudy.
Boží Dar se nachází v nadmořské výšce okolo 1020 metrů, a je tak nejvýše položeným městem v Česku. Založen byl jako horní město známé těžbou stříbra a cínu. Po úpadku hornictví se díky své poloze v centrální části Krušných hor proměnil v rekreační centrum zaměřené na zimní sporty a letní turistiku a cyklistiku. V sousedství se nachází nejvyšší vrcholy Krušných hor: Klínovec (1244 metrů), Božídarský Špičák (1116 metrů)[4] a nejvyšší hora Saska Fichtelberg (1214 metrů). Název Boží Dar se používá od založení města. Váže se k němu pověst, podle které je jméno města odvozeno z výroku kurfiřta Jana Fridricha, který odmítl horníky darovanou stoličku z ryzího stříbra se slovy: »Tento vzácný kov je váš chléb, je to Boží dar.« Jméno však nejspíše město přejalo od některého ze zdejších starších dolů. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Gotsgab (1546), Gotsgaben (1579), Gottesgab (1785), česky Boží Dar a též Bohdal (1870) a Dar Boží (1895). Lidově se používal také název Gutskop. Krajina v okolí Božího Daru patřila ve středověku střídavě Sasku a Českému království. Na přelomu patnáctého a šestnáctého století údajně v místech pozdějšího města stávala hornická vesnice Wintersgrün. Už v té době se zde rýžováním získával cín. Po objevu ložisek kasiteritu nechal saský kurfiřt Jan Fridrich I. v roce 1530 zahájit přípravy k založení nového města Gottsgab. Kurfiřt nejprve musel koupit schwarzenberské panství, a proto k vlastnímu založení došlo až v roce 1533 a roku 1546 Jan Fridrich udělil Božímu Daru městská a horní práva. Roku 1546 se Boží Dar stal součástí Českého království,[5] ale k definitivnímu připojení došlo až následujícího roku po ukončení šmalkaldské války, během níž se ve městě střídaly kurfiřtské oddíly s vojsky krále Ferdinanda I po ustanovení zemské hranice v roce 1558 však zůstalo saským panovníkům právo na polovinu zdejšího důlního desátku.
V okolí města se těžilo především stříbro, cín a železná ruda. Doly byly zpočátku spravovány horním úřadem ve Schneebergu, ale roku 1546 byl ve městě otevřen samostatný horní úřad, který fungoval až do roku 1580 a později ještě v období od roku 1673 do poloviny devatenáctého století. Roku 1580 císař Rudolf II. povýšil Boží Dar na svobodné královské město. Během šestnáctého století ve městě žilo údajně přes dva tisíce obyvatel, ale s útlumem těžby koncem století začal jejich počet klesat. K velkému úbytku obyvatel došlo také během třicetileté války a a v důsledku náboženské protireformace. Ve druhé polovině osmnáctého století sice došlo k oživení dolů, ale dřívější velikosti už město nedosáhlo. V roce 1808 město postihl rozsáhlý požár, při kterém shořela většina domů včetně fary, radnice a školy. S definitivním úpadkem hornictví si lidé hledali nové způsoby obživy, kterými se staly výroba krajek, dřevěného a drobného textilního zboží. Na počátku dvacátého století se začal rozvíjet cestovní ruch, a z Božího Daru se stalo vyhledávané letní i zimní letovisko. Rozvoj města však těžce zasáhlo vysídlení Němců z Československa po druhé světové válce. V 50. letech 20. století pozbyl Boží Dar městských práv. Status města byl obci vrácen dne 10. října 2006.
Území severozápadně od Boží Daru leží v přírodním parku Zlatý Kopec. Na jihozápadním okraji města začíná rozsáhlá národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště vyhlášená k ochraně svahových rašelinišť a rašelinných horských luk s výskytem vzácných rostlin a živočichů, ke kterým patří chladnomilné relikty jako je bříza zakrslá nebo kyhanka sivolistá. Až k západnímu a severnímu okraji města zasahuje nejvýchodnější část evropsky významné lokality Krušnohorské plató.
Božídarský Špičák (zkráceně jen Špičák) je výrazná hora na náhorní planině Krušných hor tři kilometry jihozápadně od nejvýše položeného města Česka Božího Daru. S nadmořskou výškou 1116 metrů jde o druhou nejvyšší horu české části Krušných hor. Vrchol, který se nachází ve východní části národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště, je zalesněný převážně smrkovými porosty místy s vtroušenými listnáči.
Božídarsko a sám Boží Dar je krásný kraj a plně si zaslouží naši pozornost. Však, navštivte ho a uvidíte sami!
Václav Ziegler
FOTO – autor